Velkoplošná interakce dotykem

Škola je hodnocena vnějšími pozorovateli a rodiči hlavně prostřednictvím tří kritérií: prvním je výuka jazyků, kterou nabízí, dále hraje roli i celkové klima ve škole, a stále více vnímaným jevem se zdá být též existence a používání technologií. Sledovaný je počet počítačových učeben, úroveň technického vybavení i samotná výuka, kterou může daná škola nabídnout.

Školy jsou, jak známo, konzervativní - většinou trvá velmi dlouho, než se nové možnosti, obzvláště pak technologie, integrují do výuky. V současné době se ve třídách zabydlují interaktivní tabule (IWB). Dříve, než jsme si na ně vůbec stačili zvyknout a naučili se je správně používat, jsou možná již zastaralé. Technologie jdou nekompromisně kupředu. Alternativu k IWB přinášejí velkoplošné dotykové monitory, které lze použít podobně, ale nevyžadují data-projektor a umožňují vícenásobný dotyk podobně jako dnes tak oblíbené malé mobilní přístroje (např. iPad). Ve třídě je pak místo tabule prostě dotyková plocha, se kterou učitel i žáci pracují.

Plasma Touch Screen '42 e '50 polegadas

Velkoplošné dotykové monitory jsou k počítači připojeny jako vstupní zařízení obsahující dotykový senzor, dále kontroler, který zajišťuje komunikaci počítače s monitorem a samozřejmě softwarový ovladač. Něco podobného používá i interaktivní tabule, i když na jiném principu. Je tedy vůbec nějaký důvod, proč upřednostňovat velkoplošný monitor oproti interaktivní tabuli?

Výhodou je, že není potřeba oslňujícího projektoru. Velkoplošné dotykové monitory nejsou však zatím tak dokonale přizpůsobeny pro využití ve školství jako interaktivní tabule, které se masivně do škol dodávají již několik let. Přestože tyto monitory nenabízejí specifickou softwarovou podporu, je možno pro jejich aplikaci ve výuce využívat jiný software. Základní ovladače jsou zabudovány již do všech současných operačních systémů. Interaktivní tabule mohou také pracovat jen se základním programovým vybavením. Jsou však dodávány se sofistikovaným přídavným softwarem, který je přímo určen pro tvorbu výukových materiálů, disponuje vlastní galerií obrázků apod. Typickým představitelem je SMART Notebook Toolkit, s nímž se již seznámilo a aktivně ho používá velké množství učitelů.

Stejně jako u interaktivní tabule, i na práci s dotykovým monitorem je nutné si zvyknout. Jeho ovládání vyžaduje více přesnosti a obratnosti. Lidé, kteří mají zkušenosti s dotykovými mobilními telefony, si na dotykovou obrazovku, třeba i velkoplošnou, zvyknou rozhodně jednodušeji.

Školská zařízení mají na dotyková zařízení specifické požadavky. Jedním z požadavků je jistá odolnost. Tento problém byl zřejmě vyřešen v roce 2006 s příchodem nové technologie dotyku (Acoustic Pulse Recognition), jsou zde využívány piezoelektrické snímače, které dokážou přeměnit mechanickou energii do podoby elektrických signálů. To je sice technologie, kterou interaktivní tabule nepoužívají, nicméně všechny další související s dotykovými možnostmi nejsou ani interaktivním tabulím cizí (odporové, elektromagnetické, kapacitní, laserové, ultrazvukové, optické).

Výhodou dotykových monitorů je vlastnost multitouch, kterou některé nabízejí, i když stále ne ve svém velkoplošném provedení (EIZOEIZO T2351W MultiTouch). Interaktivní tabule se snaží i tento nedostatek kompenzovat například pomocí tzv. dual touch, kdy na dotykovou plochu je možné působit dvěma pery (ActivArena, Interwrite). Jiné tabule rozlišují typy dotyku (chytrý dotyk u SmartBoard), přičemž rozeznávají práci prstem (ovládání), perem (popisovací funkce) nebo dlaní (funkce mazání). Totéž dokážou i některé typy dotykových monitorů, jež určují typ dotyku na monitor.

Ptáte se, jestli někdy velkoplošné dotykové monitory nahradí interaktivní tabule? Možná? Pokud bych měla mluvit pouze za sebe, nemyslím si, že se to stane, a pokud ano, bude to trvat tak dlouho, že už tato změna ve světě technologií nebude mít ani cenu. Vzhledem k mým zkušenostem vidím dotykové monitory a jejich využití malinko jinak. Interaktivní tabule, stejně jako velkoplošný monitor je možné beze změny funkčnosti nahradit menším dotykovým monitorem doplněným o data-projektor, který může v tomto případě být zavěšen tak vysoko, že učitele neoslňuje. Tato kombinace snižuje cenu pořizovaného zařízení. Za cenu jednoho velkoplošného dotykového monitoru můžete mít ve třídě ve skutečnosti třeba pět menších monitorů, a pak se v mnoha případech obejdete bez data-projektoru. Nemohlo by to být pro výuku nakonec výhodnější?

Když už jsme konečně opustili představu, že interaktivní tabule jsou určeny pouze pro speciální vědní obory, či předměty ve škole a ubezpečili jsme se o tom, že v rámci správného využití je možné navozovat motivační a hlavně vizuální prostředí pro žáky, přináší svět další možnosti a bude i nadále. Přítomnost a budoucnost zřejmě bude směřovat k dotykovým technologiím. Jen čas ukáže, kolik z těchto technologií relevantně pronikne do škol a dokáže se školnímu prostředí přizpůsobit. Školství bohužel není dost výnosným byznysem. Interaktivní tabule už sice nejsou takovou novinkou na trhu, ale svými funkcemi a možnostmi nabízejí výborný základ pro práci s interaktivním zařízením ve škole a mají v současné době i dobrou programovou základnu, českou podporu a nepřeberné množství hotových výukových materiálů. Na to si budou muset dotykové monitory ještě počkat.