V začarovaném lese

Téma začarovaného lesa je prvek, který je charakteristickou součástí pohádkových příběhů a vyprávění. Figuruje v nich jako jakási symbolická krystalizace dětských tajemných představ, které lesní prostředí přirozeně evokuje samo o sobě i bez svých magických konotací. Není to poutavý motiv působící pouze v okruhu nejmenších, ale také starší mládež, ba dokonce i lidé v dospělém věku jsou přitahováni tímto archetypálním elementem, který se v různých obměnách projevuje i v moderních pojetích komercionalizovaného dětského světa.

Předkládaný námět se snaží podnítit jeho pohybové ztvárnění, které bude vyžadovat vysokou míru vlastní představivosti a tvůrčího přístupu, a to nejen v rovině choreografie, ale i v rovině jakéhosi syžetu jednotlivých částí této výpravné taneční kompozice. Přiložená notace nabízí devět výrazově odlišných autorových klavírních miniatur, které mohou rozličné výjevy právě z onoho začarovaného lesa hudebně zachycovat. Prvotní úlohou je tedy ne přímo identifikace, ale spíše fabulace jednotlivých scén a obrazů, které by přiléhavě dokreslovaly znějící obsah. Jediným vodítkem a imaginačním stimulem pro ty, kteří jsou do dané činnosti zapojeni, je tu pouze hudba samotná bez jakéhokoli slovního upřesnění či směřování.

Účastníci mohou na základě poslechu charakterizovat, jaký obraz jim vzhledem k danému námětu znějící hudba evokuje. (První kus může svým rozvláčným gestem, ale i svým úvodním postavením připomínat například přílet balonem do začarovaného lesa. Šestý kus může svou těžkopádnou motorikou symbolizovat třeba pochod obrů. Osmý svým lehkým tanečním krokem snad může připomínat tanec víl a poslední si lze představit – nejen svou pozicí, ale i překotným vývojem – například jako útěk ze začarovaného lesa.)

Po stanovení (v případě individuální práce) nebo ujednocení (v případě práce skupinové) znázorňovaných dějů a výjevů následuje promyšlená fáze pohybové koncepce v souladu s hudební předlohou a nalezenou či vymezenou obsahovou náplní. Ta by se měla v zájmu zapojení dostatečné míry individuální kreativity opět formovat na základě improvizace a experimentálního způsobu kinetického projevu a vyjadřování. Závěrečnou snahou bude však dosažení konzistentního a přesvědčivého tanečního útvaru, který by byl i později interpretovatelný a reprodukovatelný.