Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Úvod do školní psychologie: Psycholog na škole
3,0 (2 hodnocení)
Kniha přináší informace o školní psychologii a její úloze v každodenním školním prostředí. Zabývá se vztahy školního psychologa s ostatními zaměstnanci školy, životem celé komunity školy se školním psychologem. Kniha obsahuje zajímavé přílohy, např. Etický kodex školního psychologa nebo Standardy práce školního psychologa
Role ředitele školy v přijetí školního psychologa školou
Školní psycholog vstupuje do školy na základě dohody s jejím ředitelem, který je odpovědný za poskytování poradenských služeb ve škole. Kvalitu budoucí práce psychologa ovlivňují představy ředitele školy o ní, stejně jako představy školního psychologa o své roli ve školním prostředí, ale také o pedagogické práci a fungování školy jako instituce.
Ředitelé při přijímání školního psychologa na svou školu hledají někoho, kdo přispěje ke zlepšení dosavadního stavu školy: pomůže problémovým žákům, převezme část komunikace s rodiči, podpoří je v práci s učiteli, ulehčí jim vypracovávání různých opatření apod. Jejich představy o možnostech psychologa jsou velmi různé, od zcela konkrétních až po naprosto mlhavé. Čím je představa ředitele školy konkrétnější, opřená o znalosti standardních činností psychologa vymezených v legislativníchdokumentech, tím jsou obvykle také přesnější představy o jeho roli ve škole a o jeho spolupráci s pedagogickým sborem. V těchto případech ředitel školy účinně pomáhá školnímu psychologovi s jeho vstupem do školy, v jeho komunikaci s pedagogy a následně též v komunikaci s rodiči žáků. Ředitel by měl předem připravit ve škole podmínky tak, aby pomoc psychologa byla školou očekávaná a současně představy o jeho profesi byly reálné. Předejde se tak řadě zbytečných nedorozumění a napětí v budoucnu.
S takovou situací se však potkáváme jen v malém počtu škol a je možné ji označit za spíše „idylickou“. Častěji se setkáváme s tím, že práce školního psychologa je zpočátku vnímána řediteli škol a pedagogickým sborem s jistou mírou nedůvěry, jen přibližných představ a nejasných očekávání, pokud jde o povahu jeho práce.
Ředitel musí vnímat i postoje a pocity učitelů, zmiňovali jsme je podrobněji v kapitole o vzájemné důvěře mezi psychologem a učiteli (viz kap. 7). Pedagogové bez zkušenosti se školním psychologem se obávají toho, že „prozradí řediteli, že na něco nestačím“. Mnozí mají pocit, který lze vyjádřit jako „nikdo mi nemusí radit, zvládám přece vše sám, dovedu si poradit“, vyúsťující do otázky: „Co tu vlastně bude psycholog dělat?“ S tím vším by měl počítat ředitel, který chce psychologovi vytvořit příznivé podmínky pro vstup do školy.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Pavlína Hublová20. 11. 2013
Podrobně se roli školního psychologa také věnuje heslo v Pedagogickém lexikonu modulu Wiki (http://wiki.rvp.cz/Knihovna%2F1.Pedagogick%C3%BD_lexikon%2FS%2F%C5%A0koln%C3%AD_psycholog).
Na opačném pólu musí ředitel mírnit nereálná očekávání některých členů pedagogického sboru, kteří se domnívají, že se vstupem školního psychologa do školy se okamžitě vyřeší většina do té doby neřešených problémů. Profese psychologa je pak v těchto školách obestřena jistou mírou magických očekávání, jejichž podoby jsme rozebírali jako překážky vzájemné důvěry mezi učiteli a školním psychologem.
Vedení školy musí také zvážit, zda bude tolerovat model zařazení psychologa do školy, jejž bychom mohli označit jako akceptaci s omezením (nebo jestli ho bude dokonce prosazovat). Příkladem takového modelu je reduktivní vymezení školního psychologa jako specialisty na prvním stupnizákladní školy, který může vykonávat svou činnost v plném rozsahu pouze v těchto ročnících. Jiným příkladem je situace, kdy ředitel omezí komunikaci psychologa ve škole výběrově jen na některé pedagogy, zpravidla na výchovného poradce a na školního metodika prevence. Tím ale psycholog postrádá komunikaci s ostatními učiteli. Právě výchovní poradci a školní metodici prevence mohou vstup psychologa do školy považovat za ohrožení svého výsadního postavení v záležitostech komunikace o žácích. Pak by ovšem tento model mohl vážně komplikovat jejich vzájemnou spolupráci a tím i funkčnost školního poradenského pracoviště.
V neposlední řadě je přijetí psychologa ředitelem školy a pedagogickým sborem ovlivněno jeho osobností, odbornými kompetencemi a jeho schopností zapojit se do života školy. Kvalita jeho práce je posuzována z mnoha úhlů pohledu, nejen z pohledu psychologických kompetencí, ale také podle totiž dá usoudit na jeho silné profesní stránky, na jeho odborné preference, nebo naopak na aspekty školního dění, které bude považovat spíše za méně důležité. Především absolvované speciální výcviky v takových oblastech, jako je například rodinná terapie, rogersovská terapie, Gestalt terapie, hypnoterapie, arteterapie, videotrénink interakcí, mohou významně ovlivnit rozsah nabídky služeb školního psychologa. A vedení školy by mělo mít představu o funkčnosti využití takových dovedností. Samozřejmě za předpokladu, že vezme na vědomí též nezbytné podmínky a omezení pro vykonávání terapeutické práce ve škole. Absolvované výcviky i příklon k různým psychologickým školám ovlivňují strategii školní poradenské práce psychologa. Někteří školní psychologové v podstatě kopírují model poradenské práce ve školských poradenských zařízeních a orientují se hlavně na práci s jednotlivými žáky/klienty.
Od školního psychologa se ale očekává, že kromě práce s jednotlivými žáky dokáže nabídnout bohatou škálu činností s celou vztahovou sítí školy. Právě tato okolnost však rozděluje ředitele školy na ty, kdo preferují práci psychologa s jednotlivci, protože se domnívají, že školní psycholog nemusí příliš vstupovat do života školy – někdy i v obavách, aby neměl příliš mnoho informací, a na ty, kdo vítají preventivní model práce s celou školou, kdy psycholog více pracuje se vztahy ve škole a hodně komunikuje o problémech v ní. Z výše uvedených zahraničních i domácích zkušeností se zdá, že tento druhý model je typický pro plnohodnotné školněpsychologické služby.
Náročnost práce ve školním prostředí
Psycholog by si při vstupu do školy měl být vědom specifické náročnosti práce ve školním prostředí. Bude vystaven neustálému toku požadavků a zakázek, všudypřítomné komunikaci s různými aktéry, kteří budou vyžadovat pestrou poradenskou a intervenční práci. Sama skutečnost, že školní psycholog je nepřetržitě v centru dění ve škole, obklopen učiteli, žáky a často také rodiči, vede k potřebě nastavit pravidla pro komunikaci s okolím. V první řadě pro přijímání zakázek od ředitele, učitelů, žáků a jejich rodičů.
Je v zájmu obou, psychologa i ředitele, aby si taková pravidla stanovili a shodli se na nich dříve, než psycholog začne ve škole pracovat. Psycholog si při vstupu do školy někdy neuvědomuje, že velkým paradoxem jeho profese je samota; ačkoli je pořád obklopen lidmi, bývá na řešení profesních otázek mnohdy sám. Konzultovat své profesní postupy tak může obvykle s jistým zpožděním s dalšími kolegy, psychology ve školách či s metodiky.
Školní psychologové, kteří vyjednání vstupu do školy a uvedené parametry práce podcenili, se těžce vyrovnávají s náročností své role a někdy to vede k tomu, že se uzavírají do své pracovny a přestávají komunikovat s učiteli i vedením školy. Často pak pracují pouze se žáky a jejich rodiči. Ztrácejí tím ovšem důvěru pedagogů a hájí se tím, že o problémech svých klientů nemohou ve škole hovořit. Ve skutečnosti však nedokážou vybalancovat očekávání školy a vlastní představy o profesi. Logickým důsledkem nakonec bývá jejich odchod ze školy.
V této souvislosti se pak diskutuje otázka, zda má být psycholog zaměstnancem svého ředitele, nebo ho má zaměstnávat jiný subjekt, který jeho služby škole zprostředkovává. Je ale možné účinně a kvalitně poskytovat služby ve škole, v níž se psycholog neumí domluvit s jejím vedením? Ve škole, v níž není schopen vysvětlit řediteli školy a mnohdy také pedagogickému sboru podstatu své práce?
Zkušenosti ukazují, že pokud psycholog tyto dovednosti nemá, například aby dokázal některé zakázky odmítat, pokud se ukáže, že jsou nerealizovatelné nebo na ně odborně nestačí, musí nakonec ze školy stejně odejít. A to i tehdy, když jeho zaměstnavatelem je jiný subjekt než ředitel školy.
Pravdou ovšem je, že i někteří ředitelé škol vyčerpají své aktivity ve vztahu ke školnímu psychologovi tím, že s ním uzavřou pracovní smlouvu a dále se o jeho práci nezajímají. Případně pověří některého jiného člena vedení školy tím, aby se školním psychologem a celým školním poradenským pracovištěm komunikoval. Těmto ředitelům zpravidla vyhovuje model individuální psychologovy práce s klienty a nelíbí se jim model práce se školou jako se systémem. Může se tedy stát, že psycholog školu opouští i pro nedostatečnou ochotu vedení školy komunikovat s ním. Problematický je totiž jak nezájem ředitele školy o práci psychologa, tak přílišná snaha ředitele vstupovat do odborných kompetencí psychologa a kontrolovat každý jeho krok.
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Úvod do školní psychologie.
