Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Úvod do problematiky začleňování žáků – cizinců do výuky
4,5 (2 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Problematice začleňování žáků – cizinců do výuky by se měli věnovat nejen studenti v pregraduálním studiu učitelství, ale i vedení školy a pedagogové v praxi. Integrace žáků – cizinců zahrnuje mnoho aspektů, sociokulturních i lingvodidaktických. Tento příspěvek se snaží definovat požadavky nejen na jazykovou vybavenost učitelů pro zvládnutí začlenění žáků – cizinců do výuky.
Potřeba vybavit učitele jazykovým a sociokulturním minimem vede k řešení sociologicko-pedagogicko-komunikačního problému, jímž jsou řečové bariéry a nízká úroveň komunikace v češtině dětí imigrantů na ZŠ, neboť jen tak lze zlepšit předpoklady dětí – cizinců k jejich dalšímu vzdělávání ve všech ostatních vyučovacích předmětech a usnadnit jim tento proces.
V rámci jazykového minima, nezbytného pro práci s žákem – cizincem na ZŠ, je nutné, aby byl pedagog vybaven základními kompetencemi pro práci v multikulturní třídě. V rámci dalšího vzdělávání by si měl prohloubit znalosti o typologii jazyků a získat základní informace o mateřském jazyce cizinců, které by dokázal adekvátně využívat při vyučování. Je zapotřebí, aby k výuce českému jazyku uměl přistupovat z pozice cizince, tedy jako k výuce cizímu jazyku, vhodně volit metodu přímou (např. u jazykově smíšené skupiny žáků – cizinců) či gramaticko-komunikační (např. u žáků původu slovanského, nebo u žáků se znalostí některého ze slovanských jazyků) a přitom využívat dostupných učebnic a cvičebnic pro jejich výuku. Pedagog ovládající alespoň minimální základ školní komunikace v jazyce cizinci známém (jde zejména o základní slovní zásobu vztahující se ke školnímu prostředí, např. třída, jídelna, tělocvična, žák, učitel, ředitel, sešit, učebnice, tužka, tabule, lavice, psát, číst, ptát se, odpovídat apod.) mu pak může velmi rychle napomoci si osvojit nejfrekventovanější a sémanticky nejrozšířenější slovní zásobu češtiny z oblasti běžně dorozumívací, nezbytnou pro počáteční fázi komunikace. Na základě své odborné znalosti českého gramatického systému vede učitel žáky ke správné výslovnosti fonémů odlišných od jejich mateřského jazyka, k pochopení způsobu tvoření nových slov v češtině (což napomáhá rozšířit jejich slovní zásobu), k ovládnutí nejfrekventovanějších tvarů jmen a sloves, nejčastějších základových větných struktur, grafiky a základů českého pravopisu (např. rozpoznávání hranic slov v písmu činí cizincům také časté potíže). Poznání a pochopení systému českého jazyka pak vede žáky – imigranty k tvoření analogických slov a tvarů až k postupnému ovládnutí češtiny jako jazyka cizího.
Součástí jazykového minima učitele by mělo být i minimum frazeologické, neboť se domníváme, že frazeologii lze ve výuce cizinců pojímat jako rozvoj a zdokonalování schopnosti, resp. dovednosti učících se recipovat lexikální jednotky, tj. poslouchat a porozumět frazémům a následně je zpracovat při realizaci další řečové činnosti či v projevu psaném. Znalost a chápání frazeologie cílového jazyka je jednou z podmínek jeho úspěšného užívání. Aby pedagog mohl být v tomto ohledu žáku – cizinci nápomocen, měl by ovládat kromě českých frazeologických jednotek i základní frazémy v jazycích zemí, odkud k nám žáci – imigranti nejčastěji přicházejí.
Při zavádění a realizaci moderní lingvodidaktické koncepce do výuky češtiny jako cizího jazyka je zapotřebí ovládat také sociokulturní kompetenci, jež je určena charakteristickými vlastnostmi dané společnosti a kultury a jež se odráží v chování jejích příslušníků při jazykové komunikaci. Její neznalost může jazykový projev silně poznamenat, způsobit závažné komunikační bariéry, které mohou vést až k nedorozumění a vzájemnému nepochopení. Osvojení si sociokulturních kompetencí proto komunikační akt nejen usnadní, ale také urychlí. Proto je zapotřebí, aby nedílnou součástí jazykové výuky byly také mezikulturní otázky, prezentace jiné kultury a výklad jejích odlišností. Čím je cizí jazyk od mateřského jazyka studentů vzdálenější, tím je sociokulturní aspekt při výuce cizího jazyka důležitější, ale také obtížněji osvojitelný.
Pedagogové se při výuce češtiny v základních školách v ČR setkávají u žáků – cizinců s velkou řadou rozdílů, k nimž je zapotřebí přihlížet, neboť uvědomění si odlišností pomůže učiteli pochopit obtíže, se kterými se žáci ve výuce setkají. Získat žáky – cizince pro spontánní reakci a aktivní spolupráci ve vyučovací hodině je však mnohdy obtížné. Učitelé by proto měli být v rámci sociokulturního minima pečlivě připraveni a vybaveni i znalostmi o kultuře země, ze které žáci přicházejí, o jejich tradicích a zvycích, měli by sledovat neverbální projevy a rozdíly mezi přímým a nepřímým vyjadřováním.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.