Umíme skloňovat číslovky? Problémy v současném mluveném projevu

Číslovky a jejich dělení podle sémantiky:

(Toto dělení číslovek vychází z Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. 1. vydání. Praha: nakladatelství Academia, 1986.)

1. základní
1.1 jednoduché

• nepřímé pády
• duálové tvary

1.2 složené

• složitější číslovkové výrazy

2. řadové 

• analogické tvary
• tvrdé adjektivní skloňování – vzor mladý
• měkké adjektivní skloňování – vzor jarní

3. druhové
4. násobné
5. souborové
6. úhrnné
7. dílové
8. skupinové

Dělení číslovek dle toho, jak počet vyjadřují:

• určité
• úplnostní
• neurčité

1.2 Číslovky základní složené a jejich skloňování

• tvary kodifikované – normativní
• tvary nekodifikované – nenormativní
• tvary ustrnulé
• tvary hyperkorektní

Počítaný předmět a jeho skloňování

• tvary kodifikované – normativní
• tvary nekodifikované – nenormativní
• nesklonné tvary

Číslovky (numeralia) z hlediska významu vyjadřují počet substancí či jevů (přesně/číselně – číslovky určité, nebo nepřesně – číslovky neurčité: několik, mnoho). Na rozdíl od substantiv nebo adjektiv nemají svůj vlastní soubor tvarů. Skloňují se buď jako substantiva (sto, tisíc), adjektiva (druhý, padesátý), zájmena (jeden) nebo mají skloňování zvláštní (dva, oba). Jejich zvláštní vlastností je, že se můžou skládat z více slov (sto dvacet šest), případně tvořit spřežky (sedmatřicet). Podle sémantiky se rozlišují číslovky: 1. základní, 2. řadové, 3. druhové, 4. násobné, 5. souborové, 6. úhrnné, 7. dílové (podílné), 8. skupinové*.

* Existují ale i další klasifikace číslovek podle významu. Viz Příruční mluvnice češtiny. Ed. Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-85697-99-8.

Předmětem našeho zájmu budou zejména nejčastěji užívané číslovky základní a řadové, okrajově zmíníme i některé další (např. dílové).
Ze základních číslovek dělají v současném mluveném (ale i psaném) projevu nejvíc problémy tzv. složené číslovky. Mluvčí chybují už v pouhé výslovnosti – zejména u složenin s číslicí 4:
Teď se draží obraz Toyen za sto [štyrycet] tisíc korun. (Televizní noviny, TV Nova, 9. 11. 2010)
V centru města se jich (studentů) sešlo na [čtyrycet] tisíc. (Televizní noviny, TV Nova, 9. 11. 2010).
Správná výslovnost [čtyřicet, čtyři sta] apod. je dnes čím dál vzácnější. Uživatelé jazyka si totiž usnadňují výslovnost a vyhýbají se problematickému ř ve spojení se skupinou souhlásek č + t.

Nejvíc odchylek od spisovné normy ale vzniká při skloňování základních číslovek složených, některé tvary jsou už dnes kodifikované, jiné ne. Jako spisovné se už hodnotí např. tvary v nominativu: sto jedna žáků/žen/měst, kdežto ještě v 60. letech byly přípustné jen tvary: sto jeden žák, sto jedna žena, sto jedno město. Podobné je to i se složenými číslovkami 20 + 1... 90 + 1: také tvary dvacet jedna až devadesát jedna mužů/žen/oken jsou dnes spisovné. Rozšířily se analogicky z případů, kdy tvarů typu sto jedna/dvacet jedna žákyně kvůli krkolomnosti či paradoxnímu vyznění užít nešlo. Např. ve spojení s výrazy všechen, celý, plný: Výletu se zúčastnilo všech sto jedna žákyň. (Věta „Výletu se zúčastnila všechna sto jedna/dvacet jedna žákyně.“ zní nesmyslně.) Na rozdíl od složenin: sto, dvě stě, tři sta... + jedna mají ale číslovky typu 20 + 1... 90 + 1 možnost utvořit více tvarů: kromě podob typu dvacet jedna ještě inverzní tvary: jedna-/jedenadvacet... jedna-/jedenadevadesát. Ty však mají oproti tvarům typu dvacet jedna ráz neodborného vyjádření, nepoužívají se např. ve vědeckých promluvách.
Jestliže v nominativních tvarech typu sto jedna žáků, studentek, kuřat vidíme jednu ustrnulou podobu číslovky „jedna“ (pro všechny rody je to tvar femininní), tak podobné je to i ve vedlejších pádech: ke sto jedna žákům, ve sto jedna oknech, se sto jedna ženami apod. Tendenci k ustrnutí je vidět i u tvaru počítaného předmětu, často se vyskytuje v genitivu plurálu: ke sto jedna žáků (místo žákům).

U složených číslovek s komponentami dva/dvě, tři, čtyři je tendence k ustrnutí na jednom tvaru pro všechny rody podobná jako v případě

Problémy se v současném mluveném, ale i psaném projevu objevují i ve skloňování počítaného předmětu, respektive měny po číslovce (např. euro). Dnes je často slyšet nesklonnou podobu této měny: za tři euro, levnější o dvacet pět euro, od třiceti sedmi euro... Přitom euro se skloňuje stejně jako substantivum město: za tři eura, dvacet pět eur, od třiceti sedmi eur apod.

Problémy jsou ale i s psaním číslovek – mluvčí je chybně píší dohromady: pětset, padesátšest, třicetdva apod. Nepociťují je už jako samostatná slova, ale jako spřežky.[3] Naopak některé násobné číslovky píší nesmyslně zvlášť: třicet krát (správně třicetkrát). Chyby se objevují též v psaní přídavných jmen vzniklých z více základů, kdy jeden z nich je číslovka. 20letý, 36metrový, 39procentní ad. mnozí chybně píšou jako: 20ti-letý/20tiletý/20ti letý, 36ti-metrový/36timetrový/36ti metrový apod.

Jak je z výše podaného přehledu a ukázek vidět, převládá dnes v mluveném projevu tendence skloňovat číslovky co nejméně, tedy jen jejich koncovou část (nejčastěji desítky a jednotky). Mluvčí též ztrácejí povědomí o skloňování číslovek sto, dva/oba, tisící ad. a tvoří nesprávné tvary. Problémy vznikají i u počítaného předmětu: viz euro, též se prosazuje tvar 2. pádu množného čísla i do jiných pádů: k sedmi tisícům lidí (vedle lidem).

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BEHÚN, Dalibor. Hříchy pro šíleného korektora – člověk versus psaní číslovek [online]. 3. 3. 2005. Dostupné z: <http://interval.cz/clanky/hrichy-pro-sileneho-korektora-clovek-versus-psani- cislovek/>

ČECHOVÁ, Marie a kol. Čeština - řeč a jazyk. 2., přepracované vyd. Praha: ISV, 2000. ISBN 80-85866-57-9.

MÁLKOVÁ, Jitka. Skloňování číslovek [online]. 31. 1. 2005. Dostupné z: <http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/157319> 

Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. 1. vydání. Praha: nakladatelství Academia, 1986.

Příruční mluvnice češtiny. Ed. Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-85697-99-8.

RYSOVÁ, Magdalena. O spojení číslovky s počítaným předmětem v češtině [online].26. studentský workshop Žďárek, listopad 2009. Dostupné z: <http://web.ff.cuni.cz/ustavy/kcj/zdarek/26_zdarek.htm>

SEDLÁČEK, Miloslav. K tvoření číslovek řadových. Naše řeč. 1972, roč. 55, č. 1, s. 48.

SEDLÁČEK, Miloslav. Sto jeden žák i stojedna žáků? Naše řeč. 1971, roč. 54, č. 1, s. 21–25.

SEDLÁČEK, Miloslav. Bez třech a čtyřech? Naše řeč. 1993, roč. 76, č. 2, s. 111.

Slovník spisovné češtiny [online]

http://mediasearch.newtonmedia.cz

[1]    RYSOVÁ, Magdalena. O spojení číslovky s počítaným předmětem v češtině[online]. 26. studentský workshop Žďárek, listopad 2009. Dostupné z: <http://web.ff.cuni.cz/ustavy/kcj/zdarek/26_zdarek.htm>

[2]    Považovány jsou za hovorové a užívat by se měly v mluveném projevu, ne však ve psaném. Někteří jazykovědci polemizují s nutností povolit lokálové tvary v genitivu, tvary tří, čtyř jsou podle nich stále častější (Srov. CHALUPOVÁ, P., ŠÍMANDL, J.: Genitiv třech, čtyřech - kodifikace a úzus. Slovo a slovesnost. 2007, roč. 68, č. 2, s. 117–129.).

[3]    Jako číslovkové spřežky označují číslovky složené: sto jedna, dvacet jedna ad. např. jazykovědci K. Hausenblas, nebo M. Sedláček. Navrhují je jako spřežky dokonce psát dohromady: dvacetjedna, stotři. (Srov. SEDLÁČEK, M.: Sto jeden žák i stojedna žáků? Naše řeč 1971, roč. 54, s. 21–25.)