Odborný článek
Citování patří mezi témata, která si koledují o zprotivení již na svém počátku. Uchopeno jako mechanická činnost je ztělesněním nudy. I citování jako aktivita však má svůj kontext, do kterého může být zasazeno. Můžeme o citování uvažovat jinak? Článek vznikl jako součást řešení projektu Platforma pro transfer znalostí: informační gramotnost pro středoškoláky v otevřeném mash-up virtuálním učebním prostředí (TIGUP) podpořeného TA ČR – kód projektu TL02000040. https://kisk.phil.muni.cz/onlife.
V rámci aplikovaného projektu Katedry informačních studií a knihovnictví podpořeného TA ČR vzniká program OnLife na podporu rozvoje informační gramotnosti na středních školách. Jedním z témat a modulů je citování, o které požádali zejména učitelé gymnázií.
Na začátku je potřeba pochopit, proč se s citováním vůbec otravovat, když něco leží zadarmo na internetu a dá se to vygooglit. První možností je využít téma plagiátorství. Téma plagiátorství je důležité, rozhodně by nemělo zůstat vynecháno. Vždyť můžeme v médiích vidět, že se taková špatně ocitovaná diplomka může stát dokonce politickým nástrojem a pěkně zamávat lidskými životy. Zároveň je však pohrůžkou, a nikoliv podstatou citování, proto by mělo být doplněno dalšími tématy.
Takže proč vlastně odkazujeme na zdroje, ze kterých čerpáme? Jedním z důvodu je uznání práce a duševního vlastnictví autorů. Duševní vlastnictví se těžko vysvětluje, vzhledem k tomu, že se na něj nedá sáhnout jako na židli. Možná ho však můžeme mnohem lépe procítit a příběhy se u žáků nabízejí.
Hezky to demonstrovala jedna žačka, která se zúčastnila našeho výzkumu. „Jednou jsem kamarádce ukázala fotku, na které jsem si dala docela záležet. O pár dní později měla podobnou fotku na svém Instagramu a vůbec nechápala, že mě to mrzí…“. Cestou tedy mohou být aktivity zaměřené na emoční inteligenci, což je převažujícím trendem například v prevenci kyberšikany.
Duševního vlastnictví se můžeme dotknout příběhem, který se někomu stal, hrou, ve které se staneme obětí neetického zacházení s duševním vlastnictvím, nebo třeba konverzací s chatbotem, který nás takovou situací provede.
Nešťastným postupem vedoucím k mechanickému citování může být oddělení citování od souvisejících procesů. Pokud se podíváme na práci studenta, přímé a nepřímé citace a jejich postavení poukazují na schopnosti práce s informacemi. Citování stojí na zvládnutých předchozích krocích.
Studenti se přibližují plagiátorství například ve chvíli, kdy píší zároveň při čtení literatury. Nezkušení studenti za sebe řadí myšlenky autorů, tak jak je potkávají. Tím pádem je text slepencem cizích myšlenek, které měly zůstat pouze poznámkami. Byly vynechány důležité kroky k tomu, aby text mohl být autorský. Existují různé cesty, nakonec o výuce akademického psaní toho bylo napsáno již mnoho. Nám se zdá vhodné oddělit studentům tyto procesy:
Příklad myšlenkové mapy v nástroji Coggle (zdarma). Autor screenshotu: Hana TulinskáStudenti vám jako úkoly mohou odevzdat:
Tedy několik výstupů, které jsou dílčími kroky tvořivého procesu.
Další pomůckou pro autorskou, tvořivou práci literaturou a vhodné citování může být trénink psaní komunikačním stylem. To znamená, že záměrně oddělujeme své myšlenky od ostatních a s autory tímto způsobem komunikujeme. Já se domnívám, že …, autoři uvádí, že …; podle Nováka … my však dnes …; zajímavou myšlenku přináší Kolárová… pro naši práci to znamená...
Výše jsem se snažila poukázat na to, že je důležité vést studenty daleko od „patchwritingu“. S tím souvisí i téma, které mají v těchto v začátcích práce se zdroji a citováním zpracovat. Pokud se mají snažit dobře pracovat se zdroji, spojovat, tvořit, snažit se o vlastní postoje a nahlédnutí, je jednodušší činit tak u tématu, ke kterému již existuje nějaký vztah. Pokud zadáme studentům pouze seznam témat, ze kterých si mají vybrat, a navíc zvolíme taková, ve kterých musí začít od nuly, proces učení (práce s informacemi a psaní) jim v tuto chvíli můžeme ztížit.
Opravdu nemusíme žákům a studentům pro získání akademických kompetencí zadávat vážná, „akademická“ témata. Je to stereotyp. I téma, které nám může připadat „fancy“, může být precizně zpracováno. Nebudete horší učitelé, když necháte žáky napsat text na (dále specifikované) téma:
… či jakékoliv, které leží na spojnici mezi probíraným tématem a současným životem a zkušeností žáka.
Technologie se učíme využívat ve vzdělávání, když ale dojde na prověřování naučeného, začne nám v hlavě blikat majáček. Ha, tahák! Potřebujeme se ale naučit odlišovat situace, k jejichž zvládnutí je technologie dočasným prostředkem, a situace, se kterými je technologie spjata. V případě citací je podle mého důležité pochopit strukturu a smysl citování. Tu se můžeme učit třeba hrou z papíru. Není však vůbec potřeba umět tvořit dlouhé seznamy ručně. Učitel tedy nemusí mít špatný pocit, když rychle přejde k práci s citačními manažery, které studenti mohou využít také u seminárních prací.
Na tomto místě by se dala zmínit ještě jedna věc, jakkoliv může působit velmi okrajově, protože zřejmě nemá přímý vliv na kvalitu citování, nýbrž „pouze“ na to, jak žáka bude psaní na začátku bavit a jak se mu bude líbit. Tou věcí je estetika vytvářeného dokumentu a volba nástrojů. Nudnost citování se může zvyšovat s nezajímavostí Wordu.
Podívejte se na estetiku, která se zřejmě bude líbit středoškolákům, třeba zde. Když žáky a studenty učíme psát odborný text, typicky je vedeme k formálnímu dokumentu ve Wordu. Ani toto není nutné nechat žáky na střední absolvovat, minimálně ne při prvním psaní. Vždyť spousta odborných textů nejde jen do „černobílých“ časopisů, ale na webové stránky – i to potřebují ovládat.
Důležité je naopak to, aby vedle gramatiky věděli také o existenci typografie. Trénovaný odborný text klidně mohou psát na blog ve WordPressu nebo v platformě Medium. Vytvoření blogu či stránky patří mezi digitální kompetence.
Navíc můžeme uvažovat o nástrojích podle toho, jak zapadají do osobního vzdělávacího prostředí žáků. A to jak pro text, tak pro tvorbu – např. myšlenkových map či sketchnotes v xMind, Coggle či Miro.
Pokud však učíme zároveň s psaním i Word (což je zcela legitimní), můžeme studentům nabídnout alespoň zajímavější písmo, než je Calibri velikost 11. Word můžeme také představit jako nástroj pro psaní textu, nikoliv pro publikaci.
Časopis studentů EDTECH KISK MUNI. Autor screenshotu: Hana TulinskáProblematika citování může být žákům nabídnuta jako součást širšího tvořivého procesu, který se váže na problém zapadající do individuálního světa a zájmů daného žáka či studenta. Žáci se také nemusí učit citovat a psát jen ve Wordu, ale prostřednictvím nástrojů (zapadajících do) jejich osobního vzdělávacího prostředí.
JAMIESON, Sandra. Is It Plagiarism or Patchwriting? Toward a Nuanced Definition [online]. 2016. [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/978-981-287-098-8_68.
REFAEI, Brenda. Supporting Source Integration in Student Writing [online]. 2017. [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: http://www.isetl.org/ijtlhe/pdf/IJTLHE2779.pdf.
MÉNDEZ, Inmaculada. . Profiles of Mobile Phone Use, Cyberbullying, and Emotional Intelligence in Adolescents [online]. 2020. [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: https://doi.org/10.3390/su12229404.
GRAFF, Gerald; BIRKENSTEIN, Cathy. They say / I say: the moves that matter in academic writing. 2. vyd. New York: W.W. Norton & Co, 2020. ISBN 978-0393933611.
Kurz práce s informacemi [online]. 2020. [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/kpi/.
OnLife [online]. 2020. [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/onlife.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.