Tvorba webu je mrtvá, ať žije tvorba webu

Nedávno jsem se poměrně striktně postavil proti tomu, aby se na naší škole stala tvorba webových stránek součástí předmětu Multimédia. Problém jsem ale neměl se samotnou integrací jako spíš se způsobem, jakým by se zde měla učit.

Z následné diskuze nad možnými scénáři vyplynula celá řada myšlenek a obecných principů, které se netýkají jen jednoho či dvou předmětů a konkrétního obsahu v nich, ale které platí obecně. Právě na celkovém pojetí výuky a našem přístupu k ní podle mě záleží nejvíc. Jinak řečeno, nejde o to, co a kde učíme, ale jak to učíme, a především proč.

Ale pojďme pěkně od začátku.

Pojetí předmětu Multimédia

O čem u nás vlastně je předmět Multimédia? Začnu tím, že vám řeknu, o čem není.

Není o ovládání nástrojů. Neučíme v něm, jak pracovat ve Photoshopu nebo Gimpu, neučíme studenty a studentky to, co se mohou naučit bez nás v desítkách tutoriálů či online kurzů. Naopak je vedeme k tomu, aby pomocí multimediální tvorby uměli vyjádřit vlastní osobnost nebo vybrané téma či vlastní obsah. Aby pomocí grafiky, audia, videa a dalších formátů uměli prezentovat sami sebe nebo druhé. Aby multimediální tvorbu vnímali komplexněji, jako konkrétní formu seberealizace, sebepojetí či způsob vyjádření vlastní identity. S kolegyní Eliškou se jim současně snažíme předávat naše (nejen multimediální) zkušenosti, takové, které na internetu ani u generativní AI nenajdou. To považuji za vůbec nejcennější aktivum a hlavní důvod, proč tam pro ně jsme.

Na co žáci potřebují učitele

Marně jsem se ve škole snažil vysvětlovat, jak mylná představa je myslet si, že co učitel žáky nenaučí, to se sami naučit nedokážou. Tohle možná platilo před 30+ lety. Dnes ale žáci nepotřebují učitele, aby je učil konkrétní digitální dovednosti, ale aby jim ukázal to, co je v daném oboru, předmětu či konkrétní situaci opravdu důležité. A to neplatí jen v technologiích a technicky orientovaných předmětech.