Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Tvorba školního vzdělávacího programu z pohledu koordinátora
3,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Zkušenosti z tvorby školního vzdělávacího programu a rady pro ostatní tvůrce.
Před dvěma roky jsme využili příležitosti stát se jednou ze 30 škol projektu PILOT S , které se budou podílet na tvorbě školního vzdělávacího programu, jak to stanovuje Školský zákon. Využili jsme předešlých zkušeností a doplnili je o další aktivity, které ve škole provádíme, a které souvisejí se zkvalitňováním výuky.
Zkušenosti z projektů, rámcový vzdělávací program, projekt Pilot S.
Vytvořit a úspěšně realizovat školní vzdělávací program.
Střední průmyslová škola polytechnická – Centrum odborné přípravy Zlín má již zkušenosti s tvorbou vzdělávacího programu z období první poloviny devadesátých let minulého století. V té době probíhaly změny politického, sociálního a ekonomického systému v naší zemi, které byly prvním impulsem k modernizaci v oblasti odborného vzdělávání. V rámci projektu PHARE „Reforma odborného vzdělávání" se škola podílela jako jedna z devatenácti v České republice na přípravě nového vzdělávacího programu. Tento projekt měl ověřit možnosti zavádění vzdělávacích programů západních států do podmínek naší republiky. V té době jsme vytvořili školní vzdělávací program, který byl charakterizován:
Výuka byla v teoretickém vyučování a odborných předmětech realizována klasickými osnovami a v odborném výcviku byla tvořena modulovým způsobem, doplněným podpůrnou literaturou pro všechny technologie v prvních ročnících studia. Učební plán byl v prvních ročnících ze 60 % tvořen všeobecně vzdělávacími předměty a ze 40 % odbornými předměty a praktickým vyučováním. Toto rozložení bylo závazným ukazatelem, aby vzdělávání umožnilo odloženou volbu studijní cesty ve druhém ročníku studia. Počet hodin všeobecně vzdělávacích předmětů se ve vyšších ročnících snižoval tak, aby byly vyrovnány dotace hodin odborných předmětů do konce studia. Je třeba si uvědomit, že v době realizace tohoto projektu ukončovali žáci základní stupeň vzdělávání v osmém ročníku. Většina ještě neměla ani 15 let, proto nemohli provádět výuku na strojích. Seznamování s technologiemi řemeslných oborů, jako bylo obrábění, probíhalo na dostupných stavebnicích pro děti. Ty byly napájeny malým napětím a vyhovovaly po stránce bezpečnosti práce. Škola si ve vzdělávacím programu mohla volit i vlastní názvy předmětů. Byly zavedeny i nové předměty, které byly postupně zavedeny do učebních osnov většiny odborných škol. Jedním z nich byl například Úvod do světa práce. Naše škola zvolila pro matematiku, fyziku, chemii, dějepis a tělesnou výchovu názvy Matematické vzdělávání, Přírodovědné vzdělávání, Estetické vzdělávání a Tělesná kultura. To se však později ukázalo jako nevhodné. Při přestupu žáků na jinou školu nebo při přestupu žáků ke studiu na naší školu museli tito žáci vykonávat rozdílové zkoušky, vzhledem k odlišné náplni těchto předmětů.
Podle osnov a náplně tohoto programu vyučujeme i v současné době některé obory. Žáky již nepřijímáme do společného prvního ročníku, nevyužíváme podpůrnou literaturu, protože výuka již neprobíhá na stavebnicích. Žáci vycházejí z deváté třídy a pracují na strojích po prvním pololetí školního roku.
Před dvěma roky jsme využili příležitosti stát se jednou ze 30 škol projektu PILOT S , které se budou podílet na tvorbě školního vzdělávacího programu, jak to stanovuje Školský zákon. Využili jsme předešlých zkušeností a doplnili je o další aktivity, které na škole provádíme a souvisejí se zkvalitňováním výuky.
Jak začít s přípravami na tvorbu školního vzdělávacího programu. Z čeho je nutno vycházet, aby kolektiv pedagogických pracovníků byl při tvorbě školního vzdělávacího programu (dále jen ŠVP) úspěšný? Nejprve je třeba mít vůli a přesvědčení, že tato práce přinese škole a pedagogům užitek a bude prospěšná i absolventům školy při uplatnění na trhu práce nebo při dalším vzdělávání.
Vedení školy musí vytvořit podmínky pro práci kolektivu učitelů, kteří budou na přípravě a realizaci programu pracovat. Nezbytnou podmínkou je i teoretická příprava studiem materiálů, které kurikulární reformu ve vzdělávání vyvolalo. Jsou to dokumenty vypracované našimi předními odborníky z oblasti pedagogických věd a ostatních vědních disciplín, kteří vycházeli ze zkušeností našich i států západní Evropy. Ty již uplatňovaly výuku ke kompetencím. Jako příklad mohu uvést Bílou knihu, která je stěžejním dokumentem následných změn, odrážejících se i v současné školské legislativě. Dalšími materiály by měla být odborná pedagogická literatura vysvětlující aktivizující metody výuky zaměřené na kolektivní spolupráci, komunikaci, odpovědnost za práci a další kompetence, po kterých budoucí zaměstnavatelé tak často volají.
ŠVP navazuje na představy a vize školy v oblasti výchovy a vzdělávání, uplatňování didaktických a pedagogických metod při výuce, požadavků sociálních partnerů (dále jen SP) na kompetence, které jim předává pro jejich zdárný přechod do pracovního procesu nebo v cestě k vyššímu vzdělání. Odborné školy vyučující řemeslné obory připravují své žáky především pro firmy a zaměstnavatele ve vlastním regionu. Spolupráce s těmito institucemi je proto nezbytná při vlastní tvorbě a doplňování obsahové náplně předmětů. SP by měli posoudit vytvořený vzdělávací program a ve spolupráci se školou doplnit své požadavky na absolventy, pokud v programu chybějí. Tato spolupráce je pro oba partnery prospěšná, škola si ověří správnost svých vzdělávacích záměrů a SP má jistotu, že absolventi školy budou mít ty kompetence, které pro své budoucí zaměstnance potřebuje.
Pracovní tým ŠVP, který bude realizovat vzdělávací program zahrnuje kolektiv pedagogických pracovníků všech vzdělávacích oblastí – všeobecně vzdělávacích předmětů, odborných předmětů i oblasti praktické výuky nebo praxe žáků. Důležité je, aby tito pedagogové byli kreativní, v kolektivu ostatních učitelů respektovaní a oblíbení a měli chuť na sobě pracovat, vzdělávat se a věnovat nemalou část svého osobního času pro kolektivní práci. V čele týmu by měl být koordinátor a vedoucí týmu pedagogů, kteří budou vedení školy odpovídat za zdárnou realizaci celého projektu. Úlohou těchto dvou vedoucích osobností týmu je řízení činnosti kolektivu, zajišťování vnější spolupráce na tvorbě projektu i vnitřní aktivity kolektivu. Tvorba ŠVP je práce náročná, kreativní a hlavně týmová. Vyžaduje spolupráci vyučujících všech předmětů v rámci školy. O jednotlivých členech by měly rozhodnout pedagogické kolektivy např. předmětové komise. Ty by měly nominovat své zástupce do týmu, který bude vytvářet ŠVP. Pokud škola bude vytvářet více vzdělávacích programů, mohou se vyučující všeobecně vzdělávacích předmětů a ICT podílet i na více programech pro několik oborů vzdělávání, vyučující odborných předmětů a praktického vyučování či praxe žáků se však budou podílet na této činnosti dle svých odborností a zaměření ŠVP.
Koordinátor ŠVP je s vedoucím týmu klíčovou postavou pracovního týmu. Jeho úlohy jsou mnohostranné a zahrnují činnosti manažerské, pedagogické a organizační. Organizuje styk školy se zainteresovanými stranami, které se mohou zúčastňovat přímo či nepřímo vlastní tvorby vzdělávacího programu. Mohou to být vzdělávací organizace, sociální partneři školy, Úřad práce v sídle školy, zřizovatel školy a jeho odborná pracoviště, školská rada, zástupci žáků – školní parlament a rodiče žáků, kteří školu navštěvují. Všechny tyto zainteresované strany mohou být škole prospěšné při sestavování jednotlivých studií, které jsou důležité pro části ŠVP. Jsou to zejména analýzy potřeb absolventů daného oboru vzdělávání v regionu, profil absolventa pro daný vzdělávací program, autoevaluace školy nebo zjišťování klimatu ve třídách školy. Poslední ze studií může v budoucnu škole ukázat, zda ŠVP a jeho uplatňované výchovné metody mění vztahy a klima ve škole. Nám se osvědčila metoda projektové výuky a potvrdila nám to následně provedená autoevaluace specializovanou soukromou institucí, která u nás prováděla šetření. Stěžejní úlohou koordinátora je však vytvoření a sestavení ŠVP týmem pedagogů a předložení jeho finální podoby ke schválení řediteli školy, aby mohl být zaveden do výuky. Po sestavení ŠVP zajistí koordinátor posouzení programu zainteresovanými stranami a jejich opodstatnění požadavků budou zapracovány do programu.
Takto realizovaný ŠVP dává záruku, že škola připravuje adaptibilní absolventy podle potřeb budoucích zaměstnavatelů.
Školní vzdělávací program je výsledek kolektivní tvůrčí práce, která by měla zavést nové vzdělávací metody a přístupy do vzdělávání každé školy. Přes počáteční časovou náročnost by měla v budoucnu usnadnit práci pedagogům, přinese žákům nové kompetence, které jim usnadní adaptibilitu na trhu práce a připraví je na cestu k celoživotnímu vzdělávání. Proces tvorby ŠVP vyžaduje velké nasazení pracovního týmu ve volném čase, jeho další vzdělávání, aby mohli členové týmu uplatnit nové přístupy ve vzdělávání. K tomu je nutno prostudovat odbornou literaturu a absolvovat specializované kurzy.
Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání v ČR. Praha: MŠMT, 2001.
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoj vzdělávací soustavy Zlínského kraje. Krajský úřad Zlínského kraje, 2006.
PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996.
PRÁŠILOVÁ, M. Tvorba vzdělávacího programu. 1. vyd. Praha: TRITON, 2006. 191 s. ISBN 80-7254-712-7.
Metodika tvorby školního vzdělávacího programu SOŠ a SOU. Praha: NÚOV, 2007.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.