Tvorba partitur pro školní soubory s využitím notačního softwaru

Mnozí žáků, kteří navštěvují základní i střední školy, jsou zároveň i žáky základních uměleckých škol, kde se většinou učí hrát na různé hudební nástroje. Tato skutečnost doslova vybízí k využití žákovských schopností a dovedností v jejich zapojení do hudebního souboru. Jsou tu ale okolnosti, které vytváření školních souborů znesnadňují.

Jednou z těchto překážek je nedostatečné materiální vybavení škol (např. hudební nástroje, notové pulty, aparatura pro zapojení specifických hudebních nástrojů, jako jsou keyboard, elektrická kytara etc.). Další, možná ještě větší, překážkou je případná „neobvyklost“ vzniklého souboru (nelze očekávat, že se učiteli běžné ZŠ, gymnázia nebo jiné střední školy podaří vždy vytvořit tradiční soubor, jako je smyčcové kvarteto nebo smyčcový orchestr. Spíše je pravděpodobné, že dobrovolným zapojením žáků, z nichž mnoho hraje na stejný nástroj, a naopak některé nástroje nejsou zastoupeny vůbec, vznikne zvukově nevyrovnané (ale zato často velmi originální těleso). Tady ale nastává problém s nedostatkem či přímo neexistencí vhodného repertoáru. Nezbývá, než aby si učitel vypomohl sám a pro netradiční soubor zaranžoval hudbu padnoucí souboru „na tělo“.

Protože nyní žijeme v době, kdy si můžeme řadu činností usnadnit využitím osobního počítače a specializovaného softwaru, je nabíledni, že také aranžovat hudbu je možné touto cestou, je to dokonce i výhodné, což se pokusím dále nastínit.

V případě, že vytváříme nebo upravujeme skladbu pro typický „směsný“ školní soubor, je pravděpodobné, že jeho obsazení se bude v průběhu času více či méně měnit. Postupně tak bude docházet k situacím, že např. part po bývalém klarinetistovi, který již odešel na další školu, nyní nemá „kdo“ hrát, nebo naopak nový muzikant – např. trumpetista – nemá „co“ hrát, protože tento nástroj dříve v souboru nebyl a aranžmá s ním nepočítá.

Ještě o jednu generaci nazpět by se jednalo o sice řešitelný problém, který ale zahrnuje ruční přepsání celé partitury, čili značnou, ale nepříliš tvůrčí práci, která by řadu lidí od pohrávání si se školními soubory mohla jedině odrazovat. V současné době ale existence hned několika notačních programů umožní učiteli řadu obtížných a časově náročných činností usnadnit a zrychlit. Zmíním Encore, který v 90. letech díky své jednoduchosti a intuitivnosti získal značnou oblibu (jeho vývoj byl poté ukončen, ale v roce 2008 znovu vzkříšen firmou GVOX), dále program Capella, mezi profesionály hodně oblíbený Finale a nakonec Sibelius, u kterého jsem momentálně zakotvil sám.