Tohle se pionýrům opravdu povedlo

      Samotné slovo – participace – dává tušit, že si tvůrci moderních (nebo módních) výchovně vzdělávacích trendů vypůjčovali u klasiků. Byl to Platón, který termínem participace označoval „účast“ věcí našeho smyslově vnímatelného světa na idejích, tedy duchovních vzorech, díky čemuž i ty naše smyslově vnímatelné záležitosti nejsou jen jakýmisi logicky neuchopitelnými stíny, nýbrž jsou pro náš rozum bránou k pochopení skutečnosti. Pojetí pro dnešního člověka hodně zašmodrchané. A paradoxně dost zašmodrchané je i to, co si lidé běžně představují pod participací – natož co se za ní všelijak vydává. Pro kritiky poměrů pak samotné participaci – natož v podání dětí a mládeže – se nijak neliší od přeludů, neboť žije jen na papíře.
      Jelikož ale demokracie žije z toho, že se lidé opravdu účastní života veřejného a mají možnost účinně ovlivňovat to, co se týká jejich života, je bytostným zájem všech, kterým osud demokracie leží na srdci, aby participace – tedy právě účast lidí na utváření společnosti – nebyla žádným přeludem, ale skutečností.

      V oblasti dětí a mládeže je už přes deset let jedním z docela známých nástrojů, jak již od školního věku děti uvádět do možnosti účastni se na správě veřejných záležitostí (a zejména těch, které se jich přímo týkají), dětský či studentský parlament. U nás existují na úrovni škol i některých měst či obcí. O této cestě, za níž stojí sdružení DUHA a v posledních letech i Česká rada dětí a mládeže, se můžete dočíst například na stránkách www.participace.cz. Významným příspěvkem k tomu, jak děti systematicky připravovat k účasti na veřejném životě, je pojetí, které před několika lety představili čeští skauti v rámci svého nového výchovného programu. Publikace Svět okolo nás poskytuje ohromné množství konkrétních podnětů, jak s dětí v oddílech vychovávat skutečné demokraty.