Tlumočník – pomocník v práci učitele

Přišli, povídali si společně s českými rodiči spolužáka a celkově toto setkání velmi přispělo k začlenění rodiny do kolektivu rodičů – vtažení do života třídy a seznámení s mentalitou české rodiny. Podotýkám, že příkladné české rodiny. Nebudu popisovat, jak se k problému postavila rodina agresora, neboť bych výrazně odbočila od tématu, negativním reakcím se mohu věnovat na jiném místě.

Proč tady uvádím tak banální záležitost? Domnívám se, že je dobré uvědomit si důsledek neošetření podobných situací. Žák-cizinec je v situaci, kdy přesně neví, co komu říkám hned na místě nebo následně ve třídě. Potřebuje zpětnou vazbu o tom, jak je jeho chování přijímáno a jak je hodnoceno. A stejnou zpětnou vazbu potřebují i jeho rodiče – nastaví se tím jasná pravidla, školní i společenská, a usnadníme si tím práci do budoucna.

Talentovaný žák potřebuje jazykovou pomoc v soutěži

Shodou okolností se tentýž žák – v té době tři měsíce v Čechách – začal jevit jako velmi nadaný na matematiku. V rámci třídy jsme se s kolegyní (vyučující matematiky) dohodly na způsobu interpretace českých textů, vše dobře fungovalo.

Zařadila ho tedy do školního kola matematické olympiády – v textech zadání stačilo proškrtat nepodstatná slova, nad slovesa napsat infinitivy a podstatná jména napsat v 1. pádě. Žák úspěšně postoupil do obvodního kola a následně do krajského. S češtinou sice postupoval také rychle, ale jeho schopnost přeložit si dlouhá zadání nebyla na takové úrovni, aby se tím neošidil o mnoho času k počítání.

Vyučující matematiky se spojila se zadavateli – organizátory krajského kola, vysvětlila situaci a požádala, zda by při zadání úkolů mohl být přítomen tlumočník. Bylo jí vyhověno, a tak jsme znovu kontaktovali rodinu, vysvětlili, jak velkého úspěchu syn dosáhl, a nabídli obstarání tlumočníka.

Rodina zareagovala rychle a tlumočení zařídila sama, škola pouze zajistila doprovod obou na soutěž. Tímto oceňuji osvícenost pořadatelů krajského kola a rovnost v přístupu k účasti v soutěži. Samotný proces překladu proběhl pod dohledem pořadatele a poté tlumočník odešel. Žák se stal úspěšným řešitelem krajského kola.

Při předávání cen za umístění v obvodním kole na slavnostní akci doprovodila žáka spolužačka, aby napomohla jeho orientaci v pro něho neznámém prostředí. Na převzetí diplomu za krajské kolo ho doprovodí na pedagogickou fakultu třídní učitelka. Po deseti měsících v ČR se totiž spolu česky docela dobře domluvíme.

Žák je uzavřený, nemluvný a potřebujeme pomoc

Úplně odlišný je příklad z téže třídy. Žák čínského původu, přišel z jiné školy, je druhým rokem v Čechách – stejný přístup kolektivu i učitelů, navíc jazyková výpomoc v mateřštině od spolužáka a ani po půl roce žádná odezva, žádný pokrok.

Měli jsme obavu o jeho dobré prospívání, nebyli jsme si jisti, zda má či nemá poruchy učení nebo zda příčinou jeho chování je určité osobnostní ladění či porucha osobnosti. Po dohodě se školní psycholožkou jsem oslovila rodiče (jednoduchý text v čínštině), zda souhlasí s vyšetřením v poradně. Souhlasili. Rodiče jsem pozvala do školy, nabídla tlumočníka. Vzkázali, že si přivedou tlumočníka vlastního. Potřebovala jsem je ubezpečit, že jejich synovi chceme pomoci a že vyšetření není ohrožující aktivita.

Tatínek dorazil na druhý pokus a bez tlumočníka. Došlo na nouzové řešení, poměrně nestandardní, ale v té chvíli bylo jediné možné.

Tatínek nerozuměl česky, syn umí jen základy. Požádala jsem tedy svého druhého žáka, aby to, co budu říkat česky, přeložil otci spolužáka. Přiznám se, že jsem v té chvíli nepřemýšlela o tom, že podobný kaskadérský kousek jsme nezkoušeli ani na běžné téma školní řád apod. Mluvila jsem, poslouchala, odpovídala, žák překládal – zarazil se asi u dvou slov, ta jsem přeformulovala. Z tváře otce se vytrácelo zděšení, obavy a nervozita. Odcházel informovaný a klidný.

Došlo mi, jak důležitý a vzácný to byl moment. Pak jsem teprve šla „tlumočníkovi“ poděkovat, jen se usmál a já od té doby vím, že umí česky daleko víc, než jsem si myslela.

Tato zkušenost mě ovšem přivedla k okamžitému kontaktování Mety a vyřizování pomoci tlumočníka na schůzku v poradně. Bez něho by vyšetření v poradně nebylo proveditelné. Meta mi velice ochotně vyšla ve všem vstříc a ve spolupráci s jejich tlumočnicí proběhla i následná schůzka s psycholožkou poradny, psycholožkou školy, rodiči, žákem, třídní učitelkou a pracovnicí Mety.

Pro rodinu to byl klíčový okamžik, kdy se přesvědčili, kolik lidí chce pomoci jejich synovi, maminka měla možnost reagovat na výsledky vyšetření, společně jsme dohodli další postup a spolupráci s pomáhající organizací.

Realizace vyšetření žáka-cizince je běh na dlouhou trať, zabere hodně času, ale celkový efekt vyšetření má velký přesah směrem ke skutečné integraci. Je to moment spojující, nikoli označující a diskriminující. Toto je nezbytné vhodnou formou rodině vysvětlit a přiblížit jí tím školnímu dění. Je to o něco těžší v případě, kdy například rodiče v zemi původu nemají se školou dobré zkušenosti a obávají se jakéhokoli kontaktu se školou a učiteli, což byl i tento případ.

Cesta do zahraničí s žáky-cizinci

To je už méně standardní situace, ale v současném světě nijak neobvyklá. Protože i tuto záležitost řeším, podělím se stručně o současné dění. Žák, resp. jeho rodič, zkontroluje platnost cestovního dokladu.

Potom je nutné pozvat rodiče a tlumočníka, aby se rodiče přesně seznámili s instrukcemi k cestě a pobytu. Je nutné vysvětlit okolnosti a důvody cestovního pojištění, zodpovědět veškeré dotazy a získat kontakt na tlumočníka v době pobytu v zahraničí, aby bylo možné se s ním spojit v nutném případě.

Rodiče jsou také předběžně seznámeni s pedagogickým doprovodem a režimem po dobu konání výjezdu, včetně převzetí dítěte po návratu. Samozřejmostí – už na počátku školního roku – je, že rodiče mají kontakty na třídní učitelku, v tomto případě automaticky tedy na doprovázející osobu.

O zkušenostech z cesty a pobytu napíšu v příštím článku, po návratu.

Moje poznatky z těchto situací

Jsem tím, kdo nabídne službu tlumočníka. Nehledám v dokumentech, zda je to moje povinnost, ale ryze lidsky volím snadnou variantu. Mám zájem na tom, jak prospívá můj žák a jak ho podporuje rodina, proto poskytnu tuto podporu rodině já. Záleží na rodině samé, jak s nabídkou pracuje.

Poskytuji rovný servis všem žákům, bez ohledu na jejich národnost, v situacích, které školní život přináší. Jsem si vědoma toho, že stejný výstup dá různou práci, zabere různé množství času.

Jsem učitelka z vlastního rozhodnutí, proto volím všechny cesty k naplnění úkolů, které škola dává žákům a učitelům. Oceňuji, jak mě tyto výzvy obohacují, jak mě nutí k hledání nových možností a cest. Integrace žáků-cizinců je pro mě možnost, jak posouvat hranice v sobě.

Reflexe

Během školního roku jsem se naučila rychle reagovat na situace, kdy bylo potřeba tlumočníka, a pomoci tak rodinám pochopit, co se děje nebo co je třeba zařídit.

V textu i mezi řádky je zřejmý povzdech nad tím, že ne vše šlo hned a hladce. Měla jsem ale na paměti, že to, co v české rodině vyřídí jeden e-mail nebo telefonát, mám zprostředkovat rodinám a žákům z jinojazyčného prostředí. Prvním krokem je vždy nabídnutí služby tlumočníka. Jde mi o vzájemné pochopení, pomoc a jako každý jiný se učím za plného provozu. Doufám, že popsané situace mohou pomoci ostatním v rychlejší orientaci kudy a kam v integraci žáka a jaksi samozřejmě i jeho rodiny.

Otevřela jsem v diskusi téma Tlumočník jako pomáhající osoba a ocením jakékoli zkušenosti. Během roku jsem prožila několik pocitů marnosti, zvláště tehdy, pokud šlo o žáka s obtížemi při učení. Vyplatilo se jít důsledně až k poradenské analýze, ke kořenům problému. Naučila jsem se nevzdávat se, hledat nové, méně obvyklé cesty. Získala jsem výbornou zkušenost, pokud jde o poradnu, cizince, pomoc tlumočníka, spolupráci s pomáhající organizací.