Zpráva o metodice skupinové výměny názorů a poznatků při prezenční výuce s cílem vzájemného obohacování realizované potichu bez hlasitého mluvení. Využití technologií poskytuje určité výhody, ale není podmínkou.
Je to již 12 let, co Spomocník vysvětloval tehdy nezvyklý termín „zpětný kanál“ (Zpětný kanál jako výukový nástroj). Bylo to v souvislosti se zaváděním metodiky využití digitálních přístrojů 1:1. Snad si to vybavíte – během výuky mají žáci za úkol komentovat probíranou problematiku prostřednictvím vlastního přístroje na místě k tomu určeném. Jde o to, umožnit všem se vyjádřit a přimět i ty jedince, kteří by se jinak nepřihlásili, aby se zapojili. Jenže on se dá ten zpětný kanál použít i jinak. Podívejme se, co se stane, když ve třídě vysloveně zakážete veškeré hlasité projevy a necháte žáky diskutovat jen „potichu“. Taková diskuze dává větší prostor přemýšlení a řeší i jiný problém – brání ovládnutí diskuzního prostoru dominantními jedinci. [1]
K realizaci tiché diskuze lze jistě použít i jiné než digitální nástroje – třeba tabuli, nástěnku, nalepovací lístečky apod. Typicky asi v případě, kdy se jedná o spolupráci dvojic či několika skupin. V případě online kanálu je však možné, aby na sebe reagovali všichni najednou, což je bez technologií v tiché podobě obtížně představitelné.
Probíhá-li výuka v online či hybridní formě, je tichá diskuze samozřejmě její přirozenou součástí. My zde ale mluvíme o výuce prezenční, kde má smysl ji použít jen jako jednu z aktivit při probírání typicky asi složitějších témat. Tu aktivitu je třeba dobře připravit a strukturovat. Žáci by měli přesně vědět, co se od nich očekává. Měli by mít jasné zadání a být povzbuzováni k reflexi a otevřenému sdílení svých názorů.
Psaní vytváří prostor pro komplexnější myšlení, protože zpomaluje mozek a snižuje tlak na okamžitou reakci. Žáci mohou zvažovat myšlenky, opakovat si je a promýšlet souvislosti, které by jim mohly při rychlé verbální výměně uniknout. Učení se zviditelňuje a uchovává. Lze se k němu vracet, zpochybňovat ho a zdokonalovat. Výsledkem je komplexní pochopení problematiky, které se objevuje pomaleji, ale je promyšlenější a rozvinutější.
Tichá diskuze obvykle více vyhovuje introvertům, protože mají dostatek času na interní zpracování informací předtím, než se o své myšlenky podělí veřejně. Je však užitečná i pro žáky trpící některými poruchami, kteří mohou být někdy zahlceni senzorickým přetížením z hlasitých diskusí ve třídě. Třeba autisté potřebují jasný soubor pokynů a žáci s ADHD nižší kognitivní zátěž. Zřejmý přínos má tichá diskuze i pro extroverty. Naučí se zpomalit, soustředit a vnímat druhé.
John Spencer přináší několik konkrétních scénářů pro zařazení tiché konverzace do výuky [2]:
Thinking Nation's Teacher Tips: Silent Discussion
SPOWART, Lucy. Silence is golden: using silent discussions to promote inclusivity and critical thinking [online]. 2022. [cit. 2026-02-27]. Dostupné z: https://openpress.sussex.ac.uk/ideasforactivelearning/chapter/silence-is-golden-using-silent-discussions-to-promote-inclusivity-and-critical-thinking/.
SPENCER, John. The Power of Silent Discussions for Improved Communication and Deeper Collaboration [online]. 2026. [cit. 2026-02-27]. Dostupné z: https://spencereducation.com/silent-discussions/.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 4.0.