Terapeutická pohádka v audiovizuální podobě v mateřské škole

Terapeutická pohádka v audiovizuální podobě v mateřské škole

I děti v předškolním věku mají různé problémy a musí řešit situace, které jsou pro ně v danou chvíli obtížné. A právě v takovýchto chvílích jim mohou pomoci terapeutické pohádky. Charakteristickým rysem terapeutických pohádek je, že v nich vystupuje hlavní hrdina, který řeší obtížnou životní situaci. Naštěstí mu, jak tomu bývá v pohádkách, které mají vždy dobrý konec, jeho obtížnou situaci pomáhají vyřešit další pohádkoví hrdinové.

Zde se domnívám, že je dobré využít pohádku cíleně, tedy v situaci, kdy s dětmi ve třídě řešíme podobnou situaci, či pokud se některé z dětí musí s podobnou situací vypořádávat. Příběh pohádkového hrdiny pak k dětem lépe promlouvá a snáze si poselství pohádky zvnitřní.

Funkce pohádek u dětí v předškolním věku

Podle Černouška (1990) je základní funkcí pohádek vnést smysl a řád do dětem původně nesrozumitelného, skoro chaotického světa. Do světa, jemuž předškolní děti nemohou plně rozumět. Je tomu tak proto, že děti mají zcela jiné vnímání a pojímání světa než dospělí, což má za následek častá nedorozumění, ke kterým dochází při komunikaci mezi dětmi a dospělými. A právě pohádka napomáhá k vzájemnému pochopení a porozumění mezi těmito dvěma rozdílnými světy. Metaforicky můžeme říci, že pohádka vytváří most mezi dětským a dospělým světem, dětským a dospělým vnímáním a prožíváním světa, který nás obklopuje.

Podle Černouška (1990) může hrát pohádka výraznou roli v rámci mravní výchovy dětí, neboť svou jednoduchostí, jasným rozlišením dobra a zla, ukazuje dětem svět v pro ně srozumitelné podobě a zároveň jim pomáhá se vyznat v tomto pro ně někdy dosti nesrozumitelném světě, který je obklopuje.

Richter (2004) si uvědomuje, že pohádky napomáhají dětem předškolního věku poznávat hodnoty, utvářet si hodnotový žebříček. Můžeme říci, že svým způsobem pohádka naplňuje a uspokojuje potřebu dětí po absolutnosti hodnot a určitostí dějů. Jelikož pohádky mohou napomáhat k poznávání řádu světa a upevňování vědomí o řádu světa, mohou být velmi přínosné pro předškolní děti, pro které ještě okolní svět do značné míry představuje směs chaotických jednotlivostí.

Dle Richtera (2004) pohádka dětem může poskytnout celostní pohled na život a jeho stěžejní momenty a má také významný pozitivní vliv na rozvoj psychosociálního poznávání a zvládání mezilidských vztahů. Je tomu tak proto, že představuje jistou formu mravní výchovy, kdy pomocí příkladů kladných hrdinů nabízí dětem možnost sebeidentifikace, ale také zároveň obsahuje určité varování, které se skrývá ve vyobrazení záporného hrdiny, jeho činů a popisovaných nebezpečných situací. Pohádky mohou také výraznou měrou napomáhat u dětí k rozvoji sociálního cítění, podporují svými motivy pocit solidarity (Richter, 2004).

Kromě výše uvedeného mohou mít dle Richtera (2004) pohádky také pozitivní vliv na rozvoj myšlení, paměti, tvořivosti, podporují fantazii dětí, napomáhají k rozvoji inteligence a poznávacích schopností. Richter se rovněž domnívá, že vedou i k rozvoji slovní zásoby a jazykových kompetencí dětí. Navíc, jelikož přinášejí i estetický prožitek, mohou vést k rozvoji estetického cítění, stejně jako citového prožívání dětí (Richter, 2004).

Pohádka může mít, jak už bylo řečeno na počátku, i funkci psychoterapeutickou, kdy posiluje sebedůvěru dětí, pomáhá jim překonat strach, dává jim víru v dobrý konec, pomáhá ke zklidnění při setkání s nebezpečím (Molicka, 2002, Molicka, 2007).

A navíc je třeba si uvědomit, že pro děti může pohádka představovat relaxační aktivitu, při které se něčemu učí, aniž by si uvědomovaly, že se právě učí. Dle mého názoru je velkým kladem pohádky také to, že nic nevnucuje, nepoučuje, nechává na nás samotných, co my si z ní vybereme.

Pohádka může rovněž ve své psychoterapeutické funkci sloužit i jako pomůcka při řešení situací, které jsou pro dítě v dané chvíli obtížné. Neboť mu může ukázat cestu, jak danou situaci vyřešit (Molicka, 2002). Navíc dle mého názoru pohádky jasně konkretizují a zobrazují problémy na jasně čitelných postavách, se kterými se dítě může identifikovat.

Pohádka jako součást výchovného procesu v předškolním zařízení

Pohádka je bezesporu výchovným prostředkem, a to jak doma, tak také v prostředí mateřské školy. Jak konstatuje Richter (2004), děti poučení plynoucí z pohádky snáze vnímají než jakoukoliv jinou formu poučení. Je tomu tak proto, že, jak konstatuje Richter (2004), v pohádkách mají důležitou roli magie a moc slova. Přičemž pojetí světa jako světa, v němž vládne magie a slovo je všemohoucí, zcela odpovídá myšlení dítěte. I dítě věří ve všemohoucnost slov. Má strach vyslovit nějaké slovo a věří, že vyslovení jiného slova způsobí žádoucí výsledek. Navíc děti opravdu věří, že existují kouzla (Richter, 2004).

Čím jsou pohádky dětem blízké? Pohádky mohou představovat únik do jiného světa, kde dítě může dělat vše, na co si vzpomene. Má nadpřirozené schopnosti. Může si vytvořit svůj svět a v něm mít své imaginární „kamarády“ (Molická, 2002).

Pohádka však může dítěti pomáhat rozvíjet nejen fantazii a představivost, ale i emoce, pocity a psychosociální poznávání (Molická, 2002). Aby si dítě uvědomilo dobro a zlo, poznalo hodnoty a vytvořilo si hodnotový žebříček, potřebuje nejdříve poznat hodnoty v jejich ryzí, nemíšené podobě. Musí mu být jasné, kdo je „hodný nebo zlý“ a proč je ten „hodný“ vnímán jako „hodný“ a proč je „zlý“ vnímán jako „zlý“. Dle Richtera (2004) dítě potřebuje, aby v pohádce vystupoval vyhraněný, jednoznačný typ, preferuje jej před vyobrazením reálného člověka se všemi klady i zápory, neboť složitost lidského charakteru ještě není schopno pochopit (Richter, 2004).

V pohádkách je všechno jasné, srozumitelné a vše je jasně pojmenováno. Kladného hrdinu lze navíc také poznat dle vzhledu, dle jeho činů, které jsou vždy kladné (Chaloupka, 1989, Černoušek, 1990). V pohádkách platí jasné zákony, podle kterých se musí pohádkové bytosti chovat, a za to jsou odměňovány či trestány. Dítě se díky pohádkám učí rozeznat dobro od zla. Zároveň je vedeno k poznání toho, co je špatné chovaní, které je, jak se dítě dovídá, vždy „po zásluze“ potrestáno (Černoušek, 1990).

Terapie pohádkou

Pohádka je pro děti předškolního věku jednou z forem překázání informací o světě, překázání mravních ponaučení, kterým dítě rozumí. Jak již bylo řečeno, je tomu tak proto, že postavy v pohádkách jsou vykresleny dosti „černobíle“, což je pro předškolní dítě a jeho myšlení a vnímání světa vhodná forma. Proto se také dítě dokáže vcítit do postav vystupujících v pohádkách.

Právě díky své srozumitelnosti, jednoznačně vyhraněným hrdinům (Richter, 2004) a konkrétním znázorněním dokáže pohádka „chytnout dítě u srdce“, vtáhnout jej do děje. Dítě se tak dokáže plně vcítit do jednotlivých postav, prožívá všechny ty situace, které se dějí jeho oblíbenému kladnému hrdinovi, a to velmi intenzivně. Právě proto může být terapie pohádkou jednou z metod, jak dítěti pomoci při řešení psychických a psychosomatických potíží (Molická, 2007).

Terapeutické pohádky

Druhy terapeutických pohádek rozdělujeme do tří skupin: psychoterapeutické, výchovně psychologické a relaxační (Molická, 2002).

Při práci s terapeutickou pohádkou by v ní měl vystupovat problém, se kterým se dítě potýká. Terapii pohádkou využíváme zejména, když má dítě z něčeho strach, úzkost či když prochází obtížnými situacemi. Je to pro děti předškolního věku jedna z metod napomáhající zvládání obtížných situací (Molická, 2002; Molická, 2007). Terapeutické pohádky vedou nenásilně dítě k tomu, aby začalo s nadhledem vnímat své problémy a aby o nich začalo logicky přemýšlet a řešit je. Vnímat své problémy bez zbytečné úzkosti, bez zbytečného strachu. Čemuž napomáhá charakteristický rys pohádek, kdy dítě již od počátku ví, že dobrý a poctivý člověk vždy vyhraje nad nepřízní osudu a dokáže svůj problém, a to často tak velký, že mu jde o život, pozitivně vyřešit (Molická, 2002).

Terapeutické pohádky pomáhají dětem, které se nacházejí v obtížné situaci, lépe pochopit, co se jim stalo či co se jim děje, pochopit vlastní emoce, které pociťují v obtížné situaci. Pomáhají podívat se na vlastní problém laskavýma očima (Molická, 2002).

Navíc, jelikož děti mají pohádky rády, představuje tato forma terapie zároveň i relaxaci. Terapie pohádkou také napomáhá u dětí zmírnit stres a pocit napětí a zároveň pomáhá dítěti v poznávání sebe samého a světa okolo něj (Černoušek, 1990). A to vše nenásilnou, zábavnou a zajímavou formou.

Terapeutické pohádky pro děti v audiovizuální verzi

Zde bych chtěla představit velmi zdařilé terapeutické pohádky vytvořené neziskovou organizací Naše rovnováha, které jsou původně zaměřeny na rodiče, ale domnívám se, že rovněž učitele v mateřské škole takovouto formu terapeutické pohádky, jistě ocení.

Společnost Naše rovnováha z.s., která se zaměřuje na podporu rodiny a dětí s hendikepem, připravila pásmo terapeutických pohádek i v audiovizuální verzi. Tyto pohádky jsou navíc volně dostupné na YouTube. Pohádky jsou namluvené jedním člověkem, díky čemuž působí tak, jako by je někdo dětem předčítal. Terapeutický účinek také umocňuje uklidňující a konejšivý hlas vypravěče. Tento účinek umocňuje rovněž i vizuální stránka jednotlivých pohádek, která působí spíše jako by se na videu objevovaly ilustrace z knihy, které se pomalu pohybují.

Osobně se domnívám, že takováto forma pohádky dokáže skupinu dětí v rámci třídy mateřské školy lépe zaujmout než pohádka čtená, neboť ji „vidí“ i „slyší“. Pokud by byly pohádky pouze čteny učitelem, který by dětem ukazoval ilustrace v knize, celá skupina dětí shromážděná kolem učitele by doprovodné obrázky nemohla nikdy vidět v takové kvalitě, jako je tomu v případě touto formou zpracovaných terapeutických pohádek, pokud by byly puštěny na interaktivní tabuli.

Každá pohádka pojednává o některé složité situaci, která může nastat v životě dítěte. Pohádka je tedy pro děti pomocníkem, který jim ukazuje, jak projít nelehkým obdobím, jak vyřešit obtížnou situaci.

Příklady terapeutických pohádek pro děti v audiovizuální verzi:

Malý krtek

Pohádka o krtkovi, který nerozuměl svému okolí, nechápal, co mu kdo říká. Potrpěl si na rituály, informace potřeboval mít názorně ztvárněné pomocí různých piktogramů, aby je byl schopen pochopit. Velmi vhodná pomůcka pro to, jak dětem vysvětlit „jiné“ chování jejich autistického spolužáka.

Odkaz na pohádku: https://www.youtube.com/watch?v=MbdFINTva4g

Ježek

Pohádka o nejistotě, malém sebevědomí, strachu z posměchu vrstevníků a zároveň také o tom, jak je důležité umět se vymezit a být sám sebou, být tím, kým chci být.

Odkaz na pohádku: https://www.youtube.com/watch?v=Fu1uBSkhMrU

O Sovíčkovi

Pohádka O Sovíčkovi popisuje konejšivost a bezpečnost mámina náručí. Záměrem terapeutické pohádky O Sovíčkovi je přinést divákovi možnost prožít si pocity bezpečí, lásky, přijetí.

Odkaz na pohádku: https://www.youtube.com/watch?v=M4zZeab8DAM

O Ropušákovi

Pohádka O Ropušákovi popisuje příběh Ropušáka, který bojoval s vlastní nejistotou, nízkou sebeúctou. Jelikož si nebyl jist sám sebou, myslel si, že je pro ostatní ošklivý, nenavazoval ani vztahy s ostatními zvířátky. Pomocí nové kamarádky se mu však podařilo nad svými pocity zvítězit. Začal se mít rád a začal navazovat nová přátelství. 

Odkaz na pohádku: https://naserovnovaha.cz/terapeuticka-pohadka-o-ropusakovi

Literatura a použité zdroje

ČERNOUŠEK, M. Děti a svět pohádek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1990.

SIROVÁTKA, Oldřich. Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře. Brno: Ústav pro etnografii a folkloristiku Akademie Věd, 1998.

RICHTER, Luděk. Pohádka a divadlo. Praha: Dobré divadlo dětem, 2004.

CHALOUPKA, otakar. O literatuře pro děti. Praha: Československý spisovatel, 1989.

MOLICKÁ, Marie. Příběhy, které léčí. Praha: Portál, 2007.

MOLICKÁ, Marie. Bajkoterapia: o lękach dzieci i nowej metodzie terapii. Poznań: Media Rodzina, 2002.