Technologická příprava budoucích učitelů v USA

Naše pedagogické fakulty jsou dlouhodobě kritizovány za nedostatky v přípravě učitelů na školní praxi. Týká se to i vzdělávacích technologií. Rozhodně nejsme sami, kdo má podobné problémy. Schopnost učitelů pracovat s technologiemi se stala jednou z klíčových podmínek zdárného vývoje celého školství a souvisí s budoucí konkurence schopností státu. Potíže v této oblasti řeší i nejvyspělejší země světa (viz Role technologií v profesionálním růstu učitelů). Podívejme se tentokrát blíže na to, co v této věci dělají americké vysoké školy připravující učitele.

Zastřešující národní koncepce je v USA připravována na úrovni federálního ministerstva školství (U.S. Department of Education). Prvním programem zaměřeným na této nejvyšší úrovni přímo na technologickou přípravu učitelů byl ještě za prezidenta Clintona v roce 1999 zahájený Preparing Tomorrow's Teachers to Use Technology. Do roku 2003 bylo v jeho rámci poskytnuto téměř 0.5 miliardy dolarů na 400 grantů institucím vzdělávajícím učitele s cílem transformovat jejich výuku vhodnou implementací moderních technologií. Celá řada vysokých škol v rámci tohoto programu vyvinula a zavedla pro studenty učitelství povinnou výuku metodiky aplikování vzdělávacích technologií a eLearningu. Hlavním záměrem bylo napomoci konstruktivnímu způsobu uplatnění vzdělávacích technologií jako nástroje umocňujícího myšlení (často bývá dokládáno odkazem na 3. stupeň využití technologií podle Davida Jonassena – 1. učení o technologiích, 2. učení z technologií, 3. učení s technologiemi).

Po nástupu prezidenta Bushe v roce 2001 došlo ke značné změně americké školské politiky v duchu konzervativních republikánských idejí. Nastal částečný odklon od propagace využití moderních technologií včetně internetu směrem k tradičním hodnotám. Hlavním nástrojem se stal oficielní vládní program No Child Left Behind, který kladl důraz na ověřování výukových výsledků žáků prostřednictvím tradičních plošných testů orientovaných na mechanické dovednosti či encyklopedické znalosti a školy posuzoval podle toho, zda se jejich žáci v těchto testech zlepšují či zhoršují. Právě pro svou konzervativnost byla koncepce prezidenta Bushe v posledních letech značně kritizována. Většina odborníků v současné době s nadějí očekává nástup prezidenta Obamy.

Přestože byly položky federálního rozpočtu určené vzdělávacím technologiím za prezidenta Bushe značně omezovány (viz Je financování školních technologií v USA v krizi?), byl v roce 2004 zveřejněn zatím poslední zásadní koncepční materiál The National Education Technology Plan (viz Americké federální ministerstvo školství vyhlásilo nový Národní plán pro vzdělávací technologie). Třetí ze sedmi hlavních cílů tohoto Plánu je „zlepšit přípravu učitelů“. To znamená, že i v situaci, kdy byly finanční prostředky nasměrovány jinam, deklarovala americká vláda zcela zřetelně, že zvyšování schopnosti učitelů pracovat s technologiemi patří k jejím prioritám. Na realizaci této koncepce pak bylo možno použít i jiné granty (např. ITEST nebo FIPSE) či další zdroje - např. školské rozpočty jednotlivých států, vlastní rozpočty škol a sponzory.

K hlavním systémovým nástrojům upřesňujícím, co by vlastně měli učitelé umět, patří v USA Technologické standardy ISTE pro učitele. Podle nich se jednotlivé státy Unie snaží definovat svá vlastní pravidla na posuzování způsobilosti učitelů k výkonu povolání. To, že se o nich Učitelský spomocník zmiňuje opakovaně (např. Nové technologické standardy ISTE pro učitele), není náhoda. Dokument tohoto typu je určujícím pro hodnocení úrovně pedagogů. Nutně musí mít vliv na stanovení tzv. profilu absolventa kteréhokoli pedagogického oboru, a ovlivňuje tak i obsah studia. Většina amerických vysokých škol připravujících učitele se pochopitelně snaží standardy ISTE naplňovat.

Aktuální stav přípravy učitelů na práci s technologiemi v USA je možno nejlépe ukázat na několika příkladech vybraných z mnoha podobných:

KITE
KITE (Knowledge Innovation for Technology in Education) je projekt budující archiv případových studií popisujících využití vzdělávacích technologií. Realizován je osmi americkými vysokými školami připravujícími učitele pod vedením University of Missouri nejen s cílem zdokonalit vlastní výuku, ale též za účelem šíření vhodných postupů mezi učiteli v praxi, koordinátory technologií a řídícími pracovníky školství. V archivu je dnes uloženo na 1400 případů, které představují výpovědi skutečných učitelů z celých Spojených států popisujících osobní zkušenosti s implementací technologií v praxi. Každá studie byla vytvořena na základě interview vedeného některým z týmu řešitelů.

Během realizace byla vybudována funkční komunita aktivních zájemců o problematiku využití vzdělávacích technologií, v jejímž rámci dochází k vzájemnému obohacování a ke sdílení zkušeností. Přístup projektu KITE je svým způsobem ojedinělý. Neomezuje se, jako mnoho jiných podobných projektů, pouze na případy úspěšné, ale popisuje stejně tak i případy neúspěšné. Je zřejmé, že i takové mohou být významným zdrojem poučení ostatním.

Databázi případů je možno prohledávat podle mnoha různých kritérií, takže lze najít inspiraci při řešení určité konkrétní situace. To může být užitečné jak učitelům v praxi, tak studentům učitelství, kteří často studují obsah archivu na základě zadání, které dostávají v rámci svých kurzů.

Pro bližší představu uvedu stručný popis případu s kódem 7094-1. Jedná se o přípravu video měsíčníku na venkovské střední škole, kam dochází děti smíšeného socio-ekonomického původu. Učitel případ realizující má 23 let praxe a technologie běžně používá ve škole i doma (jedná se o koordinátora technologií). Počítače jsou ve škole umístěny jak ve specializovaných laboratořích, tak v počtu 1-2 v každé učebně. Všechny připojené do internetu. Popisovaná aktivita byla zařazena do hodin informatiky (mediální technologie) ve všech čtyřech ročnících (jedná se o 9.-12. ročník šk. docházky). Žáci si nejprve musí připravit scénář, pak natočí připravený námět digitální kamerou a výsledek editují. Vše pochopitelně na počítači. Přitom používají i statické obrázky či fotky sejmuté digitálním fotoaparátem a přidávají hudbu. Podle pana učitele dalo hodně práce, než se naučili akceptovat autorská práva u všech komponent, z nichž je pořad sestaven. Typickým obsahem jsou záznamy školních událostí, rozhovory s aktéry i s pozvanými osobnostmi apod. Důkazem toho, že i my něco podobného umíme je třeba ŠTOS Gymnázia Děčín nebo Video zprávy ZŠ Třemošnice.

INTIME

INTIME je projekt, který byl realizován v letech 1999-2001 v rámci výše již zmíněného programu Preparing Tomorrow's Teachers to Use Technology. V lecčems je podobný KITE. Spolupracovalo na něm na 50 výzkumníků z 5 vysokých škol pod vedením University of Northern Iowa College of Education. Bylo zpracováváno více jak 60 případů v praxi příkladně implementujících technologie do výuky. Přístup byl ale poněkud odlišný. Nejprve byl zpracován teoretický model definující možnosti, jak mohou technologie napomáhat zvyšování kvality vzdělávání (Technology as Facilitator of Quality Education Model).

INTIME

Model se skládá celkem ze 7 základních prvků:

1. Žáci jako hlavní součást (Students at the Center of their Own Learning)

2. Principy učení (Principles of Learning)

3. Zpracování informací (Information Processing)

4. Obsahové tematické celky (Content Standards)

5. Demokratické principy (Tenets of Democracy)

6. Znalosti a postupy učitelů (Teacher Knowledge & Behavior)

7. Technologie (Technology)

Každý případ pak byl detailně posouzen z pohledu každého tohoto prvku. Výzkumníci navštívili příslušnou školu, sebrali všechny dostupné informace, natočili na video skutečnou práci přímo ve výuce a udělali detailní rozhovor s učitelem. Materiály pak analyzovali se zřetelem na strukturu danou teoretickým modelem. Pro každý případ vzniklo celkem 9 verzí videí – 7 podle prvků modelu, 8. jako osobní výpověď učitele a 9. jako nezávislý pohled na případ.

Celá databáze obsahující na 600 videí prohlédnutelných online pomocí Real Playeru, přepisy všech textů ze záznamů, lekce k případům se vztahující i odkazy na použité výukové materiály je hojně používána jak v praxi, tak studenty učitelství nejen na partnerských školách do projektu zapojených. Snad si najdete čas seznámit se s některými případy sami. Můžete je poté porovnat s podobnými studiemi, jež vznikly v rámci naší účasti v mezinárodním výzkumu SITES M2. Za všechny uvedu opět alespoň jeden velmi zkrácený popis případu, který byl v INTIME zkoumán.

Projekt Síťová opera

zdroje:
Bořivoj Brdička - Role technologií v profesionálním růstu učitelů, Učitelský spomocník, 01.12.2008
Bořivoj Brdička - Nové technologické standardy ISTE pro učitele, Učitelský spomocník, 08.09.2008
Bořivoj Brdička - Je financování školních technologií v USA v krizi?, Učitelský spomocník, 27.03.2006
Bořivoj Brdička - Americké federální ministerstvo školství vyhlásilo nový Národní plán pro vzdělávací technologie, Učitelský spomocník, 11.01.2005
Jonassen, D.H., Peck, K., & Wilson, B.G. (1999). Learning With Technology: A Constructivist Perspective. Columbus, OH: Merrill/Prentice-Hall.