Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
Nabízíme vám stručné srovnání vzdělávacích systémů dvou severských zemí, které je převzaté z článku publikovaného v časopise JVET.
Ve středním odborném vzdělávání Finska a Švédska lze najít několik důležitých rysů. Trh práce v obou zemích se za posledních 20 let dramaticky změnil, podobně jako v jiných západních zemích. V důsledku outsourcingu a offshoringu (přesunu výroby do zahraničí) bylo mnoho pracovních míst vyžadujících jen krátkou profesní přípravu přesunuto do zahraničí. Kromě toho povolání využívající vyspělou techniku nahradila manuální práci a snížila poptávku po nekvalifikovaných pracovnících. To dokládá míra nezaměstnanosti ve Švédsku: v letech 1988–2008 se u lidí se základním vzděláním zvýšila ze dvou na 13 %, u lidí s vyšším vzděláním jen z jednoho na čtyři procenta. Nic nenasvědčuje tomu, že by se tento trend měl změnit. Nezaměstnanost mladých lidí byla v roce 2009 ve Finsku a Švédsku stejná – kolem 20 %.
Platové rozdíly mezi středoškoláky a vysokoškoláky se zvyšovaly a lidé s nižším vzděláním hledali práci mnohem déle. Většina žáků v obou zemích absolvuje základní vzdělávání v devítileté veřejné jednotné škole. K hlavnímu rozdělení dochází poté, kdy si žáci volí mezi všeobecně vzdělávacími a odbornými programy. Žáci, jejichž rodiče jsou vysokoškoláci, ve Finsku pokračují převážně ve středních všeobecně vzdělávacích školách a ve Švédsku si ve středních školách volí zaměření na společenské či přírodní vědy. Žáci, jejichž rodiče mají nižší vzdělání, si častěji volí odborná zaměření, přitom chlapci obvykle průmyslové, strojírenské, stavební či automobilové obory, dívky sociální práci, zdravotnictví, služby (kadeřnictví, kosmetika, pohostinství ap.). Středoškolské vzdělávání ve Finsku je mnohem striktněji rozděleno na všeobecné a odborné a školy jsou rozděleny podle specializací, zatímco ve Švédsku poskytuje odborné i všeobecné programy ta samá škola (gymnasiet). Tříleté střední odborné vzdělávání poskytuje ve Finsku všeobecný přístup do vysokoškolského vzdělávání. Ve Švédsku platilo totéž až do reformy z roku 2011, po níž už absolvování odborných programů není dostačující pro přijetí do vysokoškolského vzdělávání a jsou k tomu požadovány doplňující kurzy.
Argumenty švédské reformy z roku 2011 lze snadno vztáhnout na společenskou třídu a gender. Předchozí reformy z roku 1968 a 1994 vyrovnávaly rozdíly mezi odborným a všeobecným vzděláváním a byly uskutečněny socialistickými představiteli ke zvýšení sociální mobility. Změny zavedené reformou v roce 1994 včetně ustanovení, že úspěšné absolvování programu (odborného nebo všeobecného) má poskytovat přístup k vysokoškolskému vzdělávání, byly reakcí na společenské změny, zejména deindustrializaci a pokračující pokles poptávky po nekvalifikovaných pracovních silách. Pak se ale začalo ukazovat, že zevšeobecnění škol zřejmě odpovídá víc potřebám dívek a obavy vzbuzovala skutečnost, že chlapci dlouhodobě nedosahují uspokojivých výkonů. Reforma z roku 2011 proto měla také snížit „feminizaci“ škol. Podobné obavy vyjadřovala finská média, mluvící o „feminizaci“ středních všeobecně vzdělávacích škol, později však i o úspěšných dívkách, které zabraly všechna místa v odborných studijních programech, kde tradičně dominovali chlapci.
Pramen: Niemi, Anna-Maija and Rosvall, PerÅke. Framing and classifying the theoretical and practical divide: how young men’s positions in vocational education are produced and reproduced. JVET, 65, 2013, No. 4, p. 445-460.
Článek vyšel v časopise VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 3, číslo 1/2014, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://www.nuv.cz/publikace/vzdelavani-1-2014.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
