Systém vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v našich podmínkách
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Systém vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v našich podmínkách
3,0 (2 hodnocení)
Příspěvek popisuje východiska současné koncepce speciálního vzdělávání v České republice.
I. Východiska současné koncepce speciálního vzdělávání
Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy dětí, které bez individuálního speciálně pedagogického přístupu jsou v procesu vzdělávání znevýhodněné a často výrazně limitované v rámci svých zdravotních či sociálních omezení, zaznamenalo v posledních deseti letech významné pozitivní kvalitativní posuny.
Koncepce vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je založena na otevřenosti systému komplexní péče o děti a žáky se zdravotním postižením nebo jiným znevýhodněním. Do okruhu speciálního vzdělávání patří péče o děti a žáky s tělesným postižením, mentálním postižením, smyslovým postižením, vícečetným postižením, s vadami řeči (poruchami komunikačních schopností), zdravotním oslabením, autismem, žáky se specifickými poruchami učení a chování, poruchami chování a děti a žáky z prostředí s nízkým sociálním a ekonomickým statusem.
Integrace zdravotně postižených žáků do podmínek škol běžného vzdělávacího proudu v naší republice cíleně započala až po roce 1989 ukončením vlády komunistického aparátu. Ten měl vše přesně naplánované, dopředu určené a lidé byli včas a často natrvalo zaškatulkovaní. V péči o zdravotně postižené byla jedna koncepce, a to umísťování do státních ústavních zařízení. Jakmile u někoho existovalo zdravotní postižení či závažnější výchovný problém, často vyplývající z nízkého sociálně ekonomického statusu, byl podle stupně závažnosti umísťován mezi jedince se stejnou diagnózou, a často dál od zdravé populace. Spoluobčané s těžkými formami zdravotního postižení či s výraznějšími výchovnými problémy pak nejčastěji do starých zámků i nových staveb, ale pokud možno mimo kontakt s těmi, kteří si o sobě mysleli, že jsou zdraví, chytří a krásní.
Nejmenovaný školní inspektor ještě dnes vzpomíná, jak se nechal přijmout krajským komunistickým tajemníkem se snahou získat pro zdravotně postižené určité zvýhodnění, ale dostalo se mu zamítavé odpovědi s argumentem, že postižení a ti s výchovnými problémy nejsou genofondem naší socialistické společnosti.
Tento přístup měl negativní dopad i při formování naší společnosti jako celku. Lidé trochu „jiní“ byli odsouváni – ač vzbuzovali často lítost – společností na její okraj a zdraví často neměli chuť ani zájem se o život postižených blíže zajímat. O možnosti pravidelných denních kontaktů téměř nikdo neuvažoval.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Tomáš Borovina14. 1. 2011
"Nemálo z nich nachází útočiště ve zvláštní škole jako jediné možnosti, kde jim bude věnována potřebná péče odborníků v prostředí zbaveném neurotizujících prvků, které tyto děti pronásledovaly v běžných základních školách." Asi jsem něco přehlédl, až do této chvíle jsem si myslel, že zvláštní školy u nás už nemáme. Takže buď je ten článek hodně starý, nebo se změnil školský zákon nebo se jedná o chybu.
Jiří Pilař16. 1. 2011
S překvapením zjišťuji, že můj článek z roku 2004 nebyl redakčně aktualizován. Jelikož jsem jej poslal k případnému využití, ani jsem nesledoval, zda a v jaké podobě vyjde. Věcně je v pořádku, nicméně odkazy na právní předpisy již zcela neplatí a termín zvláštní škola prosím nahradit termínem základní škola praktická, protože ta je nástupnickým prvkem školy zvláštní. Děkuji a s omluvou autor.
Důsledky zaznamenáváme ještě dnes, kdy např. v Brně občané ustanovili občanské sdružení prosazující zákaz pohybu onkologicky nemocných pacientů ve veřejném městském parku, který s nemocnicí přímo sousedí. I toto je dědictví minulosti.
Postupně se ale daří měnit toto „socialistické“ nazírání, především díky pozitivnímu přístupu veřejných sdělovacích prostředků a určité „resocializaci“ běžné populace v tomto ohledu. Jsme postupně stále častěji svědky výrazných integračních tendencí v rámci aktivit celé společnosti jako obecného přístupu ke spoluobčanům se zdravotním postižením či znevýhodněním. Daří se tak postupně učit zdravé lidi vnímat problémy zdravotně postižených jako problémy nás všech. To platí zejména v rezortu školství, kde se v rámci vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami ve speciálních školách postupně dostáváme na evropskou úroveň.
I když ne tak úspěšně jako u zdravotně postižených, daří se měnit nazírání společnosti i na děti v dětských domovech a výchovných ústavech, pokud k negativním emocím samy svým přístupem k okolí nezavdají příčinu.
Některé problémy přes pozitivní vztahy ke zdravotně postiženým a sociálně znevýhodněným ale samozřejmě přetrvávají. Zaznamenáváme je např. v integraci zdravotně postižených či jinak znevýhodněných žáků, zvláště pak těch, jejichž postižení či problémy negativně ovlivňující školní výkonnost nejsou na první pohled patrné. Velké problémy ve školách běžného vzdělávacího proudu mají proto žáci se specifickými poruchami učení a chování a děti a žáci z prostředí sociálně a ekonomicky nepodnětného, tedy i z prostředí, v němž si rodiče nejsou ochotni nalézt na děti potřebný čas.
Čtvrtou třídu jedné pražské základní školy navštěvoval chlapec, jehož matka pracovala jako barmanka v nočním podniku, a den tedy potřebovala k regeneraci sil pro svoji práci. Otec, advokát, se s rodinou rozvedl a porozvodové vztahy mezi rodiči nebyly dobré. Chlapec, s diagnostikovanou dyslexií a dyskalkulií, byl na své problémy sám, matka jej střídavě hyperprotektivně hájila nebo až nepřiměřeně trestala, to zjevně podle svého momentálního psychického rozpoložení. Během třetí třídy, kdy otec z rodiny odešel, začal mít problémy s chováním, které se ve čtvrté třídě, po výrazných školních neúspěších, stupňovaly. Dalším hendikepem byla jeho obezita a s ní spojené „klasické problémy tlouštíků“ ve třídě. Prostě chudák kluk a dokáži si představit, že i chudák učitel, když se k němu nedokázal přiblížit. Celá záležitost vyvrcholila při hodině českého jazyka, kdy učitelka po konfliktu na chlapce před třiceti spolužáky začala křičet „Ty prase tlustý, já tě nenávidím a z týhle školy tě stejně dostanu.“ Vztahy třídního kolektivu a chlapce se vyhrotily a třída jej jako celek začala odmítat, byla k němu hostilní. Chlapec na to reagoval záškoláctvím (které nebylo před popsanou situací zaznamenáno) a jeho pozice ve škole se výrazně zhoršila. Pokud by se jednalo o momentální selhání učitele, dalo by se možná pochopit, ale učitelka, učící jej od třetí třídy, jej stále klasifikovala z českého jazyka i matematiky čtyřkou, bez ohledu na omezené dispozice vzhledem k diagnóze a rodinnému prostředí. Po intervenci České školní inspekce, žádající potrestání učitelky, ředitel toto odmítl s argumentem, že paní učitelka je angličtinářka a že by mu odešla. Nakonec tedy musel odejít ředitel…
V jiné škole nastal problém, když dítě s dyslexií dostalo v šesté třídě ve druhém pololetí čtyřky z českého jazyka, matematiky a dokonce pětku z anglického jazyka. Ředitel i učitelé na můj dotaz, proč neuplatňují možnost klasifikačního zvýhodnění a především více individuálního přístupu k žákovi, argumentovali tím, že by to bylo nespravedlivé vůči ostatním žákům a výsledky klasifikace prý stejně hovoří o mizivých perspektivách dítěte…
Standard práce učitelů v základních školách běžného typu se, přes stále četnější pozitivní výjimky, často ustálil na přístupech s maximální orientací na výkon a s menším zaujetím o rozvoj osobnosti žáka. Není to samozřejmě pouze vinou učitelů. Je to i pojetím základního vzdělávání, pro něž je preference výkonu často typická. Uplatňování nástrojů speciálního vzdělávání v rámci integrace dětí a žáků do běžného vzdělávacího proudu naráží na nedostatečnou pregraduální průpravu pedagogů v oblasti speciální pedagogiky. Tato skutečnost často brání všeobecnému přijetí konceptu integrace na odborném základě pedagogickou veřejností ve školách běžného typu a faktické individuální integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, která je z hlediska zdravého společenského vývoje tolik potřebná. Proto je nanejvýš nutné, aby speciální pedagogika měla významnější pozici i při odborné přípravě učitelů pro praxi v běžných školách, aby si dokázali vysvětlit, proč u žáků z rodin s nedostatečným sociálně ekonomickým statusem je úspěchem, že se na výuku nejenom připravují, ale že do školy vůbec přijdou, že u žáků se specifickými problémy učení a chování je nejnutnější pochopení jejich problému a upravení přístupu učitele vůči nim, že možnost vzdělávání zdravotně postiženého mezi běžným žákovským kolektivem je důležitější než dokonalé zvládání všech, leckdy zbytečně vysokých, požadavků.
Systém vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami zahrnuje alternativní nabídku forem vzdělávání doplněnou systémem poradenské péče. Nový trend ve speciálním vzdělávání pak představuje vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami formou individuální integrace v běžném vzdělávacím proudu. Integrací se ovšem rozumí nikoliv pouhé zařazení dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol mezi zdravé vrstevníky, ale zajištění vhodných podmínek ke vzdělávání, včetně zabezpečení potřebného objemu individuální speciálně pedagogické, preventivní a psychologické péče.
Přes neoddiskutovatelné úspěchy našeho systému vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v systému speciálních škol, kde i ve srovnání s vyspělými evropskými státy zaujímáme velice dobrou pozici, existují stále ještě nedostatky ve školách běžného vzdělávacího proudu, které by měly za odpovídajících podmínek tyto děti, vyjma dětí s velice těžkým zdravotním postižením, vzdělávat především.
Pro objektivizaci prostředí běžné školy je také nutno zmínit, že velice obtížně můžeme smysluplně pracovat s kolektivem třídy, v němž máme zařazené některé žáky se zdravotním postižením a přitom čítá dalších třicet žáků. Takto naplněné třídy jsou důsledkem někdy překotného slučování základních škol nebo jejich rušení ve smyslu ekonomických úspor, když zřizovatel zaznamená výraznější úbytky v počtu žáků na třídu.
V rozporu s obecným trendem úbytku žáků ve školách je nárůst počtu žáků s poruchami učení, soustředění, zvyšují se počty dětí s hyperaktivitou a z ní vyplývajících poruch chování. Zaznamenáváme negativní dopady současné krize rodiny, ale také negativa u dětí z často nepodnětných rodin s nízkým sociálně ekonomickým statusem a u dětí uprchlíků. Důsledkem takovéhoto stavu je stále větší procento dětí, které mají s absolvováním základní školy výraznější problémy. Nemálo z nich nachází útočiště ve zvláštní škole jako jediné možnosti, kde jim bude věnována potřebná péče odborníků v prostředí zbaveném neurotizujících prvků, které tyto děti pronásledovaly v běžných základních školách.
II. Poradenský systém ve školství
Pedagogicko-psychologické poradenství včetně speciálně pedagogického poradenství je odborná služba dětem, rodičům dětí a pedagogickým pracovníkům poskytovaná subjekty systému výchovného poradenství k optimalizaci vzdělávacího procesu, osobnostního rozvoje žáků a k řešení obtíží ve školní práci, výchově a vývoji dětí a žáků.
Služby pedagogicko-psychologického poradenství ve školství, jsou-li správně poskytovány, významně ovlivňují individuální vývoj a vzdělávání dětí a žáků i činnost školy. Význam poradenských služeb ve školství vzrůstá. Vhodně koncipovaný a dobře fungující systém poskytování poradenských služeb ve školství je efektivním nástrojem prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů i prevence nezaměstnanosti absolventů škol.
Díky změnám ve společnosti význam poradenství celosvětově i v podmínkách České republiky vzrůstá. Příčinami jsou např. složitější orientace na trhu práce, složitější podmínky orientace mladého člověka v otevřené společnosti, vyšší nároky na činnosti spojené s prevencí kriminality a drogové závislosti, nové úkoly spojené s integrací žáků se zdravotním postižením do společnosti, přibývá dětí s evidovaným zdravotním postižením.
Předpokladem účelného a účinného poskytování poradenských služeb ve školství je kromě systémového propojení organizace služeb, jejich odpovídajícího ekonomického zabezpečení i náležitá odborná připravenost pracovníků a odpovídající systém péče a motivace jejich odborného růstu a celoživotního vzdělávání.
K zajištění integrované formy vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je třeba kvalitních podpůrných poradenských služeb. Systém pedagogicko-psychologického poradenství tradičně reprezentovaný pedagogicko-psychologickými poradnami byl na počátku devadesátých let rozšířen o nové subjekty. Podpůrné poradenské služby v rezortu školství nyní vedle pedagogicko-psychologických poraden a výchovných poradců na školách zajišťují zejména speciálně pedagogická centra a střediska výchovné péče pro děti a mládež.
Stěžejním úkolem poradenských pracovišť je pravidelná, leckdy dlouhodobá přímá práce s dítětem a spolupráce s jeho rodiči, zákonnými zástupci směřující k eliminaci příznaků postižení a jejich důsledků a tím k podpoře integrace dítěte a podpoře jeho vzdělávání v nejméně omezujícím prostředí a budování aktivního a samostatného života. Velice významným činitelem v úspěšnosti péče o dítě je škola.
Dle aktuálně platného školského zákona č. 29/1984 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dle zákona o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních č. 109/2002 Sb., dle zákona o školských zařízeních č. 76/1978 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zákona o státní správě a samosprávě ve školství č. 564/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů a jejich prováděcích vyhlášek jsou speciálně pedagogická centra součástmi speciálních škol a střediska výchovné péče jsou součástmi diagnostických ústavů a výchovných ústavů. Právními subjekty jsou pouze pedagogicko-psychologické poradny zřizované orgány kraje.
III. Současné základní činnosti a kompetence poradenských zařízení
1. Pedagogicko-psychologické poradny
Pedagogicko-psychologické poradny (dále jen PPP) jsou definovány podle § 35 zákona 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, a jsou zřizovány podle § 6, odst. e) zákona 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, orgány kraje. Do ukončení činnosti orgánů kraje byly PPP organizovány tak, že v každém okrese a v některých hustěji osídlených okresech měly i svá další detašovaná pracoviště. Od 1. 1. 2003 je organizace a rozmístění PPP v gesci jednotlivých krajů, které v rámci své koncepce jsou plně kompetentní i k jejich organizaci, včetně územní dislokace.
Činnost PPP je definovaná ve vyhlášce o výchovném poradenství 130/1980 Sb., vyhlášce o speciálních školách 127/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Metodickém listu k poskytování poradenských služeb, č. j. 13 406/98-24, a Směrnici k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení, č. j. 13 710/2001-24, ze dne 4. června 2002. PPP jsou financovány normativním způsobem – podle počtu žáků základních, středních a vyšších škol v daném okrese stanoveným normativem na jednoho žáka.
V souladu s výše uvedenými předpisy jsou kompetentní k následujícím činnostem:
provádět komplexní psychologickou, speciálně pedagogickou a sociální diagnostiku, zaměřenou na šetření školní zralosti, na zjištění příčin poruch učení a chování a dalších problémů ve vývoji osobnosti, výchově a vzdělávání dětí a mládeže, na zjištění individuálních předpokladů pro uplatňování a rozvíjení schopnosti a nadání dětí a mládeže a komplexní pedagogicko-psychologickou diagnostiku v souvislosti s profesní orientací žáků,
provádět psychologické a speciálně pedagogické poradenské činnosti zaměřené na rozvoj osobnosti, sebepoznávání, a rozvoj prosociálních forem chování dětí a mládeže, na prevenci školní neúspěšnosti a negativních jevů v sociálním vývoji dětí a mládeže, na nápravu poruch učení a chování a dalších problémů ve vývoji, výchově a vzdělávání dětí a mládeže a na vyjasňování osobních perspektiv dětí a mládeže,
poskytovat konzultace, odborné informace pedagogickým pracovníkům škol a školských zařízení při výchově a vzdělávání dětí a mládeže, jejichž psychický vývoj, sociální vývoj, výchova, vzdělávání a profesní orientace vyžadují zvláštní pozornost,
spolupracovat s rezortními i ostatními institucemi a organizacemi a s orgány státní správy na území své působnosti při prevenci sociálně patologických jevů a drogových závislostí,
zajišťovat poradenské služby psychologů a speciálních pedagogů škol, které nemají tyto služby zajištěny jinak,
navrhovat řediteli školy zařazení dítěte nebo žáka do příslušného typu školy,
metodicky řídit činnost výchovných poradců na školách a pořádat pro ně aktivity a odborné semináře,
sledovat a zkoumat profesionální orientaci žáků a jejich předpoklady,
zjišťovat z pedagogicko-psychologického hlediska připravenost dětí na povinnou školní docházku a vydávat o ní odborné posudky,
vypracovávat odborné posudky pro školy a školská zařízení na základě odborného vyšetření,
spolupracovat při přijímání žáků do specializovaných tříd, provádět psychologická vyšetření pro potřeby zařazení žáků do speciálních škol a školských zařízení,
mít zastoupení v komisích pro koordinaci poradenských služeb, kde se vyjadřují k zajišťování potřeb poradenských služeb, jejich naléhavosti, ke zjištění finančních a organizačních možností a k návrhu na koncepci poskytování těchto služeb,
zpracovávat odborné podklady pro rozhodnutí orgánů státní správy ve školství o zařazování a přeřazování dětí a žáků do škol a školských zařízení a o dalších vzdělávacích opatřeních v případech stanovených školskými předpisy,
spolupracovat na zpracování plánů aktivit prevence sociálně patologických jevů a drogových závislostí na území své působnosti a na koordinaci jejich realizace.
2. Speciálně pedagogická centra
Speciálně pedagogická centra(dále jen SPC) jsou součástmi vybraných speciálních škol (dle § 45, odst. 7, zákona 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů). Jejich činnost je definovaná ve vyhlášce o speciálních školách 127/1997 Sb., Metodickém listu k poskytování poradenských služeb, č. j. 13 406/1998-24, a Směrnici k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení, č. j. 13 710/2001-24, ze dne 4. června 2002. Jsou financována normativním způsobem, tedy podle počtu žáků základních, středních a vyšších škol v daném okrese stanoveným normativem na jednoho žáka.
SPC se plně etablovala v systému poradenských služeb a jejich úloha je vnímána velice pozitivně rodiči postižených dětí a žáků a celou školskou veřejností. Významně přispěla ke zkvalitnění vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich přípravy na plnohodnotný život.
V souladu s výše uvedenými předpisy jsou kompetentní k následujícím činnostem:
poskytovat služby speciálně pedagogického a pedagogicko-psychologického poradenství dětem a žákům se zrakovým postižením nebo se sluchovým postižením nebo s vadami řeči nebo s tělesným postižením nebo s mentálním postižením nebo dětem a žákům s více vadami (dále jen „děti a žáci se speciálními vzdělávacími potřebami),
provádět speciálně pedagogickou, psychologickou a sociální diagnostiku zaměřenou na zjištění příčin problémů ve výchově, vzdělávání, psychickém a sociálním vývoji dětí a mládeže se zdravotním postižením, na zjištění individuálních předpokladů pro uplatňování a rozvíjení schopností a nadání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a pedagogicko-psychologickou diagnostiku v souvislosti s profesní orientací těchto jedinců,
provádět speciálně pedagogické a psychologické poradenské činnosti zaměřené na rozvoj osobnosti, sebepoznávání a rozvoj prosociálních forem chování dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, na prevenci jejich školní neúspěšnosti a negativních jevů v sociálním vývoji, na nápravu problémů v učení a chování a dalších problémů ve vývoji, výchově a vzdělávání těchto jedinců a na vyjasňování jejich osobních perspektiv,
poskytovat konzultace, odborné informace a pomoc zákonným zástupcům a pedagogickým pracovníkům škol a školských zařízení při výchově a vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a při jejich integraci do společnosti,
navrhovat řediteli školy zařazení dítěte nebo žáka se speciálními vzdělávacími potřebami do příslušného typu školy,
provádět vyhledávání (depistáž) a speciálně pedagogickou a psychologickou diagnostiku dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a vést jejich evidenci ve spádové oblasti, kterou stanoví zřizovatel,
podílet se na zpracovávání individuálního vzdělávacího programu pro integrované dítě či žáka se speciálními vzdělávacími potřebami nebo pro dítě osvobozené od povinné školní docházky,
zpracovávat odborné podklady ke kvalifikovanému stanovení optimální formy vzdělávání těžce mentálně postižených dětí po zápisu do školy,
navrhovat k zařazení děti se zdravotním postižením k diagnostickým pobytům ve speciálních školách,
zpracovávat diagnostické podklady potřebné k zařazení dospělých občanů se zdravotním postižením do kurzů k doplnění základního vzdělání,
provádět rediagnostiku žáků s těžkým nebo kombinovaným zdravotním postižením dočasně osvobozených od povinné školní docházky,
zpracovávat posudky aj. odborné podklady pro rozhodnutí orgánů vykonávajících státní správu ve školství o vzdělávacích opatřeních, zejména pokud se jedná o zařazení a přeřazení do speciální mateřské a speciální základní školy, zařazení a přeřazení do speciální třídy a specializované třídy zřizované v základní škole a v mateřské škole, individuální integraci dítěte a žáka se zdravotním postižením do mateřské nebo do základní školy,
uskutečňovat vzdělávací a osvětovou činnost pro pedagogické pracovníky i ostatní veřejnost,
mít zastoupení v komisích pro koordinaci poradenských služeb, s možností vyjadřovat se k zajišťování potřeb poradenských služeb, jejich naléhavosti, k zjištění finančních a organizačních možností a k návrhu na koncepci poskytování těchto služeb.
3. Střediska výchovné péče pro děti a mládež
Střediska výchovné péče pro děti a mládež (dále jen SVP) jsou součástmi vybraných diagnostických ústavů a výchovných ústavů. Existuje možnost zřizovat SVP i na bázi soukromého školství či jiných zřizovatelů.
Účelem střediska je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky již vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji dítěte. Jejich činnost je definovaná dle §§ 16 až 17 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, v souladu s nařízením Vlády ČR č. 341 ze dne 15. 6. 1994, usnesením Vlády ČR č. 208 a č. 209 ze dne 9. 4. 1997 – Strategie prevence kriminality, usnesením vlády č. 111/1998 ke koncepci a programu protidrogové politiky vlády, usnesením Vlády ČR č. 329 ze dne 14. 4. 1999 – ke zprávě o plnění úkolů vyplývající ze Strategie prevence kriminality, Pokynem k organizaci činnosti středisek výchovné péče pro děti a mládež a stanovením výše úhrady za stravování a ubytování dle § 16, odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb. (doba platnosti tohoto pokynu je odvislá od přijetí vyhlášky, k níž zmocňuje výše citovaný zákon č. 109/2002 Sb.) a přijatou koncepcí prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti MŠMT, a to především tam, kde byl zaznamenán zvýšený výskyt incidence zneužívání drog a dalších sociálně patologických jevů.
Pracují na úrovni především druhé hladiny prevence sociální patologie, tedy se školní populací přímo ohroženou sociálně patologickými jevy a často již s prvními zkušenostmi s asocialitou. Podmínkou přijetí do střediska je svobodné rozhodnutí klienta a jeho rodičů. Jejich úkoly na této preventivní úrovni jsou především v rozvíjení komunikace a pozitivních vztahů v rodině, jelikož právě ty nejvíce při selháváních dítěte utrpí, a v individuální, resp. skupinové práci s klientem. Tyto a další pravidla nutná akceptovat obsahuje vstupní smlouva mezi střediskem a rodinou. Dochází-li k jejímu opakovanému neplnění, může být péče střediska ukončena.
Ve střediscích jsou pracoviště ambulantní, celodenní a lůžková. Mnohdy stačí intervence střediska v rámci ambulantních docházek dítěte a členů jeho rodiny, během nichž se pracuje především se vztahy mezi jejich jednotlivými členy a konstelací rodiny jako celku. Dalším objektem zájmu střediska je školní prostředí dítěte. S každým dítětem je sestaven individuální výchovně vzdělávací program.
V celodenních či lůžkových odděleních se ocitají ti, pro něž péče na úrovni ambulantních kontaktů nebyla dostatečná vzhledem k úrovni jejich společenských problémů, které demonstrují např. tím, že sice do střediska docházejí, nicméně svůj způsob chování mimo středisko nezměnili, případně změnili nedostatečně. Mnozí absolventi lůžkových oddělení jsou adepty s „ústaváckou“ perspektivou. Nicméně i zde činnost středisek vykazuje nemálo úspěšně ovlivněných jedinců, kteří se dokázali „zříci své cesty za delikventní budoucností“. V oddělení celodenním (docházka ráno, ukončení večer) a lůžkovém jedinec setrvá přibližně dva měsíce. Pracuje se s ním intenzivně podle individuálního výchovně vzdělávacího plánu, kdy součástí pobytu je i odpovídající školní vzdělávání.
Jedinci, kteří selhávají i zde a pokračují v asociálních projevech, jsou posléze umísťováni na základě rozhodnutí soudů v zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy. Práce těchto středisek se při dostatečné odborné způsobilosti osvědčuje, ale zároveň napovídá, že je nutné v rámci komplexnosti preventivního výchovného působení péči o ohrožené jedince rozšířit na co nejmladší populaci, u níž jsou zaznamenána rizika dalšího negativního sociálního vývoje, ať z důvodů rodinného prostředí, či jiných, často i zdravotních indikací.
Očekává se, že v průběhu realizace nového zákona budou střediska zřizována na krajské úrovni a na ní budou i působit.
V souladu s výše uvedenými předpisy jsou kompetentní k následujícím činnostem:
nabízet a poskytovat ambulantní, celodenní nebo internátní všestranně preventivní výchovnou péči a psychologickou pomoc dětem a mládeži s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a dětem a mládeži propuštěným z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti,
poskytovat konzultace, odborné informace a pomoc zákonným zástupcům, pedagogickým pracovníkům škol a školských zařízení v oblasti výchovy a vzdělávání žáků s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a při jejich integraci do společnosti,
spolupracovat s poradnou, v případě dětí a mládeže se zdravotním postižením i s centrem, při poskytování metodické pomoci školám a školským zařízením a s institucemi, organizacemi a orgány státní správy na území své působnosti v oblasti prevence sociálně patologických jevů a drogových závislostí,
spolupracovat na zpracování plánů aktivit prevence sociálně patologických jevů a drogových závislostí na území své působnosti a koordinace jejich realizace,
na vyžádání soudů, policie a orgánů sociálně právní ochrany zpracovávat posudky aj. odborné podklady pro jejich rozhodnutí,
spolupracovat s orgány probační a mediační služby,
zpracovávat podklady potřebné pro rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy a ochranné výchovy.
Tato péče je jako celek zaměřena na odstranění či zmírnění již vzniklých poruch chování a na prevenci vzniku dalších vážnějších výchovných poruch a negativních jevů v sociálním vývoji žáků, pokud u nich nenastal důvod k nařízení ústavní výchovy nebo uložení ochranné výchovy jejich rodinám, resp. zařízením, která rodinu nahrazují.
