Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Systém předškolní výchovy v Izraeli
1,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Autorka prezentuje svůj osobní pohled na systém předškolního vzdělávání v Izraeli na základě poznatků získaných v rámci mezinárodního kurzu o předškolním vzdělávání konaném v Haifě v březnu 1999.
Ve srovnání s Izraelem hodnotím sociální péči státu o děti předškolního věku v Čechách jako zodpovědnější jak ve vztahu k institucionální výchově, tak ve vztahu k podpoře rodinné péče.
V České republice mají rodiče předškoláků, na rozdíl od státu Izrael, možnost využívat státní péče v předškolní instituci již od tří let dítěte, sice s poplatkem, který je ale přijatelný pro většinu rodičů.
V Izraeli stát zajišťuje institucionální péči pro děti jeden rok před nástupem do základní školy, a to zdarma, ovšem pouze v dopoledních hodinách.
Stejně je tomu v současnosti i v českých mateřských školách, i zde je docházka do MŠ rok před nástupem do ZŠ bezplatná, ale děti mohou pobývat v mateřské škole celý den.
V souvislosti s potřebou dodržování hygienických a bezpečnostních předpisů v souladu s normami EU v České republice podporují izraelské mateřské školy ve větší míře tvořivost předškoláků.
Je zde realizováno více projektů a programů na podporu rodin imigrantů a rodin s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí.
Příspěvek by měl vést čtenáře k zamyšlení nad dvěma otázkami:
Odpovědi se zdají být na první ohled jednoznačné, ale je třeba zohlednit historii, kulturu, geografické podmínky atd. obou států.
Rodiče mají možnost čerpat mateřskou dovolenou pouze první tři měsíce věku dítěte. Po uplynutí této doby mohou využít služeb privátních Day Care Centers. Jedná se o nestátní zařízení, kde se o děti se starají převážně dobrovolníci, kteří 1x za rok absolvují školení o pedagogickém minimu. Jedinou plně kvalifikovanou osobou je ředitelka zařízení. Kvalitu práce center kontrolují školní inspektoři.
Provoz těchto zařízení zpravidla začíná v 7:30 a končí v 16 hodin. Pokud mají rodiče zájem, zařízení zajišťuje stravování dětí. Pobyt dětí v zařízení musí rodiče plně hradit. Cena za pobyt dítěte v DCC klesá s přibývajícím věkem dítěte. Centra navštěvují děti od šesti měsíců do pěti let.
Stát přebírá péči o děti ve věku od 5 do 6 let, tj. rok před vstupem do základní školy a tato docházka je povinná. Vzhledem k tomu je podobně jako v České republice bezplatná. Provoz těchto zařízení začíná v 7:30 a končí ve 13:30 hodin.
Škola nezajišťuje stravování. Děti si z domova přináší vlastní svačinu. Po skončení provozu školy rodiče sami zajišťují pro dítě oběd, pokud pracují i odpolední péči o dítě.
Odpoledne pečuje o děti matka nebo otec či jiný příbuzný. Pokud rodiče nemají tuto možnost, musí si najmout za úhradu pečovatelku anebo odvést dítě do nestátního zařízení, jakým je Day Care Center. Za odpolední pobyt dítěte zde však již musí zaplatit.
Režim dne je svým uspořádáním podobný organizaci dne v našich mateřských školách. Výchovně vzdělávací práce je založena na frontálním přístupu, který je kompenzován prací dětí ve skupinách.
Třídy navštěvuje zpravidla okolo 35 dětí. S touto skupinou pracuje jedna kvalifikovaná učitelka a jedna pomocnice. Ta v době, kdy učitelka pracuje s celou skupinou dětí, obměňuje nabízené aktivity na stolečcích a v hracích koutcích nebo dohlíží na děti, které právě svačí (děti nesvačí společně, ale po skupinách).
V zařízení pro 5-6 leté děti, tedy v povinném ročníku, pracuje učitelka se skupinou cca 31 dětí. Bylo obdivuhodné, jak se děti dokázaly v tak početné skupině vzájemně respektovat. Naprostou samozřejmostí bylo, pokud jedno z dětí hovořilo, že ostatní mu aktivně naslouchaly. Děti se vydržely soustředit, koncentrovat a být pozorní po poměrně dlouhou dobu bez zařazení jakékoliv fyzické činnosti. Zaujala mě nízká potřeba fyzických aktivit a klidné chování bez projevů agresivity. Celkově jsem postrádala organizované, cílené aktivity zaměřené na rozvoj pohybových dovedností. Na dotaz ohledně pohybových aktivit dětí se mi dostalo odpovědi, že děti dostatečně uspokojí svoji potřebu pohybu při hrách na školní zahradě.
Složky výchovy, jakými jsou hudební výchova, výtvarná výchova, ale i například čtení pohádek, zajišťují učitelé nebo spíše lektoři, kteří do školy dochází. Lekce trvá zpravidla 20 - 30 minut. Lektoři pracují vždy s celou skupinou dětí.
Kmenová učitelka rozvíjí děti výhradně po stránce rozumové, stará se o rozvoj řeči, pěstování mezilidských vztahů, citový rozvoj, multikulturní výchovu atd.
Přestože měly děti v nabídce spoustu činností, které byly zaměřeny především na rozvoj intelektu a dovedností dětí, postrádala jsem klasickou hru dětí, například s kostkami, auty, panenkami, atd. Klasická hra dětí byla patrná z náplně činností v Day Care Centres, tam výrazně převažovala.
Všechna státní zařízení jsou vybavena počítači se speciálními programy, vytvořenými speciálně pro potřeby věkové skupiny 5-6 letých dětí.
Zřetelnější než v České republice je rozvoj dětí v citové oblasti a zejména pak podpora rozvoje individuality každého jedince. Děti jsou vedeny k uvědomění si sebe sama, vlastní jedinečnosti, uvědomění si toho, co dělají.
Vzhledem k množství imigrantů a odlišných národnostních skupin (z Etiopie, zemí bývalého Sovětského svazu, Palestinců atd.) jsou děti vychovávány k úctě k těmto menšinám, seznamují se s jejich státními symboly, kulturou, řečí atd. Cílem státu Izrael je, aby se tyto skupiny začlenily bez problémů mezi ostatní obyvatele a nebyly zde výrazné rozdíly mezi rodilými Izraelci a přistěhovalci.
Třídy nejsou rozlehlé, proto neposkytují dětem příliš prostoru pro pohybové, ale ani volné herní aktivity. Uspořádání tříd je členité. Tím je zajištěno dostatečné množství koutků pro individuální hru dětí. Místnosti byly vybaveny prostě a účelně. Vyzdobeny byly převážně pracemi, které vyhotovily děti. Zdaleka nepřipomínaly svým vybavením ani uspořádáním útulný "obývací pokoj", jak se snaží uzpůsobit dětem prostředí naše mateřské školy. Třídy mateřské školy se spíše podobaly třídám školním. Děti mají možnost hry s přírodním materiálem - pískem a vodou ve třídě.
S estetickým uspořádáním si v Izraeli také příliš hlavu nedělají. Na prvním místě je účelnost. Hračky však byly v mnoha případech polámané a špinavé (ty hračky takové skutečně byly, na Evropany to nedělalo dobrý dojem, ale Izraelcům to evidentně nevadilo). Děti mají ke hře k dispozici skutečné, vyřazené předměty (kávovar, konvice, staré rádio atd.). Třídy mají většinou zajištěn přímý vstup na zahradu nebo je zahrada v těsné blízkosti školy. Pobyt venku se odehrává výhradně na zahradě. Venku děti pobývají cca 60 minut. Na pobyt venku není kladen takový důraz jako u nás, protože děti mají možnost odejít na zahradu, kdy se jim chce, bez přímého dozoru učitelky.
Na zahradě mají děti možnost pohybového vyžití. Zahrady jsou vybaveny dostatečným množstvím různých průlezek, skluzavek, houpaček, pískovišť atd.
Děti jsou po celou pobytu v MŠ v botách - nepřezouvají se. Sociální zařízení podle našich hygienických předpisů neodpovídají počtem ani velikostí počtu a věku dětí. Totéž se týká i počtu umyvadel. Toalety jsou bez toaletních prkýnek. V umývárně mají děti k dispozici výhradně papírové ručníky.
Výrazná je i spolupráce s rodiči, která není pouze formální. Začíná již od narození dítěte, kdy matky pravidelně navštěvují s dítětem poradnu, která funguje podobně jako dětské poradny při zdravotních střediscích v České republice, ale kromě běžné péče o děti jsou zde připravovány i odpolední programy pro rodiče a jejich děti. Cílem je pomoci rodičům přiblížit se svým dětem, porozumět jim a kvalitně uspokojovat nejen jejich biologické a materiální potřeby, ale hlavně potřebu citového uspokojení a potřebu bezpečí a jistoty.
Speciální programy jsou připravovány pro děti a rodiče z ohrožených skupin - rodiče alkoholici, drogově závislí, rodiny emigrantů atd.
Spolupráce s rodiči pokračuje i v dalším věku dítěte se stejným cílem. V Haifě například existuje zařízení, které se specializuje výhradně na odpolední spolupráci s rodiči a jejich dětmi. Toto zařízení se specializuje převážně na estetickou a dramatickou výchovu. V Haifě je celkem 200 mateřských škol a v odpoledních hodinách se v tomto zařízení scházejí rodiče s dětmi každý den z jedné konkrétní mateřské školy. Zařízení pracuje čtyři dny v týdnu, pátek mají učitelky na přípravu programu pro další týden.
Rodiče a děti jsou rovněž pravidelně zváni do státních mateřských škol, kde jsou pod vedením lektorky a za přítomnosti kmenové učitelky organizovány hry pro rodiče a děti s různým zaměřením.
Nejzajímavějším zážitkem pro mne byla návštěva experimentální mateřské školy, která realizuje program Step By Step (v ČR Začít spolu) a která slouží potřebám pedagogické školy. Moji pozornost upoutala zahrada, která připomínala spíše skládku. Děti zde měly pro své hry nepotřebné předměty všeho druhu - např. kovovou kostru postele, staré pneumatiky, sud, rozbitou automatickou pračku, ale i pracovní stůl, který sloužil jako ponk. Mezi tím několik skluzavek, průlezek atd. Zahrada byla propojena s třídou dveřmi, kterými se přímo vcházelo na zahradu. Třída působila tmavým dojmem. Součástí třídy byla i keramická dílna a koutek s počítačem.
Na stolečcích měly děti volně k dispozici temperové barvy, přírodní materiál, látky, útržky papírů, drátky atd. Dětem byla ponechána naprostá volnost ve výběru jakékoliv činnosti, včetně samostatného vstupu dětí na "zahradu" bez dozoru učitelky. Ve vstupní hale si děti hrály rovněž samy na cca dvoumetrovém žebřinovém hranolu, pod kterým byla jen nevhodná malá žíněnka a jinak studená a tvrdá dlažba. Děti se ve třídě i ve vstupní hale pohybovaly bosy. Učitelka měla roli rádce a pomocníka - ne dozorce.
V souvislosti s návštěvou výše zmíněné mateřské školy mě napadlo několik otázek:
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.