Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Svatý Martin
3,7 (3 hodnocení)
Týdenní plán pro výuku žáků s těžkým a středně těžkým mentálním postižením. Žáci se seznámí s příchodem zimy a tradicemi, které lidé především dříve slavili. Vhodné propojení několika námětů pro činnosti s žáky – jak se jmenuji, blíží se zima, kůň přiváží Martina a sníh.
Téma: Svatý Martin
Úvod: Týdenní plán pro práci se středně těžce a těžce mentálně postiženými žáky ve speciální třídě.
Cíl: Hlavním cílem je seznámení žáků s příchodem zimy a tradicemi, které lidé především dříve slavili. Seznámení s domácím zvířetem – koněm a jeho využitím pro lidi.
Cílová skupina: věk žáků – 6 až 9 let, středně těžké až těžké mentální postižení
Motivace: Svátek svatého Martina byl a je jedním z nejznámějších dní roku. V tento den by podle pranostik totiž mělo začít sněžit. A tak zatímco děti čekaly na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky či koláče a hospodáři se těšili na odpočinek po dlouhé práci.
Popis činností:
1. Martin – jak se jmenuješ ty? rozumová, řečová výchova
Pomůcky: fotografie žáků a učitelek
Společně s žáky se každé ráno přivítáme a pozdravíme. Povídáme si o Martinovi, který za námi přijel na koni – ukazujeme si obrázek (příloha č. 1). Obrázek si společně vymalujeme pastelkami.
Jak se jmenujeme my a jak jsme do školy dnes přišli? Ty jsi Pepa a přijel jsi autobusem s maminkou...
Někteří žáci jsou alespoň částečně schopni sdělit, jak se jmenují a jak se dostali do školy, další kývají na moje povídání, další jsou schopni to říci jinak, např. jen ukázáním na ně...
K činnosti využijeme zalaminovaných fotografií žáků a říkáme a ukazujeme společně.
fotografie žáků a učitelek, obrázky s koněm, časopis o koních, papír, pastelky, nůžky, obyčejná tužka, tkaničky, mašle, plyšový kůň, ponožka, noviny, laťka, vlna, tavná pistole
To je Jitka a přišla pěšky s bráškou – znakujeme (ukazováček a prostředníček jdou střídavě po zemi), David přijel autem (kroutíme jako volantem) atd.
Představí se i učitelky, snažíme se, aby žáci ukazovali na každého z nás a opakovali naše jména, či konce jmen, např. Gábi – ...bi, Míša – sa...
Většina žáků již koně zná, neboť pravidelně docházejí na hipoterapii. Pro ostatní jsme připravili obrázky a také plyšového koníčka. Společně jsme si prohlíželi časopis Jezdectví, ukazovali jsme si, jak koníček jí, skáče, směje se, řehtá, jak se na něm jezdí, jak se pase...
Části těla koně – hlava, oči, uši, zuby, nos, ústa, vlasy (hříva), záda, břicho, nohy. Ukazujeme části těla koně na obrázku, na plyšové hračce i na nás. Kůň nemá ruce, ale má více nohou než my. Ukazujeme si, jak koník chodí po zemi. Ukazujeme si, jak se o koníčka staráme – hladíme ho, myjeme, češeme, krmíme. Tak jako o nás, také se musíme mýt, česat, pít a jíst.
Koníček dělá íhááá. Napodobuje hlas koně.
Když jde po silnici, klapou mu podkovy – pohybujeme jazykem po patře v puse, jako kdybychom chtěli vyslovit hlásku l.
Na koníčkovi se dá jezdit na závodech. Kůň také pomáhá při práci – tahá vozy se dřevem, senem a trávou.
Mládě koně je hříbátko. Ukazujeme si obrázky a říkáme: „To je malé hříbátko, to je velký kůň.“
Žáci z družiny namalovali jednoduchou postavu Martina. Paní učitelka Míla namalovala koníčka. Naši žáci vše vymalovali, my, paní učitelky, jsme vše vystříhaly, a to je výsledek. (příloha č. 2)
Koníček hledá cestu ke svému domečku. Může dělat malé i velké skoky (malé i větší obloučky). Může ale také bloudit po krajině a domeček hledat dlouho (tužkou kreslíme po papíře dlouhé, klikaté čáry, až dojedeme k domečku). (příloha č. 3)
Společně s žáky chodíme po třídě a hledáme bílé předměty. Jako názornou pomůcku držíme v ruce obyčejný bílý papír. Žáci hledají – bílá zeď, bílé umyvadlo, bílé dveře, bílé tričko Pepy...
Potom si sedneme na zem do kroužku a trháme bílý papír na kousíčky. Položíme si je na dlaň a foukáme do nich nebo je rozhazujeme do výšky a voláme: „Sněží!“ „Padá sníh!“
Sníh studí. Přineseme v mističce kostičky ledu z mrazničky. Žáci je osahají, chlad většinou vnímají nelibě. Potom si ruce ohřejeme třením o sebe.
Koni, koni, koníčku, (znak koně shýbni ke mně hlavičku (jako když taháme koně za uzdu směrem dolů) pohladím ti tvoje vlásky (jako když koně hladíme) uvážu ti mašličku. (jako když vážeme uzlík)
Žáci s těžkou mentální retardací většinou mají problém s vázáním tkaničky, nácvik tedy probíhá s dopomocí. Snažíme se alespoň o překřížení tkaničky či uchopení obou konců do každé ruky zvlášť.
Žáci se středně těžkou mentální retardací v naší třídě uzel uvázat postupně zvládají, proto pomalu pokračujeme k vázání mašličky.
Žáci se snaží uvázat mašli nebo tkaničku na krk plyšové hračky.
Výroba tohoto výrobku byla pro žáky náročná, většina činností tedy proběhla s dopomocí. Zapojily se tedy pouze do práce s muchláním novin a motáním vlny.
Nejdříve žáci muchlali noviny do koulí. Ty potom nacpali do ponožek. Další výroba koníčka už byla hlavně v rukou paní učitelek. Dodělaly jsme oči a hřívu, vše jsme lepily tavnou pistolí. Koníček byl uvázán k laťce a žáci mohli začít „jezdit“. (příloha č. 5)
Literatura a použité zdroje
Zpívánky. 1.. vyd. Praha: Panorama, 1984. 30 s.
SVĚRÁK, Zdeněk; UHLÍŘ, Jaroslav. Když se zamiluje kůň. Fragment, 2004. 93 s. ISBN 80-7200-910-9.
