Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek poskytuje přehled o vzniku, historii i současných aktivitách středisek ekologické výchovy (SEV) v ČR. Nabízí stručný přehled o výukových aktivitách a akcích pro učitele. V příspěvku naleznete i informaci o dalších organizacích, které se zabývají ekologickou výchovou.
Příspěvek byl převzat z časopisu pro další vzdělávání v geografii - Geografické rozhledy.
Ekologická a environmentální výchova se stává v posledních letech stále frekventovanějším pojmem, a to především v souvislosti se schválením Státního programu ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty a se zařazením environmentální výchovy mezi tzv. průřezová témata v RVP ZV i v RVP G. V mnoha základních a středních školách je však praktická realizace ekologické výchovy stále teprve v začátcích. Jistou inspirací pro učitele by v tomto směru mohla být činnost středisek ekologické výchovy, která již mají s praktickou ekologickou výchovou dlouholeté zkušenosti.
Posláním středisek ekologické výchovy (dále jen SEV) je zlepšovat vztah lidí k životnímu prostředí a zvyšovat úroveň mezilidských vztahů, a to prostřednictvím vzdělávání, výchovy a osvěty. Některá SEV jsou státními organizacemi (často se jedná o domy dětí a mládeže), nejčastější formou jsou však tzv. nevládní neziskové organizace, které finanční prostředky na svoji činnost získávají jednak za služby, které poskytují, a jednak z grantů, projektů či sponzorských darů.
Ve své činnosti se SEV zaměřují především na realizaci výukových programů pro školy, vedení dětských zájmových kroužků, seminářů a kurzů pro učitele i pro širokou veřejnost, ale také na vydávání publikací a tvorbu učebních pomůcek či poradenskou činnost. Mnohá střediska se angažují také v praktické ochraně přírody (formou dobrovolných brigád apod.).
Výukové programy pro školy zajišťuje většina SEV. Typický výukový program bychom mohli stručně charakterizovat jako blok aktivit, který svým zaměřením doplňuje či rozšiřuje školní vyučování. Vedle návaznosti na školní osnovy (resp. rámcové vzdělávací programy) je při sestavování výukových programů kladen důraz také na aktivní zapojení účastníků a probuzení jejich zájmu, rozvoj spolupráce, hravosti, fantazie apod. Snahou je, aby výukové programy inspirovaly pedagogické pracovníky k širšímu využívání aktivizujících metod výchovy a vzdělávání, zejména projektového a kooperativního vyučování, terénní výuky a rozvíjení mezipředmětových vazeb. V programech jsou také často využívány speciální pomůcky, které školy většinou z různých důvodů nemají k dispozici.
Mezi typické vyučovací metody používané ve výukových programech patří simulační hry, řízené diskuse, ale také nejrůznější praktické či umělecké činnosti, metody tzv. zážitkové pedagogiky apod.
Jednotlivé výukové programy mohou mít formu krátkodobých bloků (1-2 hodiny), půldenních či celodenních exkurzí, případně několikadenních pobytových programů, které jsou samozřejmě z hlediska výchovného působení nejúčinnější, ale mohou je zajišťovat pouze tzv. terénní střediska, která disponují vlastními ubytovacími kapacitami.
Mnohé výukové programy jsou zaměřeny na vyloženě geografická témata (globální problémy, trvale udržitelný rozvoj, problémy mikroregionu apod.), ještě častější jsou programy, které zdůrazňují mezipředmětové vazby zeměpisu s ostatními obory (zaměřené na vodu, půdu, les aj.). Velký význam pro geografické vzdělávání mají také terénní exkurze, které mívají často charakter komplexních geografických aktivit a počítají s aktivním zapojením účastníků formou plnění různých úkolů. Samozřejmě zde nechybějí ani oddychové aktivity v podobě her, soutěží apod.
fotoČinnost středisek ekologické výchovy je velmi pestrá. Značný je podíl výuky v terénu.
Foto: T. matějček
Významnou měrou mohou SEV pomáhat školám také formou nejrůznějších seminářů, kurzů či školení pro učitele, které jsou většinou otevřeny i studentům učitelských oborů. Pro tyto činnosti získala většina středisek akreditaci MŠMT ČR v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Vzdělávací akce jsou zaměřeny především na metodickou pomoc učitelům (praktické návody, náměty, didaktické postupy, využití pomůcek z oblasti ekologické výchovy), rozvoj odborných znalostí z oblasti ekologie, životního prostředí a ochrany přírody, energetiky, odpadového hospodářství apod.
Velký význam má také snaha o oživování regionálních tradic, rukodělných výrob či řemesel, která využívají přírodní materiály. Tato snaha může být velmi inspirativní pro učitele (a to nejen pro učitele zeměpisu) při hledání identity a jedinečnosti mikroregionu, ve kterém působí. Při některých střediscích pracují také různé kluby, jejichž členové (učitelé z daného regionu) se pravidelně scházejí, pořádají besedy s odborníky, terénní exkurze apod.
Pro zlepšení vzájemné spolupráce mezi jednotlivými organizacemi zaměřenými na ekologickou výchovu bylo v dubnu 1996 založeno Sdružení středisek ekologické výchovy (SSEV) Pavučina, které má v současné době 4 členů a 6 pozorovatelů (rok 2007). Členská střediska tak mohou koordinovat svou činnost, podílet se na mnoha společných projektech apod.
Jedním z nejvýznamnějších dlouhodobých společných projektů SEV je M. R. K. E. V. neboli Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy. K jeho hlavním cílům patří rozvoj a podpora regionálních sítí pedagogických pracovníků, škol a dalších organizací zabývajících se ekologickou výchovou a také podpora při vytváření a realizaci školních programů ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty (EVVO), které představují praktické naplnění Metodického pokynu EVVO vydaného MŠMT ČR. K tomuto účelu byla také vydána publikace Škola pro život, která je určena zejména pro koordinátory EVVO na základních a středních školách. Školám zapojeným v projektu M. R. K. E. V. jsou rovněž rozesílány aktuální informace z oblasti EVVO, různé metodické materiály a také Bedrník, časopis pro ekogramotnost.
SSEV Pavučina realizuje řadu dalších významných projektů celostátního významu, na kterých spolupracuje nejen s jednotlivými členskými středisky, ale také s partnery ze státní, podnikatelské i nevládní neziskové sféry. Mezi nejvýznamnější z nich patří projekt Programy o lese, který probíhá již od roku 1999, a to ve spolupráci s Lesy České republiky, s. p. Výstupem projektu je realizace výukových programů, které jsou tematicky zaměřené na lesy a také na tvorbu publikací a výukových pomůcek k těmto programům.
Projekt Vzdělávání, výchova a osvěta v oblasti ochrany zvířat probíhá ve spolupráci s Nadací na ochranu zvířat. Klade si za cíl začlenění tématu ochrany zvířat do vyučování, a to prostřednictvím akreditovaných vzdělávacích akcí pro pedagogické pracovníky, vytvořením pracovních listů pro žáky včetně manuálu (metodiky) pro pedagogy a také formou propagace problematiky ochrany zvířat v tematicky zaměřeném čísle časopisu Bedrník a v informačním letáku.
Od roku 1999 se SSEV Pavučina společně s Českým svazem ochránců přírody podílí na programu Národní síť středisek ekologické výchovy, jehož cílem je stabilizovat rozvoj současných a iniciovat vznik nových SEV. Program je podporován Ministerstvem životního prostředí ČR a za dobu jeho existence do něj bylo zapojeno celkem 147 organizací.
Nejnovějším projektem SSEV Pavučina je Vzdělávání školních koordinátorů EVVO. Cílem tohoto projektu je připravit podmínky pro systematické vzdělávání školních koordinátorů environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), a to podle Metodického pokynu MŠMT k EVVO a Standardu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v EVVO.
Vedle středisek sdružených v SSEV Pavučina působí na našem území také značný počet dalších organizací, které se věnují ekologické výchově. Nejznámějším z nich je asi Sdružení Tereza, které vedle výukových programů a vydávání publikací organizuje pro školy také řadu projektů, např. GLOBE (celosvětový program zaměřený na sledování životního prostředí), Na vlastních nohou (českoněmecký projekt, zaměřený na řešení problémů životního prostředí na lokální úrovni), Ekoškola (mezinárodní projekt spojující environmentální výchovu na škole s konkrétními praktickými kroky, které vedou k její ekologizaci), Les ve škole - škola v lese (ve spolupráci s Lesy České republiky) aj.
Školní i mimoškolní ekologickou výchovu má ve svém programu také většina „zelených" organizací s celorepublikovou působností, jako např. Hnutí Brontosaurus, Arnika, Děti Země a další. Značný význam mají také menší ekocentra či občanská sdružení, většinou s regionálním dosahem působnosti. Těch u nás najdeme několik desítek.
Použitá literatura a zdroje:
DAŇKOVÁ, L. (ed.) a kol. (2003): Škola pro život. Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Praha.
MÁCHAL, A. (2000): Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Rezekvítek, Brno.
hraozemi.cz/zelena-seznamka (na těchto stránkách lze najít seznam organizací, které se věnují ekologické výchově)
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.