Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
STRAŠIDLÁŘ - Mezi námi lesními strašidly: Hejkal
4,5 (2 hodnocení)
Nakladatelství Grada vydalo další díl Strašidláře, tentokrát o lesních strašidlech. Kniha obsahuje 18 kapitol o různých lesních stvořeních s ilustracemi Z. Študlarové. Součástí knihy je mapa s výskytem strašidel.
V článku je popsána práce s kapitolou o Hejkalech.
1) Seznámení s názvem knihy: formou hry Šibenice (U žáků je oblíbená, vyžaduje ale i soustředění a přemýšlení). Žáci hádali pouze část názvu - Strašidlář.
2) Práce ve dvojicích: Žáci se dozvěděli, že v knize vystupují různá strašidla, která se vyskytují v lese či u lesa v České republice. Jejich úkolem bylo napsat na papír všechna strašidla, která znají. Pokud je nic nenapadá, ať si vzpomenou na pohádkové bytosti. Strašidla jsme nakonec napsali všechna na tabuli a roztřídili jsme si je podle povahy (škodící, pomáhající, ničící atd.
3) Poslech a zpěv písně: Žáci si vzpomněli na postavu Jožin z bažin a vyžádali si vyhledání písně na internetu a její zazpívání. [1]
4) Skupinová práce: Po rozdělení do libovolných skupinek dostali žáci za úkol vypracovat popis strašidla Hejkala. Protože jsme tuto aktivitu zatím nedělali, dostali list s návodnými otázkami. Při práci se měli střídat a psát odpovědi celou větou. Po vypracování popisu namalovali z druhé strany obrázek jejich hejkala. Otázky byly následující:
Kdo to je? Kde žije? Čím se živí? Dělá něco lidem? Jak vypadá? Co byste udělali, kdybyste ho potkali?
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Alžběta Peutelschmiedová3. 1. 2014
Asi jsem nepozorná, ale marně jsem hledala věkovou kategorii dětí, pro které je text určen (našla jsem pouze údaj 1.stupeň, ale to je rozpětí 6 - 11 let, odborně dvě věková pásma - mladší a střední školní věk).
Zajímalo by mě, proč v ukázce práce dětí žáci píši část textu normálním psacím písmem, část způsobem připomínajícím Comenia skript. Pravopisné chyby opomíjím, odpovídaly by dětem na konci 1.ročníku, nejvýše na začátku druhého, ale v tom případě by se asi žáčci obtížně orientovali na mapě České republiky (Šumava, Vysočina atd.) Z metodického hlediska považuji ukázku za mírně pomýlenou, nepromyšlenou. Nedoporučila bych ji mladým učitelům k následování.
Pavlína Hublová4. 1. 2014
Pokud vím, paní Zukalová má 2. třídu. Každopádně ji na Váš komentář upozorním. Děkuji.
Alžběta Peutelschmiedová5. 1. 2014
Děkuji za sdělení. Ale z odborného textu by přece mělo být znát, se kterou věkovou kategorií žáků pracuji, pro kterou to píšu. To je jeden ze základních atributů kvalitně a přínosně pojatého textu.
Jitka Zukalová5. 1. 2014
Dobrý den,
děkuji za upozornění věkové kategorie, doplním ji do textu. Hodina sice proběhla ve 2.třídě, ale kniha je vzhledem k obsahu a velikosti písma určena i pro starší žáky.
Pracovní list vyplňovali tři žáci, proto je vyplněn různým písmem.
V učebnici pro 2. ročník, podle které se učíme, se psaní i/y po tvrdých a měkkých souhláskách učí až v prosinci, proto žáci mají v textu chyby.
S mapou se žáci seznámili již v první třídě při čtení jiných knih, proto jsem zařadila aktivitu s mapou.
Týká se jazyka
Čeština
Organizace řízení výuky
Skupinová, Frontální
Organizace prostorová
Školní třída
Nutné pomůcky
mapa ČR, pracovní listy
Protože práce zabrala více času než jsem plánovala, prezentaci práce skupin jsme udělali formou vyvěšení listů na tabuli.
6) Poslech čteného textu s vysvětlováním slov a ukazováním míst na mapě ČR.
O HEJKALECH, HEJKADLECH A ČERNÉM MUŽI
O hejkalech se u nás povídá snad všude. Uvěříte-li pověstem a lidovým vyprávěním, pomalu u nás není les, ve kterém by nebyli. A pokud tam nejsou hejkalové, jsou tam hejkadla. Nebo tam bývá Černý muž, o kterém se vypráví třeba v okolí Borové Lady a Kvildy na Šumavě.
1. zastavení - vyhledání a vyznačení Šumavy na mapě a ujasnění si pojmu pověst a lidové vyprávění, (původně bylo plánováno podle následujícího textu namalovat hejkala)
Hejkalové dorůstají přibližně stejné výšky jako lidé. Jen část z nich je o trochu menší. Jejich ruce i nohy vypadají jako silné pokroucené větve stromů a jejich kůže se podobá kůře borovic. Někteří bývají celí porostlí mechem. Uši mají dlouhé a špičaté a na bradě mají ježaté vousy. Potloukají se po lese a často odpočívají ukrytí v hustém mlází nebo v korunách stromů. Živí se brouky, malými myškami a ptáčaty, někdy v potocích loví rybky.
Hejkadla, která se vyskytují v lesích na Českomoravské vysočině, zejména na Jihlavsku, Pelhřimovsku a Havlíčkobrodsku, jsou podobná sovám. Mají ovšem mnohem větší zobák. Posedávají na větvích vysokých stromů, nejčastěji na dubech a bucích. Všichni hejkají a děsí lidi svým křikem. Nejčastěji od nich uslyšíte: „Hahou! Hahou!“ Nebo: „Hahéj! Hahéj!“
2. zastavení - vyhledání a vyznačení Českomoravské vrchoviny na mapě
Kdysi z lesů vyháněli loupežníky, kteří tu číhali na pocestné a formany. Dnes mají spadeno především na pytláky. Lidi v lásce příliš nemají, protože podle nich lesům většinou škodí. Vždyť kolik jich už vymýtili! A pořád kácejí dál! Přitom hejkalové by byli nejraději, kdyby byla celá země zarostlá pralesy. V těch by se jim žilo jako v ráji.Pro lidi je rozumnější si hejkalů vůbec nevšímat a rychle se vzdálit od místa, kde křičí. Hejkaly uspokojí, že člověka vyhnali ze svého teritoria, a dají mu pokoj.
O několika hejkalech bylo zaznamenáno, že od lidí loudili něco k snědku. Hejkal od Tachova a jeho kolega ze Stříbra se odkudsi dozvěděli, že řezníci a řezničtí tovaryši si obvykle nosí ze zabijačky výslužku. A protože maso poznali po čichu, naučili se zakrátko řezníky i jejich tovaryše rozeznávat od jiných lidí. Za pár jitrniček a jelítek jim na oplátku prozradili, kde jsou v lese bludné kořeny, na které je třeba si dát pozor, a jiná lesní tajemství.
4. zastavení - vysvětlení pojmu tovaryš a výslužka
Někteří hejkalové prý i dnes loudí svačiny od turistů, kteří se jim zdají sympatičtí. Velice jim chutná třeba houska se salámem. Takoví loudilové jsou ale mezi hejkaly ojedinělí. Většina jich pohrdá čímkoliv, co pochází od lidí, a nedají se zcivilizovat. Nikdy není radno na hejkalí křik odpovídat podobným zahalekáním. To hejkalové přímo nesnášejí. K takovému opovážlivci se obvykle seběhnou všichni hejkalové s hejkalkami a hejkalčaty z celého lesa. Pokud mu jen potrhají oděv, může mluvit o velikém štěstí. V některých pověstech se dokonce píše o tom, že člověka, který se po hejkalech opičil, roztrhali na kusy.
A neméně nebezpečná jsou i hejkadla. Ta na opovážlivce vletí a klovou ho svými zobany.
A Černí muži? U těch stačí, když je člověk zahlédne. Tak jsou příšerní! Obličeje mají docela obrácené naruby – místo nosu hlubokou prohlubeň, oči zapadlé v lebce a propadlá ústa bez rtů. Hrůza hrůzoucí jen na ně pohledět.
O tom, jak to může dopadnout, když si nerozumný člověk zavdá s hejkalem, vypráví případ chalupníka z Oldřišova u polských hranic. Z trhu v Opavě se vracel na voze taženém koněm. Na trhu nakoupil kameninové hrnce, veliké zrcadlo, kopu vajec a spoustu dalších věcí. Když projížděl lesem, zaslechl křik hejkala. A protože byl v dobré náladě, že dobře nakoupil, rozverně si jeho volání zopakoval.„Hahéj! Hahéj!“ křikl z plna hrdla jako on. A to hejkal samozřejmě nenechal jen tak. Chtěl si to s chalupníkem vyřídit, ale ten se po něm ohnal bičem. To hejkala naprosto rozzuřilo a zahalasil tak strašně, že se chalupníkův kůň pokusil vyšplhat na strom jako veverka.Následky byly neblahé. Kůň spadl a přerazil si nohy, vůz se převrátil a všechny hrnce, zrcadlo a vejce se rozbily. Na zemi se ocitl i chalupník a notně si při pádu nabil. Hejkal se na něj podíval, a když viděl, jak bídně dopadl, jen se ušklíbl a nechal ho být. Chalupník mohl být rád, že nepřišel o život. Ještě že ho objevili sousedé a dopravili ho k lékaři. Když se po čase zotavil, byl nadobro vyléčený z dalšího pokušení dráždit hejkaly.
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím GRADA z publikace Strašidlář - Mezi námi lesními strašidly.
Autor díla: Jitka Zukalová
Autor díla: Jitka Zukalová