Staniční výuka

Vyučuji na gymnáziu německý jazyk již dvacet let, polovinu této doby lektoruji metodicko-didaktické semináře pro učitele německého jazyka. V obou cílových skupinách jsem si oblíbila výuku ve stanicích. Podrobněji jsem se seznámila s touto metodou především při studiu didaktiky na univerzitě v Tübingenu pod vedením paní Angeliky Lundquist-Mog. V době tvorby vlastních školních vzdělávacích programů jsou metody a formy práce často diskutovanou otázkou, případné dotazy či připomínky zasílejte na e-mailovou adresu frybova@gymcaslav.cz.

Co znamená staniční výuka?

Ve třídě se rozestaví stoly do jednotlivých stanic. Základní myšlenkou je zapojení všech žáků do výuky. Zabývají se ve stejné době různými úkoly a pracují ve svém vlastním pracovním tempu. Přitom si mohou i vzájemně pomáhat a kontrolovat se, takže se nejedná o čistou činnost jednotlivce, ale o práci v týmu. Touto metodou se mohou žáci poprvé seznámit s učební látkou, procvičovat ji nebo si ji přezkoušet. Při výuce cizích jazyků lze staniční výuku doporučit u nácviku jednotlivých dovedností (čtení a poslech s porozuměním, psaní a mluvení), dále při osvojování a rozvíjení slovní zásoby (viz praktický příklad), gramatiky a především u látky s obsahem reálií německy mluvících zemí.

Výhody staniční výuky:

• jde o autonomní učení, při kterém jsou všichni žáci současně zaměstnáni a hlavně mohou pracovat ve svém vlastním rytmu;
• na základě použitých materiálů lze u žáků při učení zapojit různé smysly (vidění, sluch, hmat, motoriku);
• lze použít materiály, které jsou ve škole pouze v jednom exempláři (kazety, hry, puzzle...);
• jedná-li se o materiály, které nemusí být stále aktualizovány, lze je používat opakovaně; proto se vyplatí vytvořit či nakoupit finančně náročný materiál;
• žáci mají možnost volby - sami si určují pořadí jednotlivých stanic; tato varianta volby a zároveň vlastní kontrola daného úkolu podporují samostatné učení;