Přehled existujících doporučení spojených se zaváděním digitálních forem vzdělávání, který všem zájemcům významným způsobem usnadní orientaci a hledání, budou-li některý dokument potřebovat.
Chystáte se objednat pro učitele vzdělávání prostřednictvím e-learningu, ale nejste si jisti, zda je nabízený kurz dostatečně kvalitní? Vznikají ve škole nové digitální materiály a vy máte pocit, že jim něco chybí? Plánujete rozšiřovat školní síť a nevíte, které normy je vhodné dodržet? Víte, co kontroluje inspekce v hodinách informatiky? Při hledání odpovědí na tyto otázky v oblastech spojených s digitálním vzděláváním mohou pomoci různé standardy a doporučení. Přinášíme souhrn těch nejdůležitějších i s doplňujícími odkazy.
Mnozí ředitelé škol mají zájem rozvíjet svoji školu v souladu se změnami, které probíhají v celé společnosti. V oblasti digitálního vzdělávání, resp. digitálních technologií by ve škole rádi využívali moderní digitální prostředky a světové technologické trendy a rádi by to dělali účelně a efektivně. Vyznat se v aktuálním dění dynamického světa IT není ale vůbec jednoduché, navíc ne všechny technologické trendy jsou pro využívání ve vzdělávání vhodné, nebo pro ně ještě nenazrál čas.
Vedoucí pracovníci škol tak často hledají normy a standardy, ve kterých by bylo uvedeno, jaké parametry by nově zaváděné technologie, ale i s nimi spojené pedagogické postupy měly mít, a ideálně i vhodný postup zavádění rozepsaný v dílčích krocích. Tak jednoduché to ale není a zjednodušeně řečeno, přímo takovéto postupy pro digitalizaci škol nejsou v Česku k dispozici. Přesto ale existují dokumenty, které mohou vedení škol vhodně nasměrovat...
Ve většině případů se jedná o dokumenty, které vznikaly s podporou MŠMT, často při realizaci Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020. Z tohoto pohledu se tedy jedná o autoritativní zdroje národního charakteru. Přesto je míra jejich závaznosti různá, od povinných dokumentů po metodická doporučení školám.
Standard konektivity školy
Pokud pod pojmem standard očekáváte dokument plný přesných technických specifikací, pak budete se standardem konektivity škol v rámci Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) jistě spokojeni. Tento pětistránkový standard definuje základní technická kritéria pro projekty předložené ve výzvách IROP ve třech oblastech:
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
RNDr. I. Marek21. 10. 2018
Standardy jsou užitečná věc a je dobře že existují a že vznikají. Avšak vidím tu pár zádrhelů. Třeba "standard konektivity" - je dobře, že měří alespoň něco, ale obávám se, že o schopnosti (či jak to nazvat) jednotlivého studenta připojit se ve škole na Internet nebo do interní sítě vypovídá pramálo. A napadá mě pár dalších záležitostí, které by stálo za to měřit a výsledky publikovat. Něco, co by škola měla garantovat a s čím by učitelé mohli počítat a případně reklamovat, pokud to některá škola nedodrží.
Na druhé straně je nejasná otázka sankcí. Pokud bude standardů více a pokud budou "pokrývat" důležitá kriteria a aspekty činnosti na síti, bude to dobře. Ale pokud škola některý standard nedodrží - co pak? Jediná existující sankce je, že škola přijde o peníze. Který učitel by chtěl něco takového? Takže bude řešit dilema: Má nad nedodržovaným standardem pokrčit rameny nebo má školu "prásknout" a tím ji připravit o peníze?
Ondřej Neumajer23. 10. 2018
Ve stanovování standardů spatřuji především jejich "formativní" charakter. Umožňují zjistit, co je považováno za vhodné/běžné a v některých případech tak umožňují plánovat, kterým směrem je potřeba se dále vyvíjet. Ve vyspělých zemích bývá ve vzdělávání zvykem, že pokud některá škola nějaké stanovené standardy nenaplňuje, nadřízený orgán se jí snaží pomoci. Takovou kulturu podpory si musíme vybudovat.
RNDr. I. Marek25. 10. 2018
Přeložím-li si to do mého jazyka: 1) České standardy jsou záměrně vytvářeny tak, aby z nich nic, ale opravdu NIC nevyplývalo. 2) Česko není vyspělá země (a tento postoj nesdílím).
Chce-li někdo zjistit, co je považováno za vhodné, nemusí kvůli tomu řešit standardy. Stačí se ZEPTAT. Například učitelů, kteří se o tu problematiku zajímají.
Napadá vás, pane Neumajere, nějaký příklad té kulturně podpůrné pomoci nadřízeného orgánu, který by pro učitele oné postižené školy nebyl trestem a/nebo nehoráznou buzerací?
Bořivoj Brdička28. 10. 2018
Z pohledu ministerstva je snaha o standardizaci celkem pochopitelná. Rozdíly mezi školami se zvětšují a možnost přímého řízení je, díky decentralizaci, omezená. Standardy mohou sloužit k ověřování dosažených kompetencí - nejen žáků ale, jak vidno, i učitelů. V našem případě je něco takového nepřijatelné, a tak slouží jen jako inspirace. Podaří-li se někomu mě přesvědčit, že jsou tyto dokumenty zbytečné, protože většina našich učitelů dosahuje nejvyšších příček kompetencí, budu nadšen. Říkáte-li jen, že ten, kdo chce, se na tu úroveň může dostat i bez standardů, budu souhlasit. Rozhodně to ale neznamená, že je standard zbytečný. Vyvolává totiž alespoň nepřímý tlak na ty, kteří jsou přesvědčení, že tyto schopnosti k výkonu svého povolání nepotřebují. Opravdu nevím, jak jinak změnit onen trend prohlubování rozdílů.
Ondřej Neumajer28. 10. 2018
Napadá vás, pane Neumajere, nějaký příklad té kulturně podpůrné pomoci nadřízeného orgánu, který by pro učitele oné postižené školy nebyl trestem a/nebo nehoráznou buzerací?
Pomoc může mít různé podoby. Například se začíná pomocí v oblasti vzdělávání vedoucích pracovníků, tedy ředitelů. Takové vzdělávání může být zaměřeno na konkrétní oblast, ve které má škola problémy. Snaží se, aby ředitelé chápali, proč je daná oblast pro děti a společnost důležitá a jak ji ve škole organizovat a podporovat. Nebo může být zaměřeno na vůdcovství (leadership). Ředitel dovede pracovat s ostatními spolupracovníky ze školy více participativně, méně direktivně, zapojuje je více do rozhodování a přijímání zodpovědnosti.
Pomoc nemusí přicházet pouze od „nadřízené“ organizace, ale třeba od asociací. Cílem vyspělých států je právě to, aby nebyla pozice zřizovatele vnímána tak negativně, jak to vnímáte vy (buzerace). Tedy, aby všichni táhli za stejný provaz, který ve svém důsledku pomáhá dětem. Asi to zní dost naivně, ale včera jsem se z takového zahraničí vrátil a přesně o toto se tam snaží. Takže to jde, ale je to o práci s lidmi. V této oblasti máme značné problémy, dokonce bych řekl, že v naší struktuře vzdělávacího systému chybí střední článek, který by tuto podporu systémově zajišťoval.
Bořivoj Brdička19. 1. 2019
UNESCO se pokouší vytvořit všeobecný standard digitální gramotnosti, který má být ještě obecnější než DIGCOMP:
A Global Framework to Measure Digital Literacy (http://uis.unesco.org/en/blog/global-framework-measure-digital-literacy)
Ondřej Neumajer1. 7. 2020
MŠMT aktuálně zveřejnilo nový Standard studia ICT metodiků (https://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/aktualni-informace) včetně samostatného doporučení (https://www.msmt.cz/file/53312/download/) k jeho pojetí.
konektivita školy k veřejnému internetu (WAN), vnitřní konektivita školy (LAN)
a
další bezpečnostní prvky
.
Standard konektivity využívá existující technické normy a specifikace, a není přímo určen pro běžné uživatele. Autoři výzev počítali s tím, že standard bude využit při veřejné zakázce, a pracovat s ním bude především dodavatel školní digitální infrastruktury. Jedná se o komplexní materiál pro budování školní sítě, ve kterém se můžete minimálně inspirovat, nebo z něj přímo vycházet.
CZ.NIC, správce národní domény CZ, nabízí školám online aplikaci pro vygenerování potvrzení o splnění vybraných požadavků standardu konektivity na adrese https://www.standardkonektivity.cz/. Ministerstvo pro místní rozvoj nabízí i manuál ke kontrole naplnění standardu konektivity na svém webu na https://goo.gl/QPbVHJ. Ve 4. čísle Řízení školy v roce 2017 na str. 40–41 vyšel článek s doporučeními Jak splnit standard konektivity škol.
Standard konektivity byl u každé výzvy zveřejněn jako její příloha, při jeho vyhledání na internetu je tedy potřeba hledat konkrétní výzvu. Navíc standard pro ZŠ a SŠ/VOŠ se v jednom detailu liší – rozdíl je v přístupu do federovaného systému eduroam. U ZŠ je pasivní zapojení do eduroam pouze doporučující, u SŠ/VOŠ je povinné. Například znění výzvy č. 47 Infrastruktura základních škol SVL včetně klíčové přílohy č. 9 Standard konektivity škol je k dispozici na webu ministerstva na adrese https://goo.gl/UwXwwk.
Kritéria kvality digitálních vzdělávacích zdrojů
Dokument zveřejněný jako PDF příloha stejnojmenného článku na Metodickém portálu RVP.CZ je důležitý pro všechny, kdo tvoří nějaké digitální materiály určené pro vzdělávání. Může se jednat například o známé digitální učební materiály (DUMy), softwarové aplikace, elektronické knihy či e-learningové kurzy. Pro ty, kteří na to čerpají finance operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), je dokonce od roku 2017 povinnost se jich držet.
Dokument stanovuje požadavky ve třech oblastech: autorskoprávní požadavky řešící otázku licencí, technické požadavky zajišťující využitelnost pro co nejširší skupinu zájemců (dostupnost online, souborové formáty, typografická pravidla atp.) a požadavky na odbornou správnost, pedagogiku a didaktiku popisující obsahovou kvalitu a způsob didaktického zpracování.
MOOC (anglicky Massive Open Online Courses) lze charakterizovat jako digitální vzdělávací zdroje a zároveň jako specifický druh e-learningových kurzů. Dokument popisuje, co přesně znamenají jednotlivá slova v názvu: masivní, otevřený, online, kurz. Uvedené charakteristiky tudíž vymezují požadavky MOOC, čímž je odlišují od jiných forem e-learningu, zároveň je tento popis závazný pro projekty OP VVV, ve kterých nějaké MOOC vznikají. MŠMT bude právě kvality výstupů projektů kontrolovat podle tohoto vymezení.
Soubor kritérií stanovených MŠMT v roce 2013 popisuje vlastnosti e-learningového kurzu, které by měl vzdělávací program předkládaný k udělení akreditace v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) splňovat. Akreditační komise MŠMT přihlíží kromě celkového pojetí, obsahu a cílů vzdělávacího programu také k těmto kritériím. Celkem 18 kritérií je členěno do tří oblastí: struktura kurzu a metodika, aktivizace studujícího a hodnocení a zpětná vazba. Ačkoli to není v dokumentu explicitně zmíněno, očekává se, že popisovaných kvalit mohou dosahovat pouze tzv. tutorované e-learningové kurzy, tedy takové vzdělávání, kde je průchod kurzu studujících řízen osobou tutora.
Kritéria dobrého webu vytvořila společnost EDUin pro svoji soutěž o nejlepší školní web sCOOL web. Kritéria, podle kterých jsou přihlášené školní weby hodnoceny, jsou každý rok mírně upravována podle vývoje v oblasti webdesignu a především podle zaměření daného ročníku soutěže. Ve 4. ročníku v roce 2018, jehož tématem byla ochrana osobních údajů, resp. GDPR, se jednalo celkem o 54 kritérií rozdělených do čtyř oblastí: otevřenost školy vůči veřejnosti, uživatelská přívětivost (použitelnost, přehlednost, přístupnost a srozumitelnost), bezpečnost a grafické zpracování (grafika, design, estetický dojem).
Každé kritérium je popsáno prostřednictvím tří indikátorů, které využívají zelenou, oranžovou a červenou barvu, aby možnosti reprezentovaly všem srozumitelný princip dopravního semaforu.
Dalším standardem z dílny MŠMT pro oblast DVPP je studium k výkonu specializovaných činností – koordinace v oblasti ICT, které vychází z vyhlášky č. 317/2005 Sb. Studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů – studium k výkonu specializovaných činností – koordinace v oblasti ICT je určeno učitelům, kteří chtějí vykonávat funkci učitele-metodika, někdy též označovaného jako školního ICT koordinátora. Osnova studijního programu se skládá z 16 tematických okruhů (např. autorské právo, bezpečnost na internetu, netiketa, tvorba ICT plánu školy, informační systém školy, webová prezentace školy), ze kterých mohou žadatelé z řad vzdělávacích institucí při předkládání vlastního návrhu studijního programu vycházet. Zkušenost akreditační komise ukazuje, že se jich vzdělávací instituce zpravidla pevně drží a tuto osnovu přebírají.
Zajímavostí také může být skutečnost, že pracovní náplň školního ICT metodika není v žádném legislativním dokumentu stanovena. Ti, kteří to potřebují, ji odvíjejí právě od standardu tohoto studia.
Soubor pedagogických a profesních kompetencí využívajících digitální technologie, které by si měl každý učitel osvojit, vychází z dokumentu DigCompEdu výzkumného střediska Joint Research Centre Evropské komise. Popisuje tzv. digitální kompetence učitele a nastavuje úrovně pokroku v těchto kompetencích. Za tímto účelem přichází s 22 kompetencemi zařazenými do 6 oblastí (profesní zapojení, digitální zdroje, výuka, digitální hodnocení, podpora žáků a podpora digitálních kompetencí žáků). Úrovně pokroku jsou nastaveny po vzoru Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) a jsou uváděny pomocí motivační role od úrovně A1 do C2: nováček, objevitel, praktik, odborník, lídr, průkopník.
Standard dobře vystihuje, co se dnes od učitele v oblasti využívání digitálních technologií očekává a kam by měl další rozvoj na úrovni každého učitele směrovat. V době tvorby tohoto článku jednalo o statutu tohoto standardu a jeho finální podobě vedení MŠMT.
Pro české učitele byly lokalizovány ještě dva další rámce digitálních kompetencí, pro oba je k dispozici i online aplikace. Podrobnosti k těmto rámcům byly publikovány v Letním speciálu Řízení školy 2018 v článku Rámce digitálních kompetencí učitele na str. 33–39.
Profil Škola21
Model integrace technologií do života školy Profil Škola21 je evaluační a plánovací nástroj, který na základě sledování více různých indikátorů pomáhá školám zjistit, do jaké míry se jim daří začlenit digitální technologie do života celé školy.
Profil škola21 počítá s čtyřmi fázemi vývoje, kterými mohou školy postupně procházet: začínáme, máme první zkušenosti, nabýváme sebejistoty a jsme příkladem ostatním. Celkem29 popsaných indikátorů je sdruženo do pěti oblastí: řízení a plánování, ICT ve školním vzdělávacím programu, profesní rozvoj, integrace ICT do života školy a ICT infrastruktura.
Nástroj Profil škola21 je zároveň i online aplikace na Metodickém portálu RVP.CZ, kterou v minulosti využilo několik tisíc škol. V současné době probíhají jednání o využívání modernizovaného pojetí obdobného nástroje, který by vycházel z rámce DigCompOrg a byl by školám k dispozici opět na Metodickém portálu RVP.CZ.
Soubor veřejných licencí Creative Commons není sice přímo standard, přesto do našeho seznamu patří. Tyto licence přinášejí nové možnosti v oblasti publikování autorských děl, posilují pozici autora při rozhodování, za jakých podmínek bude dílo veřejně zpřístupněno. To je zejména v oblasti vzdělávání značně důležité, a jelikož tento jejich potenciál oceňuje i MŠMT, vyžadují některé výzvy OP VVV u výstupů projektů právě tyto licence. Učitelé i žáci tak mohou materiály pod těmito licencemi svobodně dále šířit (třeba zveřejněním na webových stránkách školy), a v případě některých licencí takové materiály upravovat, vylepšovat a vytvářet odvozená díla a ta dále šířit.
Kombinací čtyř licenčních prvků (uveďte autora, nevyužívejte dílo komerčně, nezasahujte do díla a zachovejte licenci) vzniká šest prakticky použitelných variant licencí Creative Commons.
Tematická zpráva České školní inspekce Využívání digitálních technologií v MŠ, SŠ a VOŠ zveřejněná v září 2017 konstatuje neradostné zjištění o podmínkách pro využívání digitálních technologií na českých školách. ČŠI na základě svých šetření v této zprávě na str. 21 vyhodnotila skupiny indikátory, u kterých je zřejmé, že ovlivňují hodnocení podmínek využití digitálních technologií ve vzdělávání skutečně zásadně. U nich stanovila neoddiskutovatelné minimální úrovně kvality: formulována ICT strategie školy, vlastní správce ICT, školní počítač pro více než 50 % učitelů, stáří počítačů do 7 let a pokrytí alespoň 60 % učeben vnitřní sítí.
Jakkoli inspekce tato doporučení přímo za minimální ICT standard neoznačuje, je zřejmé, že je užitečné se těmito oblastmi školní infrastruktury zabývat. Přesněji řečeno: nejen těmito. V tematické zprávě je možné dohledat i další zjištění inspekce a porovnat je se situací ve vaší škole. Výsledek můžete zohlednit ve školní plánu rozvoje ICT.
Na rozdíl od standardů pro vzdělávací obory Český jazyk a literatura, Matematika a její aplikace, Cizí jazyk a Další cizí jazyk nejsou standardy pro vzdělávací obor ICT zařazeny jako příloha do Rámcového vzdělávacího programu, ale pouze jako doporučené pro současné znění RVP. Nutno podotknout, že oblasti ICT v RVP pro základní vzdělávání se od jeho vzniku v roce 2005 nezměnila, takže tato doporučení byly od počátku svými tvůrci vnímány spíše jako metodická podpora učitelům, nežli jako skutečné vzdělávací standardy.
Na jaře 2018 zveřejnil Národní ústav pro vzdělávání dokument Digitální gramotnost v uzlových bodech vzdělávání – metodický podpůrný materiál. Dokument obsahuje soubory očekávaných výsledků učení v uzlových bodech vzdělávání pro digitální gramotnost. Popisované indikátory vymezující vzdělávací cíle na úrovni výstupů, kterých by děti a žáci měli v jednotlivých etapách předškolního a základního vzdělávání dosáhnout v digitální gramotnosti.
Výsledky učení jsou pro digitální gramotnost strukturovány do tří oblastí: člověk, společnost a digitální technologie, tvorba digitálního obsahu a informace, sdílení a komunikace v digitálním světě. Pro ty, kteří rádi předbíhají a chtějí být připraveni na budoucnost, mohu dodat, že Návrh revizí rámcových vzdělávacích programů v oblasti informatiky a informačních a komunikačních technologií, který zveřejnil NÚV koncem srpna 2018 (viz http://www.nuv.cz/t/revize-rvp-ict) používá shodnou strukturu členění. V tomto dokumentu jsou k dispozici očekávané výsledky učení i pro žáky středních škol, a nejen pro digitální gramotnost, ale také pro novou informatiku.
Metodika pro hodnocení rozvoje informační gramotnosti
V červnu 2015 publikovala Česká školní inspekce výstupy svého projektu NIQES. Jedním z nich je i metodika, která poskytuje ČŠI návod pro sledování a hodnocení účinnosti podpory rozvoje informační gramotnosti ve školách. Konkrétně se jedná o indikátory podmínek rozvoje informační gramotnosti, procesu rozvoje informační gramotnosti a dosažené úrovně informační gramotnosti. Není bez zajímavosti, že v případě podmínek vycházela inspekce ze struktury stanovené v Profilu Škola21.
Jednoduchý a zároveň jednoznačný parametr kvality školy, vyučování či digitální infrastruktury samozřejmě neexistuje. Přesto je nutné snahám o standardizaci prostřednictvím popisů indikátorů kvality ve vzdělávání tleskat. Nesmíme ale zapomínat, že zatímco cílem standardizace všeho druhu je sjednocování, v případě vzdělávání žáků je naším cílem naopak individualizace, respekt k různorodým potřebám dětí a podpora rozmanitosti.
Víte-li o nějakém dalším standardu či normě, napište prosím do diskuze.
Vyšlo jako: NEUMAJER, O. Standardy kolem digitálního vzdělávání, Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2018, roč. 15, č. 10, s. 30-33. ISSN 1214-8679
