Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Správná výslovnost francouzských vokálů
Článek se zabývá častými problémy, které mají čeští žáci při výslovnosti francouzských samohlásek. Nabízí konkrétní cvičení i online odkazy k tomuto tématu.
Zkušenosti z praxe, kdy je ve výuce výslovnost probírána a procvičována často pouze okrajově, ukazují, že někteří učitelé francouzštiny stále nevěnují osvojování správné výslovnosti a její korekci takovou pozornost, jakou by si zasloužila.[1]
Výslovnost ve francouzském jazyce se zprvu jeví jako problematická, ovšem to neznamená, že by se jejímu výkladu a procvičování neměli vyučující věnovat, ba právě naopak. Francouzština je všeobecně vnímána jako jazyk s poměrně složitou výslovností, což může potenciální zájemce o studium tohoto jazyka odrazovat. Je na vyučujících francouzského jazyka, aby tento „hendikep“ dokázali proměnit v motivaci k učení se francouzskému jazyku. Pozitivním faktem totiž zůstává, že ve francouzském jazyce lze na většinu slov možné aplikovat neměnná výslovnostní pravidla. Výjimky, kterých není velké množství (například na rozdíl od anglického jazyka, v němž je výslovnost nepravidelná), se lze naučit nazpaměť.
Pokud nevyslovujeme hlásku správným způsobem, vyjádříme se jinak, než jsme chtěli. Navíc i špatně rozumíme, protože naše ucho očekává jiné zvuky. Jinými slovy, jak uvádí A. Dauzat: „Bien parler, c´est bien prononcer.“[2]
Jsou to právě francouzské vokály, při jejichž výslovnosti žáci často chybují. Namátkou lze uvést problémy s realizací o, y, œ, dvou různých témbrů œ, zavřeného e a otevřeného ɛ, nosových samohlásek ɑ̃, ɔ̃, ε̃, œ̃, němého e. A jaké jsou důvody těchto výslovnostních obtíží?
Francouzský vokalický systém obsahuje 16 jednotek. To znamená, že je na samohlásky bohatší než český systém, přičemž v oblasti souhlásek je tomu obráceně. Z toho vyplývá, že četné samohlásky se v českém jazyce nevyskytují. Dále je třeba uvést, že mezi francouzskými a českými samohláskami neexistuje shoda, pouze podobnost.
Při výuce francouzské výslovnosti nelze postupovat tak, že by se francouzské hlásky četly jako české, a je žádoucí se primárně zaměřit právě na vokály, které jsou pro české žáky nové. I z toho důvodu, že čím více se francouzská hláska liší od české, tím složitější je se tento vokál naučit správně vyslovovat.
