Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Text objasňuje vztah <i>Společného evropského referenčního rámce pro jazyky</i> a pojetí vzdělávacího oboru cizí jazyky (Cizí jazyk a Další cizí jazyk) v RVP ZV. Oba vzdělávací dokumenty mají některé společné priority a cíle, ale v některých dalších bodech se odlišují.
Společný evropský referenční rámec pro jazyky (dále Rámec) je publikací Rady Evropy z oblasti jazykové politiky a nikoli z oblasti jazykové didaktiky. Tato skutečnost se promítá v používané terminologii (RVP ZV jako vzdělávací dokument používá terminologii z oblasti jazykové didaktiky).
Rámec poskytuje obecný základ pro vypracování jazykových podkladů a dokumentů v celé Evropě, definuje úrovně ovládání jazyka a popisuje jazykové znalosti a dovednosti v kulturním kontextu. Z tohoto hlediska je nutné RVP chápat jako dokument, který z Rámce vychází a používá ho jako obecný základ. V základní rovině mají oba dokumenty společný cíl vytvářet prostředí příznivé pro jazykové vzdělávání. Tento cíl však v případě Rámce postihuje výuku jazyků ve větší a obecnější šíři (plánování, certifikace a zřetel k autoregulačním procesům) s předpokladem, že učením jazyků se zabývá mnoho zúčastněných skupin.
RVP ZV v oboru cizí jazyky, na rozdíl od Rámce, jasně definuje základní a zároveň dosažitelné cíle pro danou skupinu žáků (např. žáci základních škol na prvním či druhém stupni) a je podrobně rozpracován do jednotlivých období.
Vzhledem k tomu, že Rámec si klade za cíl být otevřený, dynamický a prostý dogmatismu, nepřiklání se k žádným konkrétním přístupům jazykového vyučování. Tento rys je společný pro oba dokumenty, protože ani RVP neurčuje žádný konkrétní přístup a metodu pro dosažení vytyčených cílů. Oba dokumenty předpokládají aktivní zapojení uživatelů (v RVP se uživatelem rozumí škola a především vyučující daného jazyka).
RVP obsahuje očekávané výstupy, kterých má být v daném jazyce a příslušném období dosaženo a zároveň nastiňuje učivo, které s dosažením očekávaných výstupů souvisí. Výstupy jsou vytvářeny široce a skutečně mají být pro vyučující pouze rámcové, aby je bylo možné dále rozvíjet pro konkrétní školu, třídu, žáky. To umožňuje výuku žáků talentovaných, ale i těch, kterým jazykové studiumčiní obtíže, a přizpůsobit školní vzdělávací plán zaměření školy (např. jazykovému, přírodovědnému, uměleckému).
Podobně jako deskriptory (úrovně jazykové způsobilosti) v Rámci, tak výstupy v RVP ZV mohou být dále rozpracovány dle potřeb (výstup, který není podstatný pro jednu školu, může být v jiné škole rozpracován velmi podrobně). Formulace očekávaných výstupů vychází ze stupnice referenčních úrovní definovaných Rámcem a ze souboru modelových deskriptorů, které byly pro Rámec vyvinuty. Modelové deskriptory však nelze chápat dogmaticky, ale je třeba stále mít na paměti otázku: Co a jakým způsobem je třeba učit žáky, aby byli schopni očekávaných výstupů dosáhnout?
Jelikož je žádoucí, aby výše uvedené dokumenty byly v souladu, používá RVP ZV ke stanovení úrovní, jež mají být dosaženy, globální tabulku referenčních úrovní z Rámce. Jedná se o vzestupnou stupnici definic, které popisují ovládání jazyka studentem. Úrovně jsou vzestupně seřazeny od A1 do C2, přičemž A1 je považována za nejnižší a C2 za nejvyšší. Úrovně jsou chápány tak, že vyšší zahrnují ty, které jsou na stupnici níže. To v praxi znamená, že žák na úrovni A2 by měl být schopen zvládnout vše, co je zařazeno do úrovně A1. Úrovně A 1 a 2 (určené dle Rámce pro uživatele základů jazyka) jsou v RVP ZV rozvíjeny pro základní školy (pro střední školy se jedná o úrovně B 1, 2). Jedním z hlavních důvodů, proč RVP pro obor cizí jazyk používá zmiňovanou tabulku referenčních úrovní, je snaha o zachování kontinuity, srozumitelnosti a logičnosti ve výuce jazyků i přes možnost výběru odlišných přístupů dle typu a zaměření školy.
Úroveň A1
V souladu s Rámcem si RVP klade za cíl rozvinout u žáků vícejazyčnou a polykulturní kompetenci, a proto nabízí výuku cizího jazyka od prvního období základní školy. Očekávané výstupy, které mají pomoci dosáhnout úrovně A1, jsou formulovány tak, aby odpovídaly možnostem mladších žáků. Pro prvopočáteční výuku jazyků by mělo být samozřejmostí využití prvků hravého jazyka (např. básničky, říkanky, jazykové hry) a pro rozvoj komunikace vytváření tzv. reálných situací (nakupování, cestování, krátké texty na pohlednicích, poslech a čtení autentických textů atd.). V tomto období je zvláště důležité vybudování jazykového povědomí žáků v kontextu k jazykům, s kterými se žák setkává (mateřský jazyk a různé cizí jazyky z žákova prostředí).
Úroveň A2
Při formulování očekávaných výstupů, které se vztahují k úrovni A2, se podporují metody a učební techniky osvojené v předchozím období. Důraz se klade na rozvoj dovedností především ve fonetice, syntaxi a na podporu orální komunikace v jazyce. V dalším cizím jazyce se předpokládá dosažení úrovně A1. Očekávané výstupy jsou nastaveny tak, aby žáci mohli využívat dovedností, strategií a učebních technik získaných při studiu jazyků i se zřetelem k jazyku mateřskému. V očekávaných výstupech jsou pak upřednostňovány činnosti zaměřené na porozumění a posílení sociokulturní složky jazykové výuky.
Sociokulturní složka se v jazykové výuce doposud vyskytovala pod názvem reálie či někdy lingvoreálie. Reáliemi rozumíme znalost kultury určitého společenství, které daným jazykem hovoří. Je důležité do jazykové výuky tuto složku zařazovat, protože tyto znalosti si žák osvojuje nově a nejsou součástí jeho předchozí zkušenosti. Podobně jako v Rámci se i RVP tyto znalosti vztahují především ke každodennímu životu, životním podmínkám, mezilidským vztahům, tradicím a dějinám, společenským pravidlům.
Stupnice a deskriptory, v Rámci zaměřené na uživatele (žáka), popisují, co student dokáže a jak dobře to dokáže udělat (např. dokáže napsat jednoduché fráze a věty…, rozumí otázkám a pokynům, které jsou mu/jí adresovány velmi zřetelně a pomalu). Až doposud platilo, že jazykové vyučování ve školách mělo tendenci zdůrazňovat osvojení si jazykových znalostí a dovedností bez širšího kontextu a možnosti jejich prolínání v rámci všech osvojovaných jazyků. V souladu s oběma výše uvedenými dokumenty se očekává, že při vytváření školních vzdělávacích programů jejich tvůrci založí svou práci na analýze situace, tedy konkrétních potřebách, motivaci a možnostech studentů.
Na konci základní školy by žáci měli být schopni orientovat se v jazyce, osvojit si takové učební strategie, které jim nejlépe vyhovují. Měli by nabýt dostatečného sebevědomí a jistoty, že jsou schopni naučit se jednomu i více cizím jazyků. Získání sebevědomí v jazykové výuce výrazně napomáhá schopnost sebehodnocení žáků. V souvislosti s Rámcem i RVP ZV by bylo chybou alespoň v krátkosti se nezmínit o existenci Evropského jazykového portfolia (EJP). To je zaměřeno na sebehodnocení žáků (úzce s Rámcem souvisí), používá stupnici referenčních úrovní, rozvádí vybrané modelové deskriptory. K dispozici je pro všechny stupně škol (základní, střední, vysoké) a jeho zařazením do výuky se snáze naplní požadavky, které z Rámce a tedy i RVP ZV vycházejí.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
