Soustředění se v éře internetu

V minulém čísle časopisu Respekt v článku Na hladině autor Petr Kočí předkládá polemiku na téma „Soustředění se v éře internetu stává luxusním zbožím“. Autor se zamýšlí nad přínosem multitaskingu, tedy možností „překlikávat“ a pohybovat se ve větším množství otevřených oken a záložek, a to jak v počítači tak nyní i v mobilním telefonu. Obsah se sice vztahuje k pracovnímu a nikoliv školnímu prostředí, ale jsem přesvědčena, že tato problematika se dá zevšeobecnit.

V podstatě se jedná o to, že multitasking je vnímán jako úspora času. Kdysi v dřevních dobách počítačů, ještě před Windows, nebylo možno spustit najednou více než jednu aplikaci, a práce s počítačem tak byla z dnešního pohledu zdlouhavá. Aplikace jako Windows tento problém zdánlivě vyřešily. V současnosti se však ukazuje, že možnost mít otevřeno více oken u lidí vyvolává potřebu často na různá okna překlikávat (nepřišel mi e-mail, nenapsal někdo něco na Facebook?). Otázkou dnes není, jestli je práce na počítači rychlejší, ale jestli je efektivnější? „Překlikávající“ člověk se totiž musí vždy znovu a znovu zkoncentrovat, a tím způsobené ztráty někteří ekonomové vyčíslují horentními sumami peněz.

P. Kočí se v článku odvolává na amerického kritika informačních technologií Nicholase Carra a upozorňuje, že když oko zaregistruje nový podnět, mozek automaticky smaže obsah krátkodobé paměti, takže vlastně dojde k ztrátě části práce, kterou je později nutné dělat znovu. Existují též nové neurologické a psychiatrické studie, které upozorňují, že se změnou stylu práce na počítači se nám pomalu mění i mozek, neboť i v dospělosti se vytvářejí nová propojení, podle toho, jak mozek používáme. Nicholas Carr tomuto problému věnoval celou knihu The Shallows: What the Internet Is Doing to Our Brains (Mělčiny: Co způsobuje internet našemu mozku). Je přesvědčen (a opírá se přitom i o vlastní zkušenosti), že jsme stále méně schopni se dlouhodobě soustředit a probádávat různé problémy do hloubky, zato se však ve větší míře rozvíjejí funkce jako koordinace rukou a očí, nebo zpracování vizuálních podnětů.

Proti názorům N. Carra staví P. Kočí jiné názory, např. ekonoma Tylera Cowena, který připouští, že lidí ochotných číst tlusté romány ještě ubude, ale zato budeme schopni rychle vybírat důležité informace a zpracovávat je v krátkých soustředěných paměťových úsecích. Tuto schopnost považuje za rovnocennou a možná i nadřazenou dlouhému soustředěnému čtení. A upozorňuje i na zajímavý a opomíjený fakt, že i dlouhodobé soustředěné čtení „pro sebe“, je lidstvem praktikováno pouze v historicky krátkém období. Další Carrovi odpůrci přispívají názorem, že je možná lepší bezmyšlenkovitě surfovat na internetu, než pasivně sledovat televizi (i když tady je třeba pečlivě rozlišovat, co divák sleduje).

Sám Carr, který se údajně všech technologických vymožeností vzdal, svůj život nyní charakterizuje jako méně stresující, spokojenější a klidnější.

Diskuze a polemiky na téma jak moc si pustit technologie do svého života zřejmě utichnou až ve chvíli, kdy budou současné technické možnosti překonány nám zatím neznámou novou převratnou úrovní komunikace a internet se zařadí mezi poněkud zastaralé, a proto nezajímavé produkty své doby. Totéž se vlastně již přihodilo knihtisku a brzy nastane u rozhlasu i u televize.Jak vzdělávat síťovou generaci?, Je efektivní multitasking mýtus?

K N. Carr - Dělá z nás Google hlupáky?

Krátkodobá pamět - Jak na krátkodobou paměť?

Zdroj:
Petr Kočí - Na hladině, Respekt 24, 14. - 20. 6. 2010, str. 84 – 85

Poznámka:
Tento příspěvek vznikl jako výstup předmětu Internet jako didaktické prostředí na Katedře informačních technologií a technické výchovy UK Praha, Pedagogická fakulta.