Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Cílem příspěvku je představit projekt s názvem Sociokulturní kompetence pro pracovníky škol a školských zařízení, který získala PF UJEP v Ústí nad Labem z Evropského sociálního fondu v operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Jeho cílem je vybudovat u pracovníků škol a školských zařízení sociokulturní kompetenci, která výrazně ovlivňuje komplexní proces vzdělávání a rovnoprávné začlenění žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému.
Na všech stupních škol v České republice stále přibývá žáků ze zahraničí, jejichž mateřským jazykem není čeština, což způsobuje zejména ve školním kolektivu sociologicko-pedagogicko-komunikační problém. Pracovníci škol a školských zařízení nejsou totiž v dostatečné míře vybaveni kompetencemi, jak s těmito žáky-cizinci v multikulturních třídách pracovat.
Studie a výzkumy zabývající se danou problematikou v ekonomicky vyspělých zemích pak jednoznačně prokazují, že pedagog by měl být vybaven také sociokulturní kompetencí, která mu nejen umožní komunikační akt ve školním prostředí usnadnit a urychlit, ale i výrazně ovlivní komplexní proces vzdělávání a rovnoprávné začlenění žáků-cizinců do majoritní společnosti[1].
Kolektiv pracovníků Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem se na základě svých mnoholetých zkušeností a výzkumů realizovaných v rámci nejrůznějších projektů a grantů[2] rozhodl, že s přispěním odborníků z praxe a zahraničí se pokusí vytvořit a realizovat projekt z Evropského sociálního fondu operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost v oblasti podpory 7.1.2 Rovné příležitosti dětí a žáků, včetně dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Projekt s názvem Sociokulturní kompetence pro pracovníky škol a školských zařízení mu byl přidělen a v současné době je realizován.
Cílem projektu je vybudovat tzv. sociokulturní kompetenci na základě jazyků a kultur žáků-cizinců a současných platných dokumentů (školský zákon, Společný evropský referenční rámec) na bázi moderní lingvodidaktické koncepce. Sociokulturní kompetence jednou z klíčových prostředků k odstraňování bariér bránících žákům-cizincům rovnému přístupu ke vzdělávání a k řešení jejich úspěšné integrace do českého vzdělávacího systému a naší společnosti. Pracovníci škol a školských zařízení tak lépe porozumějí měnícím se životním a sociálním podmínkám v domácím i cizojazyčném prostředí a budou schopni se na ně adaptovat, naučí se správně chápat vztahy mezi lidmi všech ras, národností a náboženství, porozumět různým společenským konvencím, zvykům a tradicím a povedou k prevenci rasismu a xenofobie prostřednictvím podpory multikulturní výchovy a vzdělávání a k podpoře integrace národnostních menšin.
Sociokulturní minimum získá cílová skupina proškolením založeném na e-learningovém online kurzu[3] v souladu s nejmodernějšími trendy a požadavky na multimediální interaktivní studijní texty (blíže viz např. Аtabekova, 2000), jejichž formáty plně respektují proces standardizace elektronických materiálů vycházející z aktivity SCORM. Budou zpřístupněny v LMS systému Claroline pod licencí GPL na speciálním serveru Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
V současné době probíhá pilotní ověřování e-learningového kurzu. Studijní text je rozčleněn do sedmi oddílů, ke každému z nich jsou vypracovány autoevaluační testy a konkrétní praktické úlohy, ve kterých si pedagogičtí pracovníci budou ověřovat jak teoretické, tak i praktické znalosti a dovednosti k aktuálně probíraným tématům.
První kapitola je zaměřena na vzdělávání žáků-cizinců na všech typech českých škol podle školského zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, který vešel v platnost 1. ledna 2005, se zvláštním zřetelem na vzdělávání cizinců (§ 20), jejich začleňování do vyučovacího procesu, formy výuky a způsoby hodnocení.
Druhá část studijního souboru je věnována výkladu některých pojmů jako multikulturalismus, interkulturalismus[4], transkulturalismus; multikulturní výchova versus interkulturní výchova; cizojazyčnost versus jinojazyčnost apod. Pozornost je soustředěna také na obsah multikulturní výchovy podle rámcových vzdělávacích programů (RVP) a školních vzdělávacích programů (ŠVP) v českých školách, a to na základě skutečného stavu dané problematiky, který členové realizačního týmu na českých školách zjistili.
Obsahem třetího oddílu jsou metodické pokyny k začleňování žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému s ohledem na odlišné sociokulturní prostředí, z kterého žák cizí státní příslušnosti pochází (např. pozitivně využívat sociokulturních rozdílů mezi zahraničním a českým žákem, připravit třídu na přijetí cizince, vhodně seznámit žáky s kulturními a sociálními odlišnostmi prostředí, z něhož nový žák přichází; přenést v tomto směru část iniciativy na žáka, podporovat toleranci ze strany žáků a učitelů k specifickým rysům a jevům, které souvisejí s náročností situace, v níž se cizinec v důsledku malé nebo žádné znalosti českého jazyka a zdejších poměrů a zvyklostí nachází, dát cizinci příležitost k pozitivní prezentaci, např. kulturními hodnotami svého etnika, jako jsou písně, tance, zvyky apod., dát mu prostor pro rozvoj jeho tvořivosti a nadání, a to nejen v hodinách českého jazyka, ale i v dalších předmětech (zeměpisu, dějepisu, vlastivědě, občanské výchově, tělesné výchově aj.), neboť tato prezentace vede nejen k růstu sebevědomí žáka-imigranta, ale zcela jistě obohatí i české žáky. Pedagog musí umět vytvořit prostor ve výuce k tomu, aby žák-cizinec představil českým spolužákům svůj mateřský jazyk, řečové/komunikační zvyklosti a zemi, odkud pochází, předvedl některé projevy spojené s tamními obyčeji apod.
Do nadstavbové, doplňující a tedy nepovinné části souboru studijních textů zařadil řešitelský kolektiv na základě požadavku cílové skupiny třetí oddíl s názvem Přístup k výuce žáků-cizinců podle Společného evropského referenčního rámce, který obsahuje základní informace o Společném evropském referenčním rámci pro osvojování, vyučování a hodnocení evropských jazyků (dále jen SERR), jenž byl vytvořen v r. 1991 v rámci projektu Threshold Level. V dalších částech oddílu se účastníci kurzu mohou seznámit např. se stručnou charakteristikou lingvistického popisu češtiny podle SERR (kompetence lexikální, gramatické, sémantické, fonologické, ortoepické a ortografické)[5], s nástiny českých verzí publikovaných popisů na čtyřech úrovních (A1, A2, B1, B2), s některými poznatky a zkušenostmi učitelů z praxe při osvojování češtiny jako cizího jazyka apod.
Sociokulturnímu prostředí a sociokulturní kompetenci je věnován poměrně rozsáhlý pátý oddíl studijních textů, neboť mezikulturní otázky, prezentace jiné kultury a výklad jejích odlišností tvoří nedílnou součást jazykové výuky. Čím je český jazyk od mateřského jazyka žáků-cizinců vzdálenější, tím je i sociokulturní aspekt při výuce češtiny jako cizího jazyka důležitější, ale také obtížněji osvojitelný.
Ve studijním textu jsou přehledně zpracovány formou powerpointových prezentací základní údaje a informace o zemích, odkud do České republiky žáci-cizinci nejčastěji přicházejí,[6] o cizích kulturách, náboženství, tradicích, a to s ohledem na specifické školní prostředí, z kterého pramení i odlišné chování žáků-cizinců v české škole. Pozornost je věnována nejen zemím s kulturou blízkou českému prostředí, ale i státům se vzdálenou kulturou a zcela odlišným sociokulturním prostředím a sociokulturními aspekty[7]. Texty se sociokulturní tematikou jsou doplněny řadou multimediálních příloh.
Šestý soubor studijních textů by měl poskytnout pedagogům v praxi náměty s literárním textem pro práci s žáky-cizinci. Ze zkušeností řešitelského kolektivu a pedagogů v praxi se ukazuje, že už od předškolních zařízení a dále na všech stupních škol lze úspěšně pracovat s žáky-cizinci např. s pohádkou a pověstí.
První část šestého souboru nabízí texty pohádek z různých zemí světa, jejichž obsah se od sebe odlišuje kulturními symboly, hrdiny apod.[8] Pohádkové texty jsou doplněny obrazovými přílohami a pracovními sešity pro žáky-cizince, obsahují poznámky k textu k využití ve výuce, předpokládané cílové kompetence, nadstavbové informace, podněty k práci v konkrétní vyučovací hodině (motivace, otázky a správné odpovědi k práci s textem) a závěrečné zobecňující informace.
Druhá část oddílu je zaměřena na regionální výchovu, která bývá v českých školách často opomíjena (na rozdíl např. od rakouského školství). Pedagog by měl disponovat určitými znalostmi o regionu také proto, aby se žák-cizinec v české škole dozvěděl základní informace o oblasti a místě, jež se stalo jeho druhým domovem (vedle reálií o České republice). Vzhledem k realizaci projektu na PF UJEP v Ústí nad Labem bude studijní soubor obsahovat náměty pro práci s pověstmi a vyprávěními o městě Ústí nad Labem a jeho okolí.
Rozdílné sociokulturní prostředí bude v kurzu prezentováno i prostřednictvím trojjazyčného frazeokulturologického online slovníku, který bude tvořit poslední samostatnou část souboru.
Realizační tým pracovníků projektu je přesvědčen o tom, že výskyt frazeologických jednotek v různých evropských jazycích a kulturách (třebaže mnohdy s odlišným formálním vyjádřením) je důkazem toho, že skutečný, reálný jazykový obraz světa je mnohem častěji odrazem širších a obecnějších tendencí (geneticky či typologicky) než jen národně specifických[9]. Vlastní praktické zkušenosti s výukou některých slovanských jazyků jako jazyků cizích jen potvrdily, že „svět v obrazech“ a „obraz světa“ v didaktickém přístupu J. A. Komenského zaujímá i v dnešní době významné místo, neboť tvoří nedílnou součást komunikační kompetence cizinců v běžné praxi, umožňuje nahlédnout do kulturologického kontextu jiného národa a odhalit různé perspektivy pohledu na jazyk z pozice jeho mluvčích, a to v jazykových, mezijazykových a mimojazykových souvislostech.
Rusko-česko-slovenský frazeokulturologický on-line slovník doplněný ilustracemi a autentickými nahrávkami rodilých mluvčích by měl sloužit nejen k lepšímu pochopení nejužívanějších českých frazémů ze strany žáků ruské a slovenské národnosti, ale měl by se stát i pomůckou pro práci pedagogů s žáky-cizinci v české škole. Slovník poskytne nejen základní frazeologickou školní zásobu ve třech jazycích (výběr jazyků byl dán vyšším počtem ruských a slovenských cizinců žijících v Ústeckém kraji), ale bude obsahovat i etymologii a kulturologický kontext frazeologických jednotek, což může učitel využít jak pro budování vlastní kompetence, tak také přímo ve vyučovací hodině při práci s žáky v multikulturní třídě nejen v hodinách českého jazyka, ale i v multikulturní výchově jako průřezovém tématu RVP.
Věříme, že úspěšné absolvování e-learningového kurzu, který je reakcí na proměnu společnosti, jež proběhla v důsledku nedávných geopolitických změn a integračních procesů ve střední Evropě, umožní pracovníkům škol a školských zařízení nahlédnout do současného moderní rámce lingvodidaktického výzkumu a jeho aplikace v evropském kontextu jazykového vzdělávání, naznačí aktuální perspektivy vyučování českého jazyka z pohledu žáků-cizinců na všech stupních českých škol a představí český jazyk z druhé strany, a to z pohledu žáka-cizince a jeho učitele.
Soubor studijních textů a testů má v nové situaci interjazykových a interdisciplinárních vztahů ukázat pedagogům specifický přístup k výuce češtiny jako cizího jazyka, a to i vzhledem k aktuálním výsledkům bádání v oblasti aplikované lingvistiky, zejména v disciplínách v širším smyslu sociolingvistických (jako je např. sociolingvistika, lingvodidaktika, pedagogická lingvistika, lingvistická antropologie, etnolingvistika apod.) nebo areálové, kontaktové či kontrastní lingvistiky apod.
V e-learningovém kurzu, který začne od 1. září 2011, chceme zohlednit zkušenosti učitelů z praxe, poznatky kolegů sdružených v rámci Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka v Praze a několikaletou odbornou a výzkumnou činnost kolektivu spolupracovníků na PF UJEP v Ústí nad Labem vedeného Marií Čechovou, jejichž výsledky nás utvrdily v tom, že je zapotřebí při osvojování češtiny cizinci stále více propojovat lingvistiku a didaktiku cizích jazyků, konfrontovat výuku češtiny jako jazyka mateřského a jazyka cizího, zvyšovat požadavky na výuku a volit systematický přístup odborných a pedagogických pracovníků při řešení základních lingvodidaktických otázek.
Kurz tedy vychází ze zkušeností řešitelského kolektivu, ale i ze zahraničních zkušeností v oblasti metodiky výuky nemateřského jazyka, v oblasti přístupu učitele a pedagogického pracovníka k žákovi pocházejícího z odlišného sociokulturního prostředí, v oblasti výuky v multikulturní třídě a v oblasti realizace cílů multikulturní výchovy jako průřezového tématu na všech typech škol v ČR.
Výuka v kurzu bude bezkontaktní, tedy účastníci kurzu budou studovat pouze z domova či ze zaměstnání bez nutnosti někam docházet. Veškerá výuka bude bezplatná – kurz je součástí výstupu projektu (spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky) s názvem Sociokulturní kompetence pro pracovníky škol a školských zařízení. Bližší informace viz na webových stránkách projektu http://sociocultur.ujep.cz/.
Úspěšným absolvováním e-learningového kurzu akreditovaného MŠMT získají jeho účastníci osvědčení, na jehož základě se pozitivně změní i jejich pozice na trhu práce, neboť se budou moci problematice cizinců věnovat profesionálně (např. v tzv. jazykových přípravách na školách, jejichž zřizovateli jsou příslušné krajské úřady; učit cizince v jazykových školách, pracovat s cizinci v různých zařízeních pro ně u nás zřizovaných apod.).
Аtabekova, A. A.: Интернет как средство социокультурной адаптации изучающих иностранный язык. Сб.: Иностранный язык в системе непрерывного образования: проблемы преемственнсти. Пермь: Изд-во ПГТУ, 2000, c. 69–75.
Bertl, I.: Grafologie jako jedna z cest k dítěti-cizinci v české škole. In: Vzdělávání v sociokulturním kontextu: Diverzita a vzdělávací bariéry. Ústí nad Labem: UJEP 2008, s. 282–290.
Bertl, I.: Základy grafologie pro učitele. Ústí nad Labem: PF UJEP 2009, s. 142.
Hádková, M.: Čeština z druhé strany. Ústí nad Labem: PF UJEP 2008, 223 s.
Mlacek, J. – BalákovÁ, D. – Kováčová, V.: Vývin súčasnej frazeológie: východiská, podoby, uplatňovanie, akceptácia. Rožomberok: FF KU 2009, 221 s.
Procházková, Z.: Implementing Language Awarness Principles into Foreign Language Education in Teacher Trainees’ Study Programs. Sborník statí z mezinárodní konference „Professionalno orientirovannoje obučenie inostrannomu jazyku i perevodu v vuze” Moskva: Rossijskij universitet družby narodov 2008, s. 232–238.
Šindelářová, J.: Sociokulturní zázemí žáků a studentů-imigrantů přicházejících ze zemí s odlišnou kulturou. Ústí nad Labem 2005, 61 s.
Šindelářová, J.: Socio-cultural competence as a precondition for mastering Czech as a foreign language. In: Bohemistyka 4/2007, rocznik VII, s. 281–293.
Šindelářová, J.: Čeština jako cizí jazyk v evropském kontextu. Ústí nad Labem, Acta universitatis Purkynianae 2008, 176 s.
Zimová, L. – Balkó, I.: O jazycích, zemích a kultuře našich spolužáků. Ústí nad Labem 2005, 125 s.
[1] Zabrání se tak negativním jevům, které se v současné době v českém prostředí objevují, jako např. předčasné ukončení studií žáků-cizinců, jejich úplné nebo částečné sociální vyloučení a ekonomická závislost na sociálních podporách.
[2] Od r. 1996 se v rámci různých projektů a grantů (MŠMT, FRVŠ, GAČR apod.) na katedře bohemistiky PF UJEP v Ústí nad Labem prováděly pod vedením M. Čechové nejrůznější šetření a výzkumy zaměřené na zvládání češtiny imigranty, zvláště žáky našich škol. Mapovala se etnická a komunikační situace, a to prostřednictvím státních institucí včetně školských úřadů ve většině regionů, dále se navazovaly kontakty se školami, které se od první poloviny 90. let potýkaly s problémy spjatými se začleněním žáků-imigrantů do vyučování a které také jako první v praxi překonávaly komunikační a kulturní bariéry mezi učiteli, žáky českými a žáky imigranty.
[3] Kurz bude akreditován MŠMT.
[4] Zejména s ohledem např. na současnou situaci v Německu, kde se už naprosto seriozně a otevřeně vedou diskuse o tom, že dosavadní chápaní multikulturalismu je „krokem vedle“ a mluví se o interkulturalismu.
[5] Např. při poučení o ortografické kompetenci je obsah studijního textu zaměřen na žáka-cizince z pohledu grafologa (blíže viz Bertl, 2008). V samostatném souboru se pak může zájemce podrobněji seznámit se základy grafologie (Bertl, 2009).
[6] Tyto poznatky pak mohou pedagogičtí pracovníci využít např. k tomu, aby připravili třídu na přijetí žáka-cizince.
[7] V současné době jsou v hrubých rysech připraveny texty z ruského, ukrajinského, běloruského, arménského, italského, anglického, belgického, řeckého, arabského, vietnamského, japonského a korejského prostředí.
[8] Např. pohádky: Čert slouží (slovenská); O Nasnajovi Statečném (kavkazská); Tvrdohlaví starouškové (arabská); Bráhman a převozník, (indická), Slavnostní koláče (vietnamská); O vděčných veverkách (korejská); Větrný zvoneček (japonská); O dívce převlečené za studenta (čínská); Světlo od Fíkového pramene (židovská); Jak Filip vydělal na chléb (romská); O trpaslících(eskymácká) a další.
[9] Konkrétní jazykové stereotypy mohou být správně vyloženy pouze na základě jasných argumentů na pozadí obecných zákonitostí a skutečností, a proto interjazyková konfrontace musí vycházet nejen z jazykového materiálu spisovného jazyka, ale i z dalších útvarů národního jazyka.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.