Školní strašák dyslexie

Školní strašák DYSLEXIE

V poslední době se zdá, že se počet dyslektiků ve třídách našich škol znásobil. Je tomu opravdu tak, nebo se o problému více mluví? Názory se rozcházejí… Pojďme se podívat na problematiku trochu blíže. Dyslexie jako porucha učení se projevuje obtížemi při zvládnutí čtení, psaní, poslechu, soustředění, mají potíže s motorikou, orientací v čase i prostoru, s pamětí… Jak se tyto potíže mohou promítnout do výuky cizího jazyka? Projevy dyslexie mohou být zřejmé ještě před tím, než dítě začne číst či psát.

Mezi tyto projevy patří:

• dítě má problém si zapamatovat jednoduchou říkanku, básničku
• komolí slova, přehazuje hlásky, slabiky
• nepamatuje si jména kamarádů, natož nová slovíčka
• nedokáže vyjmenovat souvislou řadu, např. abecedu, dny v týdnu, řadu násobilky
• rádo poslouchá příběhy, ale nedokáže je převyprávět, skáče od jedné události ke druhé
• má problém udržet jednoduchý rytmus
• neumí si zapamatovat dva jednoduché, za sebou jdoucí pokyny
• nedokáže sedět a poslouchat, vnímá stejně i rušivé zvuky, neumí se soustředit
• je nemotorné, nedokáže pracovat čistě při kreslení, pracovních činnostech, sebeobsluze
• velmi často zakopává, vráží do nábytku či stěn, padá, nedokáže dobře skákat, chytat míč
• obléká věci naopak, naruby, neumí si dobře zavázat tkaničky či zapnout knoflíky
• velice často je náladové bez zjevné příčiny

Máte dyslektika a vykazuje některé ze symptomů? Máte dyslektika a některé z výše vyjmenovaných potíží se u něj neprojevují? V tom je právě zákeřnost poruch dys-; každý jedinec má svůj soubor potíží, který je jedinečný, žádnému jinému nepodobný. Proto také není možná jednotná náprava, protože co funguje na jednoho, nemusí platit na druhého. Každý dyslektik je prostě unikátně namíchaný koktejl potíží v menší či větší koncentraci.

Dyslexie je obecně u dětí diagnostikovatelná v devíti letech. Dříve se nedá jednoznačně určit, zda se opravdu jedná o poruchu dyslektického rázu. Hořkým paradoxem ovšem je, že v tomto věku možnost nápravy nebo pomoci nedosahuje výrazného účinku. Výzkumy uvádějí, že při správném vedení dyslektického dítěte zlepšíte jeho život o pět procent viz. výzkumy International Dyslexia Association (2000). Je to málo, je to moc? Z pohledu dyslektického dítěte je to velmi hodně.

Co dětem pomáhá a čemu se vyhýbat?

Mezi časté problémy patří orientace v prostoru

• neumí určit světové strany, neorientují se ve třídě ani v budově, neumí číst mapy
• při psaní mají prostorové problémy, když dojdou na konec stránky, otočí libovolný počet stránek libovolným směrem a pokračují v psaní na jakékoli volné ploše, takže je problém najít jejich domácí úkol.
• špatně se jim píše – na konci řádku zhušťují slova – nemají odhad, píšou pod řádek, nad něj

Problém s poslechem a pozorností

• poslechově nedokáží rozlišit důležitost toho, co mají poslouchat, slyší vše na stejné úrovni (tedy i rušivé zvuky, nerozliší podstatné a nepodstatné, všechny vnímají stejně intenzivně)

Problém se zrakovým vnímáním hlásek

• dělá jim potíže opisovat z tabule
• tvoří „creative spelling“ (white, wite, whit, wihte)
• zaměňují písmena (a/e – napíšou něco mezi tím, když jsou unaveni, pletou J, G a Y, zaměňují čísla, např. 64 zamění za 46
• jsou citliví na světlo – není vhodné používat bílé papíry, raději recyklované, barevně tónované, případně nabídnout folii, aby si stránku (v učebnici) překryli (nechat vybrat barvu, často sáhnou po růžové)

Učení a myšlení

• jsou tvořiví, ale neumí zapsat myšlenku – raději si ji necháváme převyprávět
• uvažují netradičními způsoby (jsou kreativní, 90% manažerů je dyslektických, vidí problém z více úhlů), ale nesystematicky - jeden den je test za 10 bodů, další den tentýž za 2
• dyslektici jsou dobří v práci s počítači

Možnosti práce – náměty pro usnadnění porozumění a spolupráce:

Děti s dyslexií potřebují dlouhou poslechovou průpravu, během které pracují s jazykem v jeho poslechové formě. Rychlé orientování na čtení a psaní v cizím jazyce (dříve než do dvou let od zahájení výuky ve školním věku) má za následek prohloubení problémů a matení získaných poznatků.

O práci s dětmi a možnostech nápravy v této průpravné fázi si něco řekneme v závěru článku.

• Dyslektici by měli sedět v předních lavicích, aby je nerušily vizuální vlivy.
• Pokud máme možnost, spojujeme čtení s poslechem - vytvářejí si spojení vizuálního vjemu se zvukem, což je obzvlášť vhodné pro angličtinu.
• Nikdy nevyvoláváme na čtení bez přípravy, je nutno jim dát šanci si to doma vyzkoušet. Při četbě je vhodné pro ně zvolit vhodný krátký text se známými lexikálními jednotkami.
• Když na ně mluvíme, musíme stát čelem k nim (neotáčet se za řeči k tabuli). Pozor na to hlavně u diktátů!
• Když už musíme diktovat, musíme stát tak, aby žák mohl „odezírat“. Je však lépe zvolit jinou metodu testování, případně jim nabídnout text s vynechanými klíčovými úseky textu, který dopisují na základě diktátu.
• Vždy je třeba jim předem připomenout, aby porozuměli celé instrukci, jinak se vrhnou na první slovo, které je zaujme, a nepostřehnou zbytek informace.
• Pokud píší test, učitel jim musí dopřát hodně času; nesmí odvádět jejich pozornost třeba tím, že přijde s jinak upravenými vlasy od holiče, v novém oblečení nebo s novým šperkem!
• Necháme je psát různobarevnými pisátky (mohou měnit po úsecích textu), z čehož vyplývá, že nesmíme opravovat červeně!
• Slovní zásobu se dyslektici učí tak že si slovíčka píší na kartičky, ukládají je do dělené krabičky s oddíly. Když se ho naučí, předají ho druhého boxu, pak si jej otočí a zkusí napsat, zkontrolují - když zvládnou, předají do dalšího boxu, po týdnu zopakují a buď vrátí do druhého boxu nebo posunou do posledního oddílu (ne více než 15 slov týdně - druhý stupeň).
• Užitečné je používání paměťových map (mind maps) pro znázornění souvislostí, příbuznosti a hierarchie.
• Problematická písmena ve slově píšeme kontrastní barvou (ghost), problémová slova můžeme pověsit na stěnu (I psáno velmi velikým písmenem, does – aby se jejich pozornost upřela k výraznému prvku).
• Můžeme vkreslovat do písmen obrázky, lépe si je pak vybavují. 
• Tvarujeme slova podle významu
• Používáme obrázkové a slovíčkové loto, bingo pro lepší zapamatování slov a frází.
• Používáme mnemoniku:

necessary (when you go out you take one coat and two shoes),                                                                                   because (Big Elephants Can Always Understand Small Elephants)
with (when you leave the last you take a hat)
I am sitting in a parliament.

• Zájmena učíme za pomoci kartiček ve tvaru šipek, opatřených slovy (I, you, he, she…), kterými ukazujeme jednotlivé osoby (osobní), ale také jejich části těla či předměty (přivlastňovací).
• Věty s podobnými slovíčky napsat a podobná slova vyznačit barevně (They are very friendly. I like their new car. Can you see them? It’s theirs.).

Gramatiku učíme názorně, děti jsou velmi vizuální, pamatují si umístění i emoce při učení – i za pomoci hraček a předmětů, např.:

• ukážeme figurku dinosaura a obrázek kluka The boy was walking down the street when the dinosaur came and ate him up. (pohyb dinosaura je rychlý – tedy prostý čas)
• zdůrazníme elementy slovesného tvaru (traffic lights, lodička).

• Pořadí slov ve větě učíme pomocí barev - každý větný člen vymezíme určitou barvou – neměnit=užitečný návyk
• Když učíme nepravidelná slovesa, řadíme je podle stejných vlastností i zvuku (napřed všechna slovesa typu A A A, pak tři tvary podobně znějících sloves (ring – rang – rung, sing – sang – sung, drink – drank – drunk, sink – sank - sunk), pak další skupiny.
• Na každý druh písemného útvaru (dopis, pozvánka, popis, příběh) je vhodné dětem dát ukázku, šablonu, vzorek, modelové věty, osnovu, strukturu, slovní zásobu

 Stejně tak je nutná bezpodmínečná spolupráce s rodinou

• nezbytné je zorganizovat školní i domácí prostředí tak, aby dítě mělo své rituály, které mu pomohou orientovat se v tom, co má dělat
• doma mohou společně číst cokoli, knihy, články, recepty - podle zájmu dítěte (rodiče mohou dělat záměrné chyby, aby dítě vidělo, že je NORMÁLNÍ dělat chyby)
• výborné je poslouchání audio knížek (text + poslech)
• přínosem je hrát hry, které zahrnují čtení
• Učte rodiče ne omlouvat výsledky, ale pomáhat překonávat potíže.

Na závěr textu si řekneme tu nejdůležitější informaci:
Mluvili jsme o pěti procentech, o která dyslektikům můžeme usnadnit život. Sami vnímáte, kolik práce navíc to obnáší. Existuje ovšem možnost dětem pomoci zlepšit školní výsledky několikanásobně vícekrát viz. výzkumy International Dyslexia Association (2000). Ta nejlepší šance, jak dítěti usnadnit kvalitnější práci s textem, je možná v předškolním věku, tedy daleko dříve, než, paradoxně, může být dítě diagnostikováno!

A není to tak složité, jen je třeba vědět jak na to:

• vytleskávat rytmus slov, určovat slova dlouhá (více slabik) a krátká (méně slabik)
• hledat krátká - dlouhá slova,
• sdružovat slova do skupin podle počátečních i koncových zvuků (Která slova začínají stejným zvukem?) a vyhledávání slov obsahujících konkrétní zvuky
• pracovat s říkadly, básničkami, vytleskávat rytmus
• vyhledávat slova, která se rýmují (velmi pomáhají tzv. Jazz chants - rytmická gramatická říkadla)
• skládat za sebou obrázky z pohádek v pořadí, v jakém se vyskytovaly v příběhu (ordering and sequencing)
• obměňovat slova v naučených frázích (Three little monkeys are jumping in the bed - Three little monkeys are sleeping in the bed - reading in the bed - cooking in the bed (nesmysly jsou vítány!)
• hrát „poslechové diktáty“ (Put three apples, two cherries and one pear in a line)
• třídit slova do významových kategorií (hračky, zvířata, oblečení)
• zpívat!!! (Každý se může naučit zpívat, i ten, který tvrdí, že NE!)

Závěrem:

Je potřeba si uvědomit, že děti vnímají své problémy daleko palčivěji, než jejich učitelé či rodiče tuší, hlavně v psaní; intenzivně cítí, že jejich výkon nevyhovuje standardům.

A proto je třeba je CHVÁLIT, POVZBUZOVAT, POMÁHAT!!! Za každých okolností chválit za postup=snahu, ne za výkon!!!! A podle toho také hodnotit.

Bibliografie:

Chomsky, N. (1968). The Sound Pattern of English, New York: Harper and Row

Delaney, M. (2015). Dyslexia – a problem or a gift? ETAS Switzerland conference

Doláková, S. (2015). Mám ve třídě dyslektika, Kurz DVPP
DysTEFL Dyslexia for Teachers of English as a Foreign Language. European project Comenius 2011

Harmer, J. (2007). The Practice of English „Language Teaching, 4th edition. Harlow: Longman

Kormos, J. and Smith, A. M. (2012). Teaching Languages to Students with Specific Learning Differences. Bristol: Multilingual Matters

Krashen, S. D. (1981). Principles and Practice in Second Language Acquisition, London: Prentice Hall

Reid, G. And Green, S., (2007). 100 Ideas For Supporting Pupils With Dyslexia, Continuum International Publishing Group

Stirling, J. (2010). Teaching Spelling to English Language Learners, New York: Lulu Raleigh

White, K. (2014). Dyslexia in an EFL classroom, TEA Austria conference