Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Školní šikanování z různých stran
4,0 (4 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Autor z různých pohledů na konkrétním příkladu ukazuje, co je šikana. Zároveň upozorňuje na nepřipravenost učitelů tento jev řešit (zejména v pokročilých stadiích).
V poslední době se s pojmem šikanování často setkáváme, a to zejména v médiích. Používání slova šikanování pro všechno a v jakékoliv souvislosti však vede ke zmatení jazyků.
Ve světě je školní šikanování chápáno jako asymetrická agrese mezi dětmi samotnými. Za šikanování tedy nepovažujeme ostatní typy školního násilí, jako je například zneužívání moci učitelem, násilí žáků vůči pedagogům (syndrom týraného učitele, střelba ve škole apod.), násilí mezi dospělými pracovníky (mobbing, bossing, stuffing), násilí rodičů vůči pedagogům a naopak.
Mnoho lidí se domnívá, že šikanováním se označuje pouze nejbrutálnější fyzické násilí.Tomuto zkreslení podléhají často i všichni přímí i nepřímí účastníci šikany. Nejsmutněji to na mě působí u samotných obětí. Ilustruji to na případu, který jsem nazval Volání o pomoc.
Volání o pomoc
Při návštěvě jedné soukromé školy jsem zaslechl sténavé volání o pomoc. Nechtěl jsem tomu věřit. Zastavil jsem se a poslouchal. Skutečně, někdo zoufale křičel z nedaleké třídy o pomoc. Vstoupil jsem dovnitř a vidím, jak tři kluci masakrují dívku schoulenou na zemi. Vzal jsem nešťastnici za ruku a vyvedl ji ven. Sedli jsme si do volné místnosti a chvíli jenom mlčeli. Potom jsme si začali povídat a povídali jsme si dlouho. Po rozhovoru s dalšími oběťmi a svědky jsem si udělal jasno, co se za dveřmi třídy dělo. A nejen to, složil jsem si obraz šikany, která byla pro pedagogy zatím neviditelná.
Psaní diktátu skončilo dřív a kantorka odešla. Do velké přestávky zbývalo 10 minut. To bylo celkem 30 minut blahodárného volna. Tři kluci, Karel, Jirka a Robert, nelenili a rozehráli jednu z mnoha oblíbených her. Přišli k Haně, podrazili jí židli a ona spadla jako hnilička. Následovala salva smíchu. Dva ji popadli a odvlekli k velkému oknu. Třetí z nich ho otevřel dokořán. Cloumali s ní a vyhrožovali, že ji vyhodí z okna. Chechtali se a trojhlasně volali: "Budeš dělat letadlo." Potom s ní smýkli na zem. Znehybnili ji a různě mačkali. Hanka vypověděla: "Řvala jsem. Křičela jsem o pomoc. Zacpávali mi pusu, až jsem se dusila. Trvalo to dlouho, alespoň deset minut."
Toto násilí není ojedinělé. Podobné "hry" probíhají každou přestávku, vždy když je příležitost. Často i venku a někdy "subtilně" i při vyučování.
Pohled na "legrace" z perspektivy obětí
Martina:
"To co dělali Haně, dělají skoro každou přestávku. Vyberou si oběť. Je to jedno, zda je to holka nebo kluk. Z kluků je to Jonáš. Vybíjejí si energii, mají rozkoš z toho, jak jsme rozčílený." ... "Tři kluci nás zvedají a mačkají. Bolí to. Úplně mě to vytáčí k nepříčetnosti. Doma mám z toho celý den zkaženou náladu. Asi dvakrát jsme se vzbouřily. Pak to bylo ještě horší. Ti tři šli na jednu holku a byli ještě tvrdší. Nikdo nepomůže. Všichni mají strach. Je to divný." ... "Neznají meze! Mají zapalovače a opalují jimi chloupky u oblečení. Někdy spálí hodně. Nebo škrtají u vlasů a upalují je. Je z toho smrad."
Darina:
"Celý den sedíme a nemůžeme změnit polohu. Ti tři se strašně nudí. Někdy jim rupne v hlavě, někoho obklopí a začnou ho trápit. Nedávno Haně zalepili pusu izolepou, svázali jí ruce mikinou a tahali ji za vlasy. Dívčích obětí je několik. Z kluků ubližují hlavně Jonášovi. Když je nebaví výklad, házejí po něm šlupky a odpadky. Nebo o přestávkách po něm házejí křídy, ale tvrdý rány."
Iveta:
"Mučení Hany je blbý. Ale nemohu jí pomoci, odnesla bych to. Musím s Karlem vycházet dobře. Já to musím držet v sobě. Bojím se ho, on je schopen něco udělat. Zeptala jsem se ho, jestli by někoho zabil. Prý jo."
Zajímavé bylo, že oběti popřely, že by se jednalo o šikanování. Chápaly to nanejvýš jako "divný a blbý srandy". Například Martina se vyjádřila následovně: "Někdy to není špatný. Občas se zasmějeme. Stane se, že to opadne a bavíme se spolu. Někdy nám něco koupí." Terapeut k tomu poznamenal: "Opravdu?" Martina pokračovala: "No oni nás posílají na nákup. Dneska jsem řekla Robertovi, jestli by mi něco koupil, ale odpověděl:´Kup si to sama.' "
Zkrátka oběti se hluboce mýlily, byla to šikana, a to na hraně počátečního a pokročilého stadia. Navíc měla tato šikana sexuální zabarvení. Chlapci se vzrušovali strachem a sténáním děvčat. Lze říci, že se do budoucnosti vehementně připravovali na kriminální dráhu násilné trestné činnosti, včetně znásilnění.
Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď, protože ani sama otázka není jednoduchá. Z pozice pedagoga, odborníka, který chce skutečně pomoci, je třeba vidět šikanování z více praktických hledisek. Je mu nutné porozumět vícerozměrně. Pro orientaci uvádím několik odlišných pohledů na případ Volání o pomoc.
1. Šikana z vnějšku
Hance i dalším obětem bylo dlouhodobě ubližováno třemi agresory. Tito "galantní" mužové používají agresi k samoúčelné převaze nad oběťmi. Do očí bil nepoměr sil mezi obětí - malou a drobnou Hankou a mohutnými a "udělanými" násilníky. Oběť neměla šanci se ubránit.
Již tento vnější popis jasně ukazuje, že jde o šikanu. Plně to odpovídá její symptomatické charakteristice: Jeden nebo více žáků úmyslně, zpravidla opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci (poprvé uvedeno Kolář, 1990, 1997 a dále viz níže literatura).
2. Šikana a škádlení
Možná někdo namítne, vždyť ty holky je musely nějak provokovat. Kromě toho víte přeci, jak to mezi klukama a holkama v tomhle tom věku chodí. Co se škádlívá, rádo se mívá.
Zde je na místě položit otázku, jaký je rozdíl mezi škádlením a šikanováním. Ten vnitřní rozdíl je veliký. Jestliže svého kamaráda škádlím, tak očekávám, že to bude legrace nejen pro mě, ale i pro něj. Ale když vidím, že to jako legraci nebere, že je zraněný, pak pocítím lítost a omluvím se mu.
U šikany je to obráceně. Agresor chce druhému ublížit, chce ho ranit. A má z toho radost. Nejenom, že se mu neomluví, ale své chování opakuje. A většinou násilí stupňuje.
Ještě bych měl doplnit jednu důležitou věc. Když někdo někoho škádlí a on mu jasně řekne, aby toho nechal, tak to musí respektovat. Jinak se jedná o porušování práva druhého člověka. A to má už k šikanování blízko. Naše práva končí tam, kde začínají práva druhého.
V každém případě se zde o škádlení nejednalo. Když Hanka plakala, snažila se volat o pomoc, agresoři toho nenechali, ale ještě trápení přitvrdili.
Rozhodnout zda se jedná o šikanu a nejde jen o škádlení nebo o jiný typ agrese je pro první orientaci velmi důležité. Nicméně pro účinnou pomoc to nestačí. Vyšetření i náprava vyžaduje znalost dalších rozměrů šikanování.
3. Šikana jako závislost
Z příběhu je patrné, že Karla, ale i dva zbývající agresory vzrušovala moc nad oběťmi. Doslova se opájeli sténáním a vzlykotem Hanky. Tato tajemná slast je začala čím dál více přitahovat, byla to pro ně droga. Vzrušení bylo natolik nápadné, že si toho některé dívky všimly a popsaly jej. Připomeňme si výpověď Martiny: "Mají rozkoš, jak jsme rozčílený."
Porozumění šikanování jako závislosti je důležité pro vedení a interpretaci výsledků vyšetřování. Například je podstatné vědět o skrytém scénáři zvláštní spolupráce mezi agresorem a zlomenou obětí a nenechat se zmást sebezničujícím a bizarním chováním oběti. Tento vnitřní pohled je však významný nejen pro diagnostiku, ale i pro léčbu. Indikace a způsob užití metody nápravy souvisí se stupněm závislosti mezi protagonisty šikanování. Problém závislosti musí být v centru zájmu rovněž při celkové léčbě skupiny a při individuální psychoterapii oběti či agresora.
4. Šikana jako těžká porucha vztahů
To, že se stala Hanka terčem šikany, nebylo záležitostí pouze tří agresorů a jí samotné. Násilí na ní páchané se nedělo ve vzduchoprázdnu, ale v kontextu vztahů skupiny. Ty byly velmi špatné. Agresoři měli několik sympatizantů a řada žáků přijala tyto "hry" jako normální věc, nebyla to však většina.
V tomto smyslu je šikanování vždy těžkou poruchou vztahů skupinového organismu, který podlehl infekci. Nákaza vztahů při šikanování má svoji vnitřní dynamiku a svůj zákonitý vývoj. Směřuje od zárodečné podoby, tzv. ostrakismu, k "dokonalému" pátému stadiu - totalitě.
Pro pedagogy, kteří chtějí se šikanováním bojovat, mají tato vnitřní stadia zásadní význam. Jejich znalost umožňuje respektovat stupně obtížnosti a diferencovat pomoc, čili promyšleně volit diagnostické a terapeutické postupy.
Je nutné vědět, že existuje zásadní rozdíl ve vyšetřování a první pomoci u stadia počátečního (tj. prvního, druhého a třetího) a u pokročilého (tj. čtvrtého a pátého). U pokročilých stadií nabývá odpor proti rozkrytí a uzdravení obřích rozměrů. Odhalení i léčbě šikany v takovém případě brání více či méně z různých důvodů všichni přímí a nepřímí účastníci šikanování. Podstatný je dále fakt, že celková léčba, která je klíčová pro zastavení epidemie, má svoje specifika pro každé stadium.
Stadia šikany - viz příloha (zde).
5. Šikana a trestná činnost
Trestní zákon pojem šikanování nezná, tudíž policie nešetří vlastní šikanování, ale pouze trestné činy, které s ní přímo souvisí. Těch je celá řada: omezování osobní svobody, vydírání, vzbuzení důvodné obavy, loupež, znásilnění, poškozování cizí věci apod.
Pomoc policie je nezastupitelná. Nicméně pedagogové by měli vědět, co mohou od policie čekat a jakým způsobem jim může pomoci.
Zde v našem případě šikanu policie nešetřila. Vybereme tedy jiný případ, kdy policie rozkrývala podezření na trestný čin ublížení na zdraví. Oběť byla šikanována a jeden z agresorů jí v rámci skupinových "legrací" dal pěstí a zlomil jí nos. Policie správně vyšetřila, kdo to udělal. Způsob, jak se zjištěním naložila, se odvíjel od nezletilosti pachatele. Proto případ odložila. V podobných situacích je potřeba spolupracovat se sociálním kurátorem, který obdrží zprávu policie a má řadu kompetencí, které škola nemá. I kdyby byl agresor zletilý a byl odsouzen, tento samotný akt spravedlnosti sám na nápravu nestačí.
Jak jsme si řekli, šikana je těžkou poruchou vztahů ve třídě. "Nejede" v tom jen jeden agresor, často jich je více. Není neobvyklé, že tito "hrdinové" mají obdivovatele a sympatizanty. Případná mlčící většina nebo také menšina spolužáků je nepoužitelná. Proto je třeba léčit skupinu jako celek. Tento těžký úkol leží na učiteli. Problém však je, že pedagogové se takové věci na fakultách neučí. V prvním a posledním celonárodním výzkumu se ukázalo, že 90 % učitelů neumí vyřešit nejjednodušší diagnostickou situaci, natož pracovat systematicky se skupinovou dynamikou za účelem ozdravení nemocné skupiny (Havlínová, Kolář, 2001).
Na řešení pokročilého stadia kriminální šikany navíc musí spolupracovat více odborníků - třídní učitel, výchovný poradce nebo školní preventista, ředitel školy, specialista na problematiku šikanování ze servisního zařízení (pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče, OS Společenství proti šikaně apod.), policista (nejlépe odborník zaměřený na problematiku kriminality mládeže), sociální kurátor. Prozatím je koordinovaný postup uvedených odborníků výjimkou.
PŘÍLOHA: Stadia šikanování
Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet "drobné" legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.
V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.
Vytváří se skupina agresorů, "úderné jádro". Tito šiřitelé "viru" začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich obětmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti "slabí".
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů "virem" přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě - aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.
Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra "vykořisťování". Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako "otrokáře" a "otroky". Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.
HAVLÍNOVÁ, M.; KOLÁŘ, M. Sociální klima v prostředí základních škol ČR. Praha: MŠMT, 2001.
KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005.
KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování. Praha: Portál, 2000.
KOLÁŘ, M. Vnitřní stadia šikanování. Znalost přeměny zdravé skupiny v nemocnou jako metodický předpoklad prevence. Praha: Mládež a společnost, 1996.
KOLÁŘ, M. Fenomén šikanování u dětí a mládeže. Praha: Metodický materiál PPPM UZ s.p. IPS, 1990.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.