Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Proč na základních školách vytvářet školní parlamenty? Kterými znalostmi, dovednostmi a postoji můžeme žáky ve školním parlamentu vybavit?
Příspěvek vychází z autorových praktických zkušeností při působení na ZŠ Táborská v Praze 4 a je součástí seriálu Školní parlament.
Na konci měsíce srpna roku 2002, kdy byla velká část území České republiky postižena povodněmi, se sešla část členů školního parlamentu při ZŠ Táborská a jednala s vedením školy, jak by se školní parlament mohl zapojit do pomoci těm, kteří to nutně potřebují. Žáci ještě v té době měli prázdniny, mohli se tedy věnovat takovým činnostem, které je ve volném čase baví. Přesto den co den chodili do školy a společně s dospělými plánovali účinnou pomoc postiženým. První otázkou, ale nikoli jedinou, bylo, kam by taková pomoc měla směřovat. V tomto případě panovala obecná shoda. Rozhodlo se, že škola pomůže škole (školám) v postižených regionech. A konečný výsledek? Na začátku září škola uspořádala výstavu fotografií, na nichž byly zachyceny výsledky povodní. V den zahájení výstavy byla škola "plná až po střechu". Přišli žáci, jejich kamarádi, rodiče, prarodiče a další příbuzní, zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci, zástupci zřizovatele a novináři. Do kasičky ve tvaru školní budovy mohl každý vhodit jakoukoli částku jako výraz pomoci postiženým školám. Po ukončení výstavy se vedení školy společně se zástupci školního parlamentu vydalo na cestu a vybraným postiženým školám předalo finanční dar na pořízení toho nejnutnějšího, co v dané chvíli potřebovaly. Sbírka nevynesla nijak závratnou částku, v tomto případě však šlo úplně o něco jiného - žáci základní školy společně s dospělými prokázali, že jim není lhostejné, co se v naší zemi děje. Nechtěli jen tak nečinně přihlížet, ale aktivně pomáhat. V tomto případě se tak potvrdilo, že školní parlament má svoji nezastupitelnou roli v systému základního vzdělávání.
Ještě před zavedením Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) existovaly dva druhy škol. Školy, které školní (žákovské) parlamenty neměly, a školy, které je měly. Ve druhé skupině škol však docházelo k velké diferenciaci - jednoduše by se dalo uvést: co škola, to jiný model fungování školního parlamentu. Samozřejmě existovaly jednotící prvky, zejména s ohledem na cíle, které si pedagogové kladli při ustanovování školních parlamentů. Avšak právě způsob realizace byl rozdílný. Počet žáků ve školním parlamentu, kritéria pro výběr jeho členů a vedení, členění parlamentu, četnost pravidelných schůzí celého parlamentu i jeho jednotlivých částí, stanovení/nestanovení časového harmonogramu schůzí parlamentu, podíl dospělých na fungování školního parlamentu, co všechno se žáci ve školním parlamentu naučili, kterými činnostmi si prošli a kterými znalostmi, dovednostmi a postoji byli vybaveni - to je jen minimum aspektů, poukazujících na to, že fungování školního parlamentu na základních školách bylo, je a bude velmi rozdílné.
Na různorodosti školních parlamentů není ovšem nic špatného. Potřebnou změnou je, že již nebudou existovat dvě zmíněné skupiny škol. Pro naši společnost je žádoucí, aby se na všech školách postupně začaly vytvářet školní parlamenty, ve kterých se žáci budou učit principům demokracie. Možná si mnoho z nás řekne: proč bychom se měli s žáky o něčem radit, vždyť to je záležitost nás dospělých a žádný žák nemá právo do světa dospělých mluvit. Zkušenost však ukázala, že opak je pravdou. Do mnoha záležitostí je dobré zasvětit právě žáky školy. Proč? Uveďme si dva příklady z praxe.
Žáci se neustále dožadovali šatních skříněk. Kdyby nebyl školní parlament, žáci by se nějakou formou pouze dozvěděli, že na ně nejsou peníze. Této informaci mohli věřit či nikoliv. Pokud však funguje školní parlament, který je seznámen s finanční situací školy, s cenami různého zařízení, možnostmi a zároveň současnými prioritami školy, prostorovými možnostmi školy apod., žáci dojdou např. k poznání, že v současnosti není možné jejich požadavku vyhovět, a tudíž se tak ze tříd vytratí zbytečné šíření mylných informací. Tyto aktivity zároveň povedou k tomu, že sami žáci začnou přemýšlet o tom, co se současným stavem udělat, přijdou s vlastními návrhy, o nichž je možné na úrovni celé školy diskutovat a v případě reálnosti návrhu i uskutečnit.
Dalším příkladem mohou být výchovná opatření. Známe přece situace, kdy se žák svého třídního učitele ptá: "Proč já mám důtku ředitele školy a spolužák jen napomenutí třídního učitele? Vždyť to, co jsem provedl, je stejné, jako to, co udělal spolužák!" Ano, i zde bychom mohli odvětit: "Je to tak, jak to je, smiř se s tím a již s tebou o tom nehodlám diskutovat". Této situaci se ale jistou měrou dá předcházet. Vytvořme společně s žáky pravidla, co se smí, co nesmí, co už je přestupek, který si zaslouží napomenutí třídního učitele a který např. dvojku z chování. Nejprve je nutné, aby proběhly celotřídní diskuze v rámci jednotlivých tříd. S veškerými návrhy pak zástupci jednotlivých tříd přijdou na jednání školního parlamentu. Jejich diskuse o tom, zda něco je či není přestupek a co po něm má následovat, ukáží nám dospělým, jak danou věc vidí žáci. V mnoha případech se většinou s žáky shodneme, někdy mohou být naše názory diametrálně odlišné. Pokud pak dojde k odhlasování pravidel chování žáka školy a u jednotlivých kázeňských přestupků bude určeno, do jaké kategorie výchovného opatření spadají (zda je to napomenutí třídního učitele, důtka třídního učitele, důtka ředitele školy, dvojka z chování, trojka z chování), vězme, že žáci s tím budou mnohem více ztotožněni než v opačném případě.
Praxe skutečně ukázala, že zasvěcení žáka do dané problematiky u něj vede k jejímu hlubšímu poznání a zároveň pochopení a k jinému náhledu na danou věc. S žáky se nám bude lépe pracovat, pokud se budou podílet na vytváření klimatu ve škole.
V samotném RVP ZV najdeme patřičnou oporu pro fungování školních parlamentů a zároveň povinnost jistým způsobem realizovat školní demokracii. Pojďme si ony pasáže představit.
Průřezová témata, která "reprezentují v RVP ZV okruhy aktuálních problémů současného světa" (RVP ZV, s. 90), jsou právě tím prvním nástrojem, s jehož pomocí můžeme ve škole ustanovit vlastní školní parlament. Průřezová témata jsou totiž "důležitým formativním prvkem základního vzdělávání, vytvářejí příležitosti pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot." (RVP ZV, s. 90) Pokud si pročteme obsahy jednotlivých průřezových témat, zjistíme, že školní parlament vychází z tématu Výchova demokratického občana a jistou měrou i z Mediální výchovy. Podívejme se nejprve na první zmíněné průřezové téma.
"Výchova demokratického občana má vybavit žáka základní úrovní občanské gramotnosti. Ta vyjadřuje způsobilost orientovat se ve složitostech, problémech a konfliktech otevřené, demokratické a pluralitní společnosti. Její získání má umožnit žákovi konstruktivně řešit problémy se zachováním své lidské důstojnosti, respektem k druhým, ohledem na zájem celku, s vědomím svých práv a povinností, svobod a odpovědností, s uplatňováním zásad slušné komunikace a demokratických způsobů řešení.
Průřezové téma v základním vzdělávání využívá ke své realizaci nejen tematických okruhů, ale i zkušeností a prožitků žáků, kdy celkové klima školy (vztahy mezi všemi subjekty vzdělávání založené na spolupráci, partnerství, dialogu a respektu) vytváří demokratickou atmosféru třídy, sloužící jako "laboratoř demokracie". V ní jsou žáci více motivováni k uplatňování svých názorů v diskuzích a k možnosti demokraticky se podílet na rozhodnutích celku, společenství, komunity. Zároveň si sami na sobě mohou ověřit nejen význam dodržování pravidel, eventuálně v zájmu spravedlnosti se podílet na vytváření pravidel nových, ale i to, jak je důležité se o udržování demokracie starat, protože překročení hranice k anarchii či naopak k despotismu je neustále přítomným nebezpečím. Tato zkušenost pak rozvíjí schopnost kritického myšlení." (RVP ZV, s. 93)
Průřezové téma Výchova demokratického občana je členěno na čtyři tematické okruhy a právě první z nich - Občanská společnost a škola - je "přímo ušit na míru školnímu parlamentarismu". "Občanská společnost a škola - škola jako model otevřeného partnerství a demokratického společenství, demokratická atmosféra a demokratické vztahy ve škole; způsoby uplatňování demokratických principů a hodnot v každodenním životě školy (význam aktivního zapojení žáků do žákovské samosprávy - žákovských rad či parlamentů); formy participace žáků na životě místní komunity; spolupráce školy se správními orgány a institucemi v obci" (RVP ZV, s. 94)
Mediální výchovu zde uvádím na základě zkušenosti, jakou jsem měl s fungováním školního parlamentu na ZŠ Táborská. Jelikož na této škole existovala redakční rada školního časopisu složená z žáků z jednotlivých ročníků, vznikla vcelku logicky spolupráce mezi školním parlamentem a školním časopisem. Budoucí členové školního parlamentu a jejich spolužáci ze tříd se tak nejen při volební kampani, která k této spolupráci přímo vybízela, ale i při běžné činnosti učili formulovat přes školní časopis taková mediální sdělení, která odpovídala dané situaci. Vyjma školního časopisu bylo nutné v době volební kampaně vytvářet i další mediální sdělení, a to formou plakátů a letáků. V tomto případě tak jistou měrou docházelo k naplňování tematického okruhu Tvorba mediálního sdělení.
V rovině vzdělávacích oblastí najdeme úzkou vazbu mezi školním parlamentem a těmito vzdělávacími oblastmi - Člověk a jeho svět a Člověk a společnost. Tyto dvě vzdělávací oblasti, kdy první je určena pro první stupeň základního vzdělávání a druhá pro druhý stupeň základního vzdělávání, na sebe tematicky přímo navazují.
Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je tvořena jedním, totožně nazvaným vzdělávacím oborem. Ten se dál člení na pět tematických okruhů, kdy právě tematický okruh Lidé kolem nás může sloužit jako pomocník pro tvorbu dílčích cílů pro školní parlament.
"V tematickém okruhu Lidé kolem nás si žáci postupně osvojují a upevňují základy vhodného chování a jednání mezi lidmi, uvědomují si význam a podstatu tolerance, pomoci a solidarity mezi lidmi, vzájemné úcty, snášenlivosti a rovného postavení mužů a žen. Poznávají, jak se lidé sdružují, baví, jakou vytvářejí kulturu. Seznamují se se základními právy a povinnostmi, ale i s problémy, které provázejí soužití lidí, celou společnost nebo i svět (globální problémy). Celý tematický okruh tak směřuje k prvotním poznatkům a dovednostem budoucího občana demokratického státu." (RVP ZV, s. 37)
V rovině očekávaných výstupů tohoto tematického okruhu může docházet při práci se školním parlamentem k dílčímu naplňování níže uvedených výstupů:
Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost, která se člení na dva vzdělávací obory - Dějepis a Výchova k občanství, "se u žáků formují dovednosti a postoje důležité pro aktivní využívání poznatků o společnosti a mezilidských vztazích v občanském životě." (RVP ZV, s. 43) A právě vzdělávací obor Výchova k občanství "učí žáky respektovat a uplatňovat mravní principy a pravidla společenského soužití a přebírat odpovědnost za vlastní názory, chování a jednání i jejich důsledky. Rozvíjí občanské a právní vědomí žáků, posiluje smysl jednotlivců pro osobní i občanskou odpovědnost a motivuje žáky k aktivní účasti na životě demokratické společnosti." (RVP ZV, s. 43)
Vzdělávací obor Výchova k občanství se člení na pět tematických okruhů. Tematický okruh Člověk ve společnosti, který je uveden jako první, obsahuje očekávaný výstup a učivo, které opět korespondují s činností školního parlamentu.
Očekávaný výstup:
Učivo:
"Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. ... Klíčové kompetence nestojí vedle sebe izolovaně, různými způsoby se prolínají, jsou multifunkční, mají nadpředmětovou podobu a lze je získat vždy jen jako výsledek celkového procesu vzdělávání. Proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají." (RVP ZV, s. 14)
Promyšlený systém činností při práci se školním parlamentem povede k rozvíjení jednotlivých klíčových kompetencí. Ukažme si dílčí části klíčových kompetencí, kterých se činnost školního parlamentu může týkat.
Kompetence k učení:
Kompetence k řešení problémů:
Kompetence komunikativní:
Kompetence sociální a personální:
Kompetence občanské:
Kompetence pracovní:
Školní parlament se skutečně může stát styčnou plochou, kde bude docházet k naplňování uvedených průřezových témat, vzdělávacích oborů a klíčových kompetencí. Do jaké míry se to podaří, záleží na každé škole. Forem realizace existuje mnoho a záleží na nás, kterou si vybereme. Práci se školním parlamentem však nesmíme podcenit. Je třeba se mu věnovat s maximálním úsilím, jako to činíme v případě jednotlivých vyučovacích předmětů. Nebojme se žákům poskytnout prostor pro vyjádření vlastních názorů. Pod naším profesionálním vedením se to jistě povede a využijeme tak příležitost získat žáky pro dobrou věc. Spolupráce mezi dospělými a žáky může dostat úplně jiný obsah. Školní parlament totiž umožní překonat bariéru mezi těmi, co již mají v rovině zkušeností něco za sebou, a těmi, kteří toho mají hodně před sebou. Právě ona společná práce může vést k vylepšování školního klimatu - jak prostředí, tak i vzájemných vztahů.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.