Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Škola kreativních technik I – Průvodce
4,0 (3 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Úvodní část Školy kreativních technik, která seznamuje s potenciálem, variabilitou a základními pravidly jejich využití ve výuce.
Riskujte. Nemůžete objevit nové oceány,
dokud nebudete mít odvahu ztratit pobřeží z dohledu.
J. Keeffe
Kreativita není tajemstvím několika málo obzvláště nadaných jedinců, ale jde o všeobecnou schopnost, kterou více či méně disponuje každý člověk a kterou lze rozvíjet a zdokonalovat.
Kreativita neznamená žádné vzdušné zámky, ale produktivní zvládání konkrétních úkolů. Ať už zvolíte pro práci s žáky (s jakoukoli skupinou) název kreativní workshop, hodina, setkání, dílna, půjde o hledání cest, jak dosáhnout „více, lépe a radostněji”, jak se na známé věci podívat z různých úhlů.
Malým dětem jde toto naprosto spontánně, proč tedy schopnost být kreativní postupně ztrácíme?
Odpověď je prostá – během života si v sobě budujeme různé bariéry, předsudky a ty pracují proti nám. Velmi často na začátku kurzů kreativity od učitelů i žáků zaznívá – „Jdu se přesvědčit, že nejsem tvořivý ... Když se po mně chce nějaký nápad, nic nevymyslím ... Neumím se uvolnit ... V kreativitě jsem naprosto zabedněný”.
Naše omezující postoje způsobují, že přicházíme o mnoho ze svého potenciálu. Mozek má tendenci při zadávání otázek „najet” na své vyježděné cesty. Zásadní odpověď na to, jak pomocí kreativity zvýšit výkon, zní: otevřít svoji mysl tak, abychom „vytěžili” celý mozek, veškerý jeho potenciál.
Cílem tohoto materiálu je pomoci učitelům a jejich žákům osvěžit výuku, inspirovat a přispět k tomu, že ze škol budou vycházet absolventi s „pružným mozkem”.
Pár argumentů proč přinášet tvořivé techniky do výuky?
Kreativita se stala jedním z neodmyslitelných předpokladů pro výkon celé řady povolání. Zatímco dříve se uplatňovaly převážně mechanické schopnosti, dnes jsou po absolventech žádány předpoklady, jako je právě kreativita, flexibilita a schopnost pracovat v týmu. Nepracovat více, ale chytřeji.
Vše začíná a končí v našem mozku. Zařazováním kreativních přístupů mozek trénujeme, učíme se, jak ho nastartovat, vytěžit, vybalancovat obě hemisféry. Jak nepřetěžovat logickou levou hemisféru, abychom nakonec neskončili v chůzi v kruhu? Umět vytvářet nová spojení, pružně reagovat, být flexibilní, myslet laterálně.
Přínos kreativity můžeme vysledovat ve všech oblastech lidského činění. Těžko najdeme člověka, který by nebyl v některé z jednotlivých oblastí kreativní. Je třeba rozlišovat mezi „zvláštním talentem tvořivosti” (oblasti umění, literatury, hudby, které jsou typicky spojovány s tvořivostí), a tím, co se nazývá „sebeaktualizující tvořivost”, která se projevuje v čemkoli, co děláme, a lze ji zdokonalovat.
Využití tvořivých technik přináší radost nejen žákům, ale především i učitelům. Motivuje je k tomu vyjít ze zaběhlých stereotypů, otevřít se různým řešením a s důvěrou předat kormidlo tvořivého procesu do žákovských vod. Nebát se zkusit něco jiného.
Vytvořit prostředí, které učí laterálnímu myšlení a v konečném efektu přes sebemotivaci zvyšuje výkon.
Ruší jednosměrnou komunikaci učitel – žáci
Učí dialogu, partnerství, týmové práci a ukazuje, co je to synergie. Povzbuzuje sebevědomí žáků a pomáhá poznat a rušit stereotypy a bariéry.
Nestaví na soutěživosti, ale podporuje ve skupině spolupráci, spolutvorbu, inspiraci a umění učit se od sebe vzájemně.
„Říkejte si, co můžete, a ne, co nemůžete. Vy jste programátor, tak změňte program!”
Jasně si nadefinujte ještě před vyhlášením kreativní dílny, workshopu, hodiny …, za jakým účelem kreativní techniku zařazujete, a co je cílem hodiny(workshopu) – jeho požadovanými výstupy.
(PROČ? Chci podpořit v žácích tvořivost, rozehřát mozek? Motivovat je k přemýšlení nad nějakým tématem? Stmelit na začátku roku třídu? Poznat se vzájemně lépe? Ukázat různé způsoby myšlení? Podpořit spolupráci v týmech? Dát šanci někomu vyniknout? Zamyslet se netradičně nad nějakým tématem?)
Účelem může být např. uspořádat s žáky workshop na téma Zlepšení komunikace ve třídě.
Cílem (výstupem z workshopu) pak bude dohoda na seznamu 3 – 4 klíčových věcí, které komunikaci ve třídě pomohou.
Postřehy z praxe
Nezapomeňte s účelem a cíli workshopu předem seznámit žáky a při zahájení ověřit, že je všem jasné, na čem budeme pracovat!!! Mnoho workshopů je neefektivních, protože předpokládáme, že přece všichni vědí, proč jsme tady.
Která technika či techniky se pro můj záměr hodí nejlépe? Uvažujte nad jednotlivými kroky procesu a podle nich zvolte techniku.
Postřehy z praxe
Zvažte, zda téma, které chcete řešit, se opravdu hodí pro skupinové řešení problému (jde o divergentní úlohu?) anebo jestli povaha úlohy spíše nevyžaduje analytický, konvergentní přístup řešení (rychleji a kompetentněji si to vyřeším sám či deleguji na jednotlivé žáky). Ne vždy musí být skupinová práce – workshop pro hledání vhodného řešení nejefektivnější!
Promyslete, kolik času máte k dispozici. Pokud techniku nestačíte dokončit např. v časově limitované vyučovací hodině, nevytratí se její účinek do hodiny příští? Ve kterém místě proces případně přerušit? A lze to vůbec?
Začněte si zvolené techniky a předpokládané časy psát do „ scénáře”, tak abyste odhadli potřebnou časovou dotaci.
Postřehy z praxe
Pokud připravujete nějaké „výbušné” téma, doporučuji se s klíčovými osobami setkat ještě před workshopem a preventivně zajistit co nejhladší průběh workshopu, či se připravit po rozhovoru s nimi na možná krizová místa!
Promyslete, jak uspořádat prostor v učebně, aby pomohl práci žáků ve skupině a podporoval tvořivou atmosféru. Nebojte se experimentovat! I malá změna oproti normálu pomůže nastartovat atmosféru spolupráce.
Postřehy z praxe
Doporučuji stoly uspořádat např. do „hnízd”, kdy kolem jednoho stolu pracuje skupina žáků, anebo místnost bez stolů, s židlemi do „U” – mohou být i v soustředných kruzích, pokud potřebujete, aby centrum pozornosti žáků směřovalo např. k tabuli, ale aby na sebe zároveň viděli. Zcela nevyhovující je klasické uspořádání učebny!
Doporučuji ke každému kroku procesu přiřadit cíl, zvolenou kreativní techniku, čas, roli, pomůcky a vizuálně si vše zpracovat na velký papír.
Každá kreativní technika má svoji mikrosféru, která vyžaduje citlivé zacházení a schopnost sociálního cítění. Správné vedení je tedy uměním nejen pedagogického přístupu, ale i dramaturgie, režie, zkušeností, rozvahy, rozhodování.
Pokud chce učitel dosáhnout žádoucí tvořivé atmosféry, synergie a podpořit cestu k hledání nějakého řešení, je třeba pracovat s žáky kooperativním přístupem, jednat s nimi jako rovný s rovnými. Někdy nadchnout žáky pro něco neobvyklého není tak snadné, obzvláště pokud v sobě mají zakódováno, že jsou za vše hodnoceni a za vyšší projevy aktivity třeba i trestáni.
Proto počítejte s tím, že pokud před ně předstoupíte s kreativními technikami poprvé, mohou být ve střehu. A vy se samozřejmě jako pedagog vystavujete nepředvídatelným situacím, při kterých můžete riskovat i třeba chvilkové zesměšnění, kterého se však nemusíte obávat, pokud máte u žáků přirozenou autoritu.
Často rozhodujícím faktorem pro správné vyznění technik je motivace žáků, vysvětlení cíle, dobré načasování workshopu, společné stanovení pravidel a samozřejmě nedirektivní vedení.
Dobrému průběhu napomohou následující role:
Úkolem facilitátora je napomáhat dobrému průběhu workshopu (dílny, hodiny). Je zodpovědný za průběh procesu. Nevstupuje do obsahu, nehodnotí, nerozhoduje.
Charakteristika role:
Doporučuji striktně oddělovat roli facilitátora od role vedoucího.
Charakteristika role:
Charakteristika role:
Doporučuji na začátku workshopu s žáky sepsat pravidla, která pomohou efektivnímu a bezpečnému průběhu setkání. Cílem je, aby pravidla napomáhala atmosféře důvěry při tvorbě nápadů a řešení, a zároveň učila žáky disciplíně při skupinové práci. Pravidla zároveň slouží facilitátorovi a celé skupině jako preventivní prostředek k eliminování nedisciplinovanosti účastníků a případných krizových momentů. Budou fungovat ale pouze v případě, že si je vytvoří celá skupina a nebudou předem „navelena” učitelem. Dají se samozřejmě zachovat a využít na dalším setkání. Proto je doporučuji napsat na velký papír a vždy znovu vyvěsit po celou dobu workshopu na viditelném místě.
Jako příklad možných pravidel uvádím:
Každý kreativní proces by měl někde začít, kulminovat, ale také být uzavřen. Žákům by mělo být jasné, že kreativita se zde nepoužívá pouze pro pobavení, ale k nějakému jasnému výsledku.
Následující kreativní techniky, prosím, berte jako nabídku či inspiraci. Techniky nejsou rigidní, nebojte se kombinovat, obměňovat, vymýšlet a případně sdílet s ostatními.
Do itPokud si zvolíte s žáky či jinou skupinou téma, kde je potřeba v závěru rozhodnout, uvádím zde přehled různých variant rozhodovacího procesu, ze kterých si dle potřeb můžete vybrat. V závislosti na závažnosti problému má skupina či tým k dispozici celou řadu metod. Všichni účastníci musí dostat příležitost být vyslechnuti a získat co nejvíce informací. Metoda, kterou skupina použije k dosažení shody, by se měla řídit důležitostí problému.
Doporučuji se s účastníky (žáky) dohodnout na nástroji rozhodování a nechat si ho odsouhlasit ještě před vlastním procesem řešení problému. (Není nic horšího, než když účastníci vkládají energii do přemýšlení a hledání nápadů, a v závěru to vše smete ze stolu „direktivní rozhodnutí učitele, či vedoucího”.)
Zveřejnění metody rozhodování ještě před vstupem do procesu řešení patří k důležitým preventivním krokům dobrého průběhu workshopu.
Navíc z hlediska praxe žáků jde o velmi inspirativní průpravu do reálného pracovního procesu.
Jde o postup realizovatelný v případě méně významných problémů. Členové týmu hlasují a převáží většina. Jelikož o výsledku může rozhodnout prostá většina (51 %), může být úroveň podpory v týmu nízká, protože zbývajících 49 % nemusí být s rozhodnutím spokojeno. Tato metoda narušuje úroveň souhlasu skupiny. Výsledkem je, že účastníci poskytnou nižší úroveň podpory. Hlasování by se mělo používat v případech, kdy rozhodnutí nemá příliš velkou důležitost.
Tento postup je užitečný, je-li nutné zúžit počet projednávaných položek.
Postup
Každý člen týmu je požádán, aby všechny nápady seřadil od toho, který hodnotí nejvýše, po ten, který hodnotí nejníže. Tímto způsobem je možné hlasovat o všech položkách a zajistit, aby byly vzaty do úvahy všechny příspěvky, čímž se zvyšuje úroveň akceptace ze strany účastníků.
Členové týmu souhlasí s uskutečněním rozhodnutí, protože věří, že jejich názory byly vyslyšeny, a že dosažené rozhodnutí je za daných okolností to nejlepší. Všechny strany souhlasí s jeho uskutečněním bez výhrad.
Pokud všechny strany souhlasí bez výhrad, přináší tato metoda nejlepší šanci na úspěšnou realizaci.
Pravidlo – konsensu lze dosáhnout, když každý člen týmu může upřímně říct:
Tipy na úspěšné vedení workshopu
Nabídka konzultace či uspořádání interaktivního semináře pro žáky či učitele s cílem prakticky si vyzkoušet techniky a základy facilitace.
PaedDr. Jitka Jilemickájilem@konsens.cz
NOLKE, Matthias. Naučte se myslet kreativně. Praha: Grada Publishing, 2006.
PLAMÍNEK, Jiří. Vedení porad. Praha: Grada Publishing, 2007.
ROBSON, Mike. Skupinové řešení problémů. Praha: Victoria Publishing, 1995.
ŽÁK, Petr. Kreativita a její rozvoj. Brno: Computer Press, 2004.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.