Výuková aktivita Sharenting aneb Rodiče a digitální identita dětí se věnuje odpovědnému chování v digitálním světě, konkrétně vytváření digitální identity žáků. Výuková aktivita propojuje reálný i digitální svět žáků, jejich rodičů a oblast sdílení dat a žákům připomíná, že oni osobně nemusí být jediní, kdo se podílí na vytváření jejich „já“ v digitálním prostředí. Hlavním cílem učební činnosti je vést žáky k posílení vědomí, že při budování své digitální identity bych měl respektovat soukromí druhých. Žák se z pohledu dítěte zamýšlí nad tím, jak může rodičovské sdílení informací o dětech vyznít v mediálním prostoru, jaké mohou být jeho důsledky, s čím vším může v reálném životě souviset.
Popisovaná výuková aktivita přímo rozvíjí digitální kompetenci dle RVP G 2021[1], konkrétně pak tyto její části:
žák předchází situacím ohrožujícím bezpečnost zařízení i dat, situacím ohrožujícím jeho tělesné a duševní zdraví; při spolupráci, komunikaci a sdílení informací v digitálním prostředí jedná eticky, s ohleduplností a respektem k druhým;
žák se vyrovnává s proměnlivostí digitálních technologií a posuzuje, jak vývoj technologií ovlivňuje různé aspekty života jedince a společnosti a životního prostředí, zvažuje rizika a přínosy.
Výuková aktivita Sharenting aneb Rodiče a digitální identita dětí se věnuje odpovědnému chování v digitálním světě, konkrétně
zařízení (mobilní telefon, tablet, počítač) s přístupem na internet; ukázka podcastu Linka #17 Hranice sdílení, papíry, psací potřeby
vytváření digitální identity žáků
. Hlavními aktéry tvorby digitální identity jsou v tomto případě díky svému chování na sociálních sítích, případně v digitálním prostředí obecně, rodiče. Aktivita žákům připomíná, že oni osobně nemusí být jediní, kdo se podílí na vytváření jejich „já“ v digitálním prostředí.
Hlavním cílem aktivity je vést žáky k posílení vědomí, že při budování své digitální identity bych měl respektovat soukromí druhých. Pro intenzivnější prožitek takového uvědomění aktivita záměrně staví žáka do situace, která je pro něj reálná a aktuální – z pohledu dítěte se zamýšlí nad tím, jak může rodičovské sdílení informací o dětech vyznít v mediálním prostoru, jaké mohou být jeho důsledky, s čím vším může v reálném světě souviset. Toto zamyšlení může být i „vlaštovkou do budoucna“, kdy budou i z gymnazistů rodiče a otázka sharentingu pro ně bude aktuální z druhé strany. Výuková aktivita propojuje reálný i digitální svět žáků, jejich rodičů a oblast sdílení dat, bezpečnosti a ochrany soukromí.
Evokační část
Na úvod pustí učitel žákům ukázku z podcastu Linka [2], konkrétně díl #17 Hranice sdílení v čase 9:00–14:15. V ukázce zazní i hlavní téma – sdílení informací v digitálním prostředí (na sociálních sítích). Po poslechu ukázky učitel pokládá žákům otázky, o kterých v podcastu hovořili aktéři, například:
Napadne vás nějaký příklad sdílení osobních dat v digitálním světě, který byl už na hraně?
Co o sobě běžně v digitálním prostředí sdílíte, jaký typ informací si naopak hlídáte? Máte to stejně v reálném prostředí?
Vystupujete v digitálním prostředí pod svým pravým jménem?
Kolik digitálních identit používáte? Proč?
Znáte skutečné jméno všech, s nimiž v digitálním světě komunikujete nebo je sledujete na sociálních sítích?
Samostatná a skupinová práce
Žáci se nyní zaměří na konkrétní příklady sdílení, ne ovšem u sebe, ale u druhých lidí. Jejich úkolem je podívat se na tři profily těch, které sledují na sociálních sítích a zároveň mají děti, a sledovat, co konkrétně a jakým způsobem o svých dětech na osobních profilech sdílí (kategorie informací; zda jde o text, fotografii, video; míra podrobnosti, ...). Zároveň mají žáci za úkol zhodnotit, co z těchto konkrétních příkladů považují dle sebe za přijatelné, co jim naopak přijde ke sdílení nevhodné.
Učitel následně zjišťuje, k jakým závěrům žáci došli, mapuje jejich názory, zkušenosti a celou tematiku pozvolna směřuje k představení pojmu sharenting. Jedná se o kombinaci anglických výrazů share (sdílet) a parenting (rodičovství) a označuje nadměrné sdílení informací o vlastních dětech v on-line službách, nejvíce pak na sociálních sítích, a to zpravidla bez souhlasu samotných dětí. [3]
Po definování sharentingu rozdá učitel každému prázdný papír a vyzve žáky, aby čitelně odpověděli na otázky: Proč si myslíš, že rodiče sdílí informace o svých dětech na sociálních sítích? Jaká je jejich motivace nebo potřeba? S ohledem na návaznou práci píší žáci každý nápad jako samostatnou odrážku. Učitel poté papíry vybere a v náhodném pořadí je rozdá žákům zpět. Je důležité, aby nikdo neměl svůj původní text. Žák si přečte, co napsal spolužák, a doplní, co podle něj na papíře chybí. Dopíše tedy takovou „hnací sílu“ rodičů ke sdílení fotek svých dětí, která zatím uvedená není. Učitel poté ještě jednou zopakuje celý postup. Žáci opět dopisují to, co na papíře zatím chybí.
Po třetím zapsání jsou žáci rozděleni do skupin a učitel každé skupině přidělí určitý počet papírů s poznámkami. Skupina si vše pročte a připraví shrnutí obsahu. Zároveň k dílčím motivacím a potřebám formuluje, jaké důsledky (ať už zamýšlené, nebo ne) by podle nich jednotlivé pohnutky ke sdílení fotek mohly mít. Například může být uvedeno „Rodiče sdílí fotky dětí, protože se chlubí.“ a žáci jako důsledek napíší „pochvala od přátel na sociálních sítích“.
Společné shrnutí a pohled zákona
Po ukončení práce ve skupinách přichází představení práce jednotlivých skupin. Kromě prostoru pro prezentaci je ponechán čas na doplňující otázky a případná dovysvětlení. Učitel heslovitě dílčí pohnutky ke sdílení informací o svých dětech a jejich možné důsledky zapisuje na tabuli.
Po ukončení prezentací je společně s žáky porovnává s informacemi v odborných zdrojích (nejčastější motivace – rodiče chtějí přes děti získat pozornost a ocenění, děti jim pomáhají v propagaci názorů či komerčních aktivit, rodiče hledají radu ohledně výchovy; důsledky – děti vnímají obsah jako ponižující, ovlivňuje jejich sebevědomí a reálnou identitu, rodiče budují digitální identitu dítěte tak, jak chtějí oni sami, děti považují takové zacházení se soukromím druhých za běžné a morálně v pořádku). Nedílnou součástí společné práce by měl být i rozhovor se žáky o jejich osobní zkušenosti. Učitel může sdílení zkušeností otevřít svým osobním příkladem nebo příklady z tuzemského výzkumu Rodič a rodičovství v digitální éře [4], ve kterém je závěrem například:
Téměř pětina rodičů aktivně šíří fotografie, na kterých jsou jejich děti obnaženy a ze kterých lze poznat jejich identitu.
Základem prevence bezpečného chování na internetu v rodině je ústní dohoda mezi rodičem a dítětem.
Kromě osobních hranic a subjektivního vnímání je dobré představit i žákům pohled právních dokumentů. Lze navázat zmínkou o Úmluvě o právech dítěte [5], v níž je například definováno, že žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému narušení soukromí či útokům na svou čest a pověst. Rodiče jsou právě těmi, kdo by měli na zajištění těchto práv dohlédnout. O legislativním rámci problematiky sdílení fotografií dětí jejich rodiči hovoří také GDPR (General Data Protecting Regulation). Zejména v zahraničí se objevily případy, kdy již dospělé děti obvinily své rodiče z porušení ochrany osobních údajů, protože sdíleli bez souhlasu jejich obnažené fotografie na sociálních sítích. Sdílení fotek vlastních dětí na sociálních sítích může být právním problémem například i v rozvedených rodinách, kdy k němu jednotliví rodiče zaujímají různý postoj.
Ať učitel vybere jakékoli konkrétní příklady, vždy by měl u aktivity akcentovat stěžejní přesah do každodenního života žáků (digitální identita, odpovědné chování k druhým i v digitálním prostředí, ochrana soukromí, ...). V neposlední řadě může otevření této problematiky ve škole pomoci žákům pobavit se o takových věcech přímo s jejich rodiči a zjistit, zda vědí, co sharenting je a jaké může mít důsledky. Případně obecně, zda sami přemýšlí nad obsahem, který sami na sociálních sítích sdílejí, s ohledem na své okolí.
Výukovou aktivitu může uzavřít společné povídání o sharentingu, viz výše, nebo vymyšlení Patera doporučení rodičům, kteří sdílejí informace o svých dětech na sociálních sítích. Žáci pracují ve dvojici a formulují ze svého pohledu, z pohledu dětí, doporučení pro rodiče, kteří chtějí sdílet informace na sociálních sítích. Vytvořená doporučení mohou žáci spolu s učitelem porovnat s radami, které jsou uváděny v odborných i popularizačních zdrojích, a vlastními zkušenostmi ze svého rodinného prostředí.
Komentář z pohledu vzdělávacího oboru a ještě něco navíc
Z pohledu vzdělávacího oboru Občanský a společenskovědní základ otevírá aktivita aktuální společenské téma, kterým je sdílení informací v digitálním prostředí, konkrétně na sociálních sítích. Žáci, pro které je ve volném čase i při školní práci digitální prostředí přirozené, se s otázkou sdílení setkávají dennodenně. Aktivita přináší možnost podívat se na sdílení informací nejen obecně (co o sobě sdílím, jak si utvářím svou digitální identitu), ale přináší i pohled „z druhé strany“, když jsem já ten, o němž jsou sdíleny na internetu informace. Příklad sharentingu (rodiče sdílí informace o svých dětech bez jejich souhlasu) je zvolen záměrně, aby si žáci na příkladu, který se jich týká, uvědomili, že respektování soukromí druhých je důležité i v digitálním prostředí. V digitálním prostoru naopak přináší i rizika a výzvy, které se mohou promítnout do světa reálného v jakékoli formě komunikace (například rozdíl mezi chováním dle morálních principů a dle právních norem).
Přesah výukové aktivity lze spatřovat i v rozvoji gramotností, zejména digitální a čtenářské. Rozvoj digitální gramotnosti je zaměřen na uživatelské chování v digitálním prostředí s ohledem na právní a zejména morální normy, respektování druhých a odpovědné chování k nim.
Práce s vyhledáváním informací na sociálních sítích přispívá k žákovské orientaci v různých druzích textu, schopnost zobecnit nalezení informace je klíčová ve více částech aktivity (samostatná i skupinová práce). Zamyšlení se nad autorským záměrem při sdílení dílčích informací v digitálním prostředí rovněž přispívá k úspěšnému pohybu v mediálním a digitálním prostředí.
[2] Podcast Linka s podtitelum Elite Bloggers Podcast tvoří influenceři a blogeři Karel Kovář (Kovy) a Tereza Salte, probírají v něm různá společenská témata, přidávají vlastní zkušenosti z profesního i osobního života. Odkaz na zvolenou epizodu: https://podtail.com/podcast/linka/-17-hranice-sdileni.
