Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p>Jednou z důležitých aktivit projektu <i><b>Klíče pro život</b></i> jsou vzdělávací aktivity v tzv. <i>průřezových tématech</i>. A právě o kurzech <i><b>výchovy k dobrovolnictví</b></i>, ale i dobrovolnictví vůbec, vám přinášíme následující rozhovor.</p>
S Janou Běťákovou – tehdy se ještě jmenovala Láš-ková – jsem se poprvé setkal na našem táboře v lesích u Nedrahovic na Sedlčansku. Byla polovina sedmdesátých let minulého století a náš tábor byl tak napůl ilegální. Pak jsem ji potkal mezi těmi, kteří orga- nizovali činnost dobrovolníků během povodní v roce 2002. Dnes pracuje v Léčebném a rehabilitačním středisku Chvaly na lůžkovém oddělení jako sestra a kromě toho je „duší“ sdružení Y–Open. Když jsem její jméno našel mezi těmi, kteří absolvovali kurs Výchovy k do-brovolnictví v rámci průřezových témat projektu Klíče pro život, přišlo mi to jako vítaná příle-žitost, položit jí několik otázek:
1) Jaké máš vlastní zkušenosti s dobrovolnictvím?
Několik let jsem pracovala ve zdravotnictví jako neplacený dobrovolník (po dohodě s manželem, že to bude naše společná sponzorská pomoc jednomu zařízení, protože mně tím pádem musel živit.). A dobrovolně jsem vždycky pomáhala ve sdružení YMCA a dnes v Y-Open.
2) V které konkrétní oblasti dobrovolnictví působíš nyní a co tam pokládáš za hlavní úkoly a problémy?
Jsem činná ve vedení jednoho neziskového občanského sdružení připravující volnočasové aktivity pro děti a mládež. Hlavním smyslem naší činnosti je příprava takových aktivit, které v současné době normální mladé lidi oslovují a pomáhají je vychovávat v důvěře k pozitivním životním hodnotám. Jsou to například zajímavé programy pro mladé začínající rodiny, vícegenerační tábory, integrační tábory pro hendikepovanou mládež, ale i programy, které připravuje třeba mládež seniorům. Problémem zůstává nějaká funkční zastřešující organizace, která by pomohla informovat např. o změnách zákonů, zajišťovala právní poradenství a vzdělávání, umožnila nám dosahovat na větší granty apod. Ale zároveň bychom se neradi stali otrokem nějakého mravně padlého ústředí s centrálním řízením.
3) Co Tě vedlo k tomu, že ses přihlásila na kurz Výchova k dobrovolnictví v rámci projektu Klíče pro život?
Po pravdě? Chtěla jsem si především odpočinout a vypadnout na chvíli z náročného nasazení. Ale téma dobrovolnictví mně zajímalo, tak jsem spojila svou potřebu s užitečným. Očekávala jsem, že získám větší rozhled o možnostech podpory pro dobrovolníky na našich akcích. Jsou to většinou méně movití studenti, kteří jsou schopni velkých obětí, ale zároveň se musejí sami o sebe postarat a tak dělí svůj volný čas mezi výdělečné brigády a dobrovolnictví.
4) Jak ses vůbec o projektu dozvěděla?
Dostala jsem mailovou pozvánku od Hestie. Jako jedna z mála organizací nám dost pomáhají a pomoc nabízejí. Jednou jsme měli ve velkém ohrožení letní tábor s angličtinou a přes jejich server www.dobrovolnik.cz jsme získali velmi kvalitní spolupracovníky – dobrovolníky. Také jsme díky nim mohli nabídnout účast několika zdravotně hendikepovaným mladým lidem na našem táboře spolu se zdravými účastníky.
5) Jak kurz z Tvého hlediska probíhal?
Lektoři byli perfektně připravení a příjemní. Možná, že byl kurz dost dlouhý a splnil mé chmurné očekávání, že pro dosažení nějakého úspěchu bude nutné nadlidské papírování.
6) Co bylo nejpřínosnější pro Tebe?
Setkání se skvělými mladými lidmi, kteří nesou nesmírný mravní potenciál. Měla jsem z toho obrovskou radost – které sdělovací prostředky dneska zajímají blázni, kteří něco dělají zadarmo a z vnitřní potřeby být někomu užitečný? O těchto lidech se příliš často sdělovací prostředky nezmiňují, proto někdy člověk upadá do pesimismu, který, jak je vidět, není až tak nutný. Tady jsem viděla nádhernou optimistickou realitu.
7) Co bys navrhovala pro příště změnit, zlepšit?
Trochu mně na kurzu chyběla možnost poznání hostitelského města (Jihlava) – nějaká kratší společná prohlídka třeba centra. Zkrátila bych časově některé přednášky, které byly dost obsáhlé, ale byly dost dobře vypracované v tištěné podobě. Také mi připadala hodně technicky náročná komunikace s webovými stránkami pro e-learning, včetně složitého přístupového hesla. Na tom bych doporučovala zapracovat a zjednodušit je. Jinak kurz byl připravený vzorně.
8) A co by se mělo změnit v oblasti dobrovolnictví u nás?
Musí se začít u změny zákona o dobrovolnictví. Dobrovolníkem se např. dneska nemůže stát člen vlastní organizace, který je však právě pro samotnou mateřskou organizaci tím nejcennějším člověkem, protože ho zná a ví, co od něj může čekat a čím ho pověři, ručit za něj. Dále pak dle zákona o dobrovolnictví dobrovolník nesmí vykonávat odbornou práci…. Z tohoto hlediska je naše občanské sdružení zvláštní tím, že nemá žádného placeného zaměstnance, výbor je složen pouze z dobrovolníků, veškerou práci vykonávají jen neplacení dobrovolníci za podpory odborníků z praxe. Také si kladu mravní otázku, zda-li je správné, že v celé problematice Dobrovolnictví lítá hodně peněz, dělají se průzkumy a výzkumy, platí se mnoho školitelů, zaměstnanců, koordinátorů, subkoordinátorů a jiných profesí, ale na nejspodnější článek tohoto celého aparátu – dobrovolníka - nezískáte prostředky často ani na jeho mizivé kapesné.
9) Kde hlavně využiješ to, co jsi na kurzu načerpala?
Momentálně toho moc nevyužiju, protože jsem ten divnej dobrovolník, který vlastně dobrovolníkem ve své organizaci oficiálně ani být nemůže…Ale je fakt, že nejvíc využívám nových kontaktů nabytých právě na kurzu. Spolupracujeme a pomáháme si docela lidsky, bez řečí, papírování a vykazování činnosti!
10) Myslíš, že právě vrcholící Evropský rok dobrovolnictví bude mít pro rozvoj dobrovolnictví nějaké reálné přínosy?
No, to nevím, ale byla bych tomu ráda.
11) Co bys hlavně uvedla do svého svědectví o tom, proč má smysl být dobrovolníkem?
Je to pro mě nesmírně naplňující činnost, už proto, že do toho jde člověk dobrovolně, že tím vytváří nějaké trvalé hodnoty, často úplně skryté, jako perly. Nikdo třeba neví, kolik času člověk organizací aktivit stráví, oběhává a vymýšlí, aby akce dobře dopadla a účastníkům se líbila. A když dopadne dobře a účastníci jsou spokojení, tak to je ta nejlepší odměna, kterou nepřinese žádná byť supervelká mzda.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.