Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Seminární práce - součást profilové maturitní zkoušky
3,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
O důvodech začlenění seminární práce do profilové maturitní zkoušky a jeho výhodách a nevýhodách.
K požadavku seminární práce jako součásti maturitní zkoušky nás přiměly dobré zkušenosti, které máme s touto formou práce v několika volitelných předmětech. Seminární práce a ústní referát z ní jsou vyvrcholením práce v seminářích, důkazem hlubšího zájmu o obor, žák si poprvé vyzkouší samostatnější odbornou práci, sám sestavuje odborný text, řeší odborný problém, analyzuje, srovnává. Své výsledky prezentuje před ostatními a obhajuje své závěry a odpovídá na dotazy. Všechny tyto skutečnosti přispívají k tomu, že jsme se rozhodli zařadit obhajobu seminární práce jako součást profilové maturitní zkoušky.
V následujícím textu je popisována praxe ze semináře z dějepisu, postupy a závěry lze zobecnit. S maturitou podle ŠVP dosud zkušenosti nemáme, proto se článek opírá o zkušenosti dosavadní s výhledem do budoucna. Protože na naší škole seminární práce vznikají v semináři z dějepisu již 12 let, jsme o jejich prospěšnosti přesvědčeni.
S přípravou seminární práce je možné začít ve 3. ročníku. Vhodnou průpravou je četba odborných článků a jejich interpretace. V seminářích v daném ročníku je rovněž vhodné zadávat "miniprojekty". V průběhu práce na nich se žáci naučí nejen vyhledávat informace, ale jsou nuceni přečíst (ne pouze vyhledat na internetu) odbornou literaturu, dále projekt představit v odpovídající podobě grafické (někdy i v podobě multimediální; to však zatím není podmínkou). Dále se žáci seznamují s formálními zásadami při vytváření odborného textu. Miniprojekty mají ještě další cíle. Protože jsou skupinové, jsou žáci vedeni k vzájemné spolupráci a zodpovědnosti. V ústní obhajobě a prezentaci se učí správnému vyjadřování.
V maturitním ročníku, kdy je volba budoucího zaměření cílenější, jsou (a budou) žáci vedeni k přípravě seminární práce a k její obhajobě. Žákům je téma po domluvě (a na základě jejich zájmu) stanoveno na začátku školního roku. Při volbě tématu hraje důležitou roli pomoc učitele. Je nutné téma vybrat tak, aby "mělo mantinely", v nichž se řešitel pohybuje. Chybné je např. zadání typu "Husitství". Toto téma je velmi široké, bezbřehé, velmi těžké na orientaci. Pokud má žák o toto období zájem, je dobré téma zúžit - např. "Plzeň v období husitství" nebo "Významné postavy husitství" či "Obraz husitství u A. Jiráska".
V seminářích a v maturitní přípravě mohou vznikat v podstatě 3 typy prací:
Ani jeden typ práce není na gymnáziu zbytečný. Náročnost je pochopitelně i podkladem pro klasifikaci, což je žákům na začátku sděleno. Musíme zde ale brát v úvahu fakt, že ne všichni žáci jsou jedničkáři, a téma zvolit tak, aby přiměřeně odpovídalo žákovým schopnostem. Rovněž je nutné smířit se s faktem, že v naprosté většině případů vzniknou práce druhého typu). Seminární práci na gymnáziu je nutné brát jako první vstup do odborného světa, jako první větší přesah v oboru vymezeném dosud jen školními osnovami. Pro někoho se zde otvírá lákavá cesta k dalšímu poznání, někdo si naopak může říci známé "tudy cesta nevede" - ale obojí je pro osobnost budoucího žáka důležité zjištění.
V závěru článku se pokusíme shrnout dosavadní dobré i špatné zkušenosti. Těmi dobrými je rozhodně samostatná práce s literaturou, vyhledávání dalších pramenů v muzeu, archívu, knihovně (a dalších institucích, podle toho, co obor nabízí). Dále samostatné sestavení práce do podoby kultivovaného a přehledného textu, tedy vytváření poznámkového aparátu, citací, vkládání obrazových příloh, přijetí etiky odborné práce (nutnost uvádět zdroj), gramatická a stylistická správnost apod. Při formální výstavbě seminární práce (ve výsledku je odevzdávána ve svázané podobě, stále častěji je přiložena i verze na CD) mohou žáci v maximální míře využít dovedností z informatiky (překvapivě se právě tato předpokládaná samozřejmost občas objevuje jako kámen úrazu) a neformálně tak využít mezipředmětové vztahy. U maturitní zkoušky je poctivě vytvořená seminární práce jistotou, že se maturant nemusí spoléhat jen na nahodile vytaženou otázku. Kvalitní seminární práce může žákovi pomoci u přijímacích zkoušek na VŠ, rovněž se pro žáka a budoucího studenta na VŠ může stát podkladem pro práci ve vysokoškolských seminářích (opět čerpám ze zkušeností na naší škole).
Hlavní nevýhodou a hlavním argumentem případných odpůrců tohoto typu práce jsou možnost stažení celé práce z internetu a z toho vyplývající nepůvodnost. To si s narůstajícími možnostmi internetu plně uvědomujme a zároveň víme, že vyloučit tuto možnost nelze. Tento nešvar se ale může objevit i u diplomových (a dalších) prací. Tomuto riziku se dá předejít vhodnou volbou tématu (internetové stránky typu "seminarky.cz" jsou přehlídkou témat i zpracování, v naprosté většině velmi málo kvalitního), navíc k internetu má přístup i učitel a kontrola je zde možná. Téma je rovněž dobré volit tak, aby byl žák nucen přečíst doporučenou literaturu (její výběr opět záleží na vedoucím semináře), lze ho s žákem konzultovat. Navíc je nutné upozornit na to, že součástí etiky každé odborné práce je uvedení zdrojů, tedy i internetových stránek. Mezi nejsilnější argumenty ale patří jednak ústní obhajoba - ta je pronášená zpaměti, žák musí reagovat na dotazy a vlastní práci obhájit. V pedagogické rovině je dobré apelovat na morální vlastnosti žáků.
Co je z dosavadní zkušenosti nejcennější? To, že jsou žáci nakonec v drtivé většině sami překvapeni, jak se jejich poznatky rozšířily, mají radost z případného ohlasu práce. Prezentace seminárních prací je vždy vrcholem práce v semináři. Je zajímavé slyšet důvody, které k výběru tématu vedly, dále hypotézy, s nimiž řešitelé k práci přistupovali, a nakonec poznání, k němuž dospěli, k potvrzení hypotézy či k jejímu vyvrácení. Pro většinu žáků je hlubší poznání daného oboru skutečným objevem. Dnešní možnosti tisku a vazby dávají navíc seminární práci důstojný vzhled, multimediální prezentace jsou zajímavé pro posluchače.
Zjištěné skutečnosti jsou přínosem i pro vyučující. Příjemnými okamžiky jsou návraty bývalých absolventů k seminárním tématům nebo pomoc seminární práce při přijímacích zkouškách na VŠ. I přes rizika a úskalí jsem přesvědčena o tom, že tento druh činnosti má v gymnaziálním studiu své pevné místo, že seminární práce maturitní zkoušku obohatí a dá jí hlubší smysl.
Seminární práci vytvářejí žáci závěrečných ročníků, a to z volitelných předmětů realizovaných v seminářích nebo v rámci maturitní přípravy. Na seminární práci mohou pracovat už od 3. ročníku. Práce je určitým vyvrcholením gymnaziálního studia, při vytváření prověří všechny klíčové kompetence.
Cíl seminární práce
Hlouběji poznat vymezený problém studijního oboru, samostatně studovat doporučenou literaturu, utřídit získané informace, vytvořit odborný text a obhájit práci před porotou.
Průběh
Téma seminární práce stanoví vyučující daného předmětu tak, aby byl jasně vymezen cíl seminární práce, její meze a její rozsah. Vyučující žáka povede, doporučí mu literaturu, poradí s formální úpravou. Za seminární práci bude možné považovat i SOČ (případně její modifikaci).
Klíčové kompetence rozvíjené seminární prací
Při vytváření seminární práce se rovněž uplatňují všechna průřezová témata, která byla zařazena k jednotlivým předmětům. Rovněž jsou v maximální míře využity mezipředmětové vztahy, zejména s českým jazykem - žáci prokážou schopnost jasného a srozumitelného odborného vyjádření.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.