Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Naprostá většina rodičů pokládá za samozřejmé, že jejich děti prožijí část prázdnin na táboře. Následjící článek ukazuje, že to taková "samozřejmost" není.
Foto: Pavel DrábekJeště před sto lety se u nás vedly vášnivé debaty o tom, jestli se vůbec táboření v přírodě hodí pro „normální“ lidi. To když ho začali uskutečňovat čeští skauti. Právě letos slaví sté výročí svého prvního tábora. A teprve intenzivní kampaň, na které se podílely přední odborné kapacity tehdejší doby, postupně vedla k tomu, že aspoň část české společnosti vzala táboření na milost. Dnes už byste ovšem dost těžko hledali mezi obyvateli České republiky někoho, kdo neabsolvoval alespoň jeden takový tábor.
Trocha historie
Padesátá a šedesátá léta minulého století byla dobou masového rozvoje letních táborů pořádaných jednak Pionýrem, ale i podniky pro děti jejich zaměstnanců, ačkoliv i ty se povinně též jmenovaly „pionýrské“. „Pražské jaro“ v roce 1968 umožnilo „probuzení“ některých tradiční sdružení a i po sovětské okupaci a násilném udušení československého pokusu o „socialismus s lidskou tváří“ se v prostředí těchto sdružení, byť všelijak přetransformovaných a někdy i pololegálních, rozvinula alternativní táborová činnost. Ta spočívala v pořádání táborů dětí, které celý rok společně navštěvovaly nějaký oddíl, a pak spolu jely na tábor pod stany (zpravidla s dřevěnou podsadou – tradičním českým vynálezem), které si aspoň částečně samy stavěly. Bývaly to zpravidla tábory pro mnohem menší počet členů, než jak tomu bývalo na táborech podnikových. Kromě toho začaly ve větším měřítku pořádat tábory i státní instituce tehdy nazvané Domy pionýrů a mládeže
Foto: Svatava ŠimkováKdo a co nabízí
Ani po změně politických poměrů v listopadu 1989 nepřestalo platit, že typické české dítě má v prázdninovém programu zařazený alespoň jeden letní tábor. Zájemci si přitom mohou vybírat z docela pestré nabídky. Pokud jsou děti členy nějakého sdružení, které se celoročně zabývá výchovou dětí a mladých lidí a současně pořádá tábory, je celkem jasné, že pojede právě sem. Takových sdružení jsou v současné době v České republice přes dvě stovky, od největších, které mají několik desítek tisíc členů, po sdružení malá, lokální, která nejsou o moc větší než jeden velký oddíl. Na letních táborech zajišťovaných těmito neziskovými sdruženími se každoročně vystřídá přes 200 000 dětí a mladých lidí, z nichž ne všichni jsou jejich členy. Některá tato sdružení totiž nabízejí i tábory pro veřejnost. Tábory dále pořádají střediska volného času, jejichž zřizovateli jsou obce, města, někdy i kraje nebo církve. V současné době je jich v České republice kolem tří set a táborů pořádají každoročně několik tisíc, opět s účastí desítek tisíc dětí. Třetím zdrojem táborů jsou nabídky komerčních subjektů. Po roce 1990 se sice zpočátku váhavě, ale dnes už s velkou dravostí pustila do pořádání letních táborů řada podnikatelských firem – například cestovních kanceláří, ale i podniků zaměřených právě na pořádání volnočasových aktivit dětí a mladých lidí. Pochopily, že volný čas dětí je něčím, na čem se dá velmi dobře vydělávat, zejména u jisté části rodičů, kteří jsou přesvědčení, že čím je tábor dražší, tím bude kvalitnější. Ve skutečnosti to tak nemusí vždy být. Vzhledem k tomu, že je ale stále dost rodičů, kteří si na to, že by jejich děti měly jet o prázdninách na tábor, vzpomenou koncem května, jsou šance podnikatelů s volným časem na dobrý zisk nepochybně dobré.
Běžná doba táborového pobytu bývala tři neděle, ale v posledních deseti letech – zejména kvůli rodičům, ale i vedoucím, kteří mají obtíže získat na tábor volno – je dnes nejčastější dobou tábora čtrnáct dní. Většinou jsou tábory umístěny v krajině, která je ještě ušetřena rozpínání civilizace. Tedy někde v lese, na louce u říčky, kam běžně nesměřují kolony aut ani návštěvníků. Výjimku tvoří tzv. „příměstské tábory“, které už podle názvu bývají na okraji velkých měst a častokrát se jejich účastníci vracejí na noc domů, ale i komerční tábory umístěné mnohdy ve zděných budovách a tábořištích s chatkami.
Foto: Svatava ŠimkováKomu lze věřit a proč
Kvalita tábora stojí i padá s kvalitou vedoucích, kteří jsou jeho neodmyslitelnou součástí. V zásadě jsou vedoucí buď dobrovolníci, profesionální zaměstnanci nebo brigádníci. Na táborech neziskových organizací jsou prakticky pouze dobrovolníci – tedy dospělí lidé, kteří – pokud jsou už zaměstnaní – si musí vzít dovolenou a většinou si i zaplatit táborový poplatek, úplně stejně jako ostatní účastníci. Jsou to nadšenci v dobrém slova smyslu, kteří se této činnosti věnují většinou několik let, někteří i desetiletí. Své oddílové děti milují a jsou přesvědčení (a po pravdě řečeno do značné míry oprávněně), že jim právě takhle nejúčinněji pomáhají k tomu, aby dozrály v plně rozvinuté dospělé lidi. Navíc zvláště velká sdružení mají pro zajištění kvality vedoucích vypracován náročný systém vzdělávání. Například kurz pro skautské vedoucí trvá kolem dvou týdnů a zahrnuje celou řadu disciplín – od pedagogiky a psychologie, přes metodiku, táboření, péči o přírodu až k hospodaření a zdravovědě.
Na táborech středisek volného času jsou hlavně pedagogičtí pracovníci těchto zařízení (tedy profesionálové), doplnění dobrovolníky. I oni procházejí systémem vzdělávání, v němž podstatnou roli hraje v rámci tzv. průběžného vzdělávání projektu Klíče pro život i dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků právě Národní institut dětí a mládeže. Ten pomáhá také novým vedoucím z neziskových organizací, které nemají vlastní vzdělávací systém. Také v průběhu aktivity Uznávání neformálního vzdělávání Klíčů pro život se řada neziskových organizací zapojila do vytváření kvalitních vzdělávacích programů pro vedoucí táborů a dalších pobytových akcí pro děti.
Vedoucí na komerčních táborech jsou hlavně placení brigádníci – především studenti – doplnění několika profesionály, kteří zajišťují hlavně hospodářské a organizační činnosti spojené s táborem. Zbývá doplnit, že vzdělávací systémy neziskových organizací i kurzy zajišťované Národním institutem dětí a mládeže mají akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jelikož zatím neexistuje žádná zákonná norma pro kvalitu vedoucích, není v případě komerčních organizátorů táborů tato kvalita nijak zajištěna a vyloženě záleží na jejich podnikatelské serióznosti.
Proč je třeba začít v září
Příprava táborů začíná takřka posledním dnem právě končícího tábora. Na začátku nového školního roku se pak rozbíhá naplno. Prvořadé je vytvoření týmu lidí, kteří se na přípravě tábora budou podílet. Mezi ně je pak třeba rozdělit všechny úkoly, týkající se technického a organizačního zajištění tábora – sepsání a rozeslání dopisů a žádostí, sestavení a vyplnění potřebných formulářů a přihlášek, vybírání poplatku za tábor, sestavení jídelníčku a celého táborového rozpočtu, zajištění přepravy táborového inventáře a podobně. Celý tým se současně musí postarat o vytvoření programu, který je často sestavován formou celotáborové hry. Je nutné, aby se táborový tým scházel pravidelně a v dostatečném předstihu a celý tábor postupně dával dohromady. Tohle ovšem zkušení organizátoři táborů vědí. Mnohem komplikovanější situace bývá s přístupem rodičů.
Už padla zmínka o tom, že řada z nich nechává výběr tábora pro své dítě na jarní měsíce, často až na květen. Je to vlastně naprostá většina rodičů – jejich děti totiž nejsou zapojeny do pravidelné činnosti některé nestátní neziskové organizace pracující s dětmi a mládeží či kroužků středisek volného času. Riskují tím ovšem, že tábor pro jejich děti nebude prázdninovou událostí, na kterou budou rády a dlouho vzpomínat. Ocitnou se totiž mezi cizími lidmi, a to jak těmi, kteří tábor vedou, tak i dětskými účastníky. A to není situace, která by byla pro většinu dětí, zejména mladšího školního věku, žádoucí a pro ně samotné příjemná. Mnohem raději by absolvovaly takovou akci s lidmi, které dobře znají a důvěřují jim. To lze ale zajistit pouze tak, že se s nimi budou pravidelně scházet a absolvují celoroční program (včetně výprav, kratšího tábora o jarních prázdninách apod.) v rámci činnosti stálého kroužku nebo oddílu. A nejde tu jen o letní tábor. Život v dobrém oddílu představuje pro mnohé nejen pět, osm či dvanáct let strávených mezi skvělou partou kamarádů, ale celoživotní nasměrování vycházející z pevného a dobře reflektovaného hodnotového základu i řady dovedností a znalostí velmi cenných pro orientaci v současném složitém světě. Jednou z nejdůležitějších zkušeností, které se mladí lidé v těchto sdruženích učí, je zážitek toho, že ty nejcennější skutečnosti v lidském životě se nedají zaplatit – a že „zadarmo“ vůbec neznamená „bezcenné“.
Svatava Šimková, NIDM
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.