Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek II

2.

V této aktivitě žáci naváží na předchozí úkol. Ze slov, u kterých vyznačovali dlouhé samohlásky, sepíší na volný pracovní list celé věty. V těchto větách poté opět vyznačují dlouhé samohlásky.

Ukázka:

Při výletu do ZOO jsem viděla slona.
Nedaleký rybník má plno leknínů.
Účinkující v divadle je herec.

3.

Žáci pracují se stírací tabulkou nebo prázdnými kartami vyrobenými z papíru. Učitel diktuje slova z přílohy Pracovní list ke cvičení 1. Žáci diktovaná slova zapisují pouze pomocí samohlásek. Po každém diktovaném slově učitel provede kontrolu tak, že slovo pomocí samohlásek zapíše na tabuli. 

Ukázka:

Učitel diktuje: „Slon.“ Žák zapisuje: „O.“
Učitel diktuje: „Rybník.“ Žák zapisuje: „Y, í.“
Učitel diktuje: „Velikonoce.“ Žák zapisuje: „E, i, o, o, e.“

4.

Žáci pracují ve skupině, rozdělí si mezi sebe věty z přiloženého Pracovního listu ke cvičení 4. Do vět doplňují správnou délku samohlásek. 

Ukázka: 

„Mila je moje kamaradka.
V našem městě je nova zavodni draha.
Šipkova Ruženka spala mnoho let.
Babička po večerech plete svetr.“ 

5.

Žáci pracují ve skupině s kartami z přiloženého Pracovního listu ke cvičení 5. Karty po řádcích rozstříhají. Nastříhaný řádek pak tvoří nedokončená věta a dvě slova možná pro doplnění. Žáci si věty mezi sebou rozdají. Žák doplňuje do věty správné slovo. Doplňovaná slova se záměrně liší jen délkou samohlásky.

Ukázka:

Obměna:

Žáci sami vymýšlí věty, které obsahují slova lišící se délkou samohlásky.

Ukázka možných dvojic slov: boji – bojí, mýlí – myli, druhy – druhý apod. 

6.

Učitel pracuje s žáky v kruhu. Vytleská, vyťuká (ozvučnými dřívky) jednoduchý rytmus. Tento rytmus žáci opakují. Je třeba zadávat danou sestavu každému žákovi zvlášť. Začínáme sestavami o 3 prvcích, které postupně zvyšujeme.

Obměna: Ťukání tužkou do desky stolu.

Rozlišování délky samohlásek souvisí také s vnímáním rytmu. Proto je vhodné zařazovat i rytmická cvičení. 

7.

Žáci pracují individuálně v lavicích nebo v kruhu na zemi. Každý žák má k dispozici sadu karet s grafickými zápisy (sestavu teček a svislých čárek). Učitel na bzučáku přehraje danou sestavu. Žák má za úkol najít její grafickou podobu.

Dlouhá slabika se znázorňuje dlouhým stisknutím bzučáku a krátká slabika krátkých stisknutím bzučáku. 

Obměna: Učitel na bzučáku přehraje danou sestavu. Žák vyhledává vhodná slova k této sestavě.

Použití bzučáku u některých žáků napomáhá k lepšími uvědomění si délky samohlásek.

8.

Žáci pracují s učitelem v kruhu, učitel předříkává slovo (každému žákovi zvlášť). Žák slovo zopakuje nahlas a zároveň jej „vybzučí“ na bzučáku. Dlouhá slabika se znázorňuje dlouhým stisknutím bzučáku a krátká slabika krátkých stisknutím bzučáku.

Použití bzučáku u některých žáků napomáhá k lepšími uvědomění si délky samohlásek.

Literatura a použité zdroje

EMMERLINGOVÁ, S. Když dětem nejde čtení 1. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-886-9.

POKORNÁ, V. Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-931-6.

ZELINKOVÁ, o. Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek - Cvičení pro dyslektiky I. Praha: Dys, 2010. ISBN 80-902065-1-4.