Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Role moderních technologií v procesu inovace školy
5,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
V tomto článku bychom chtěli přiblížit výstupy evropského projektu Living Schools Lab, jehož cílem bylo vytvořit síť škol, které se na regionální i evropské úrovni budou vzájemně inspirovat v tom, jak smysluplně zapojit moderních technologie do výuky i do managementu a správy školy.
V tomto článku bychom chtěli přiblížit výstupy evropského projektu Living Schools Lab, jehož cílem bylo vytvořit síť škol, které se na regionální i evropské úrovni budou vzájemně inspirovat v tom, jak smysluplně zapojit moderní technologie do výuky i do managementu a správy školy. Projekt, který trval dva roky, byl financován ze 7. rámcového programu Evropské komise, koordinovalo ho sdružení European Schoolnet (www.eun.org), v České republice byl partnerem projektu Dům zahraniční spolupráce (www.dzs.cz).
Učit se navzájem – jednoduchá a efektivní cesta dalšího vzdělávání učitelů
Základní myšlenka projektu byla velmi jednoduchá – propojit školy ve stejném regionu a dát jim prostor se navštěvovat, chodit na vzájemné hospitace do hodin a diskutovat o tom, jak jsou moderní technologie zapojovány do výuky a správy na jednotlivých školách. Pro potřeby vytvoření sítě vybraly partnerské organizace v každé zemi dvě pokročilejší školy a pět méně pokročilých škol. V České republice byly vytvořeny dvě regionální skupiny škol – 4 střední školy v Teplicích a 3 základní školy v Praze. V rámci sítě škol byly šířeny příklady dobré praxe ve využívání ICT mezi školami na různém stupni pokročilosti. Setkání na regionální úrovni se konala v průměru jednou až dvakrát za pololetí. Pro podporu setkání byla pro regionální skupiny vytvořena i národní internetová diskusní fóra, kde si mohli členové průběžně vyměňovat nápady.
Prvním překvapivým výstupem projektu bylo zjištění, že pro všechny zúčastněné školy byl projekt první příležitostí nahlédnout do prostor jiné školy, podívat se do výuky učitele jiné školy a společně diskutovat. Všechny zúčastněné školy po prvním prolomení komunikačních bariér tuto příležitost ocenily a vzájemná setkání se konala výrazněji častěji, než to pravidla projektu ukládala. Regionální skupiny představují úspěšný model provádění mentoringu a navazování spolupráce mezi školami na národní a regionální úrovni. Významným přínosem existence regionálních skupin byla možnost sdílet postupy a příklady dobré praxe v národních jazycích.
Následným druhým cílem projektu bylo příklady dobré praxe a know-how sdílet na evropské úrovni a to nejenom formou face-to-face workshopů, ale především online diskusních fór, webinářů a chatů. I v těchto aktivitách byl uplatňován přístup vzájemného školení učitelů – učitelé, kteří v některé oblasti byli pokročilí, se stali lektory a připravovali pro své kolegy webináře. Využívána byla i forma videa, školy natáčely své hodiny a sdílely videa v rámci komunity s ostatními učiteli z Evropy. Stejně jako na regionální úrovni se také v evropské komunitě ukázalo, že vzájemné učení se je velmi efektivním způsobem, jak podpořit a propojit často izolované inovativní učitele, motivovat je a nabídnout jim další nápady.
Upozornění na význam vzájemného učení se mezi pedagogy je jedním z největších výstupů projektu, který by bylo dobré snažit se zavést do praxe škol. V první vlně lze tento postup uplatnit na jedné škole a podporovat systematickou spolupráci učitelů, vzájemné učení se a možnost hospitací ve výuce, v druhé fázi lze přejít i ke spolupráci v rámci města či regionu a v poslední fázi k výměně zkušeností napříč zeměmi.
Spolupracující škola
V rámci projektu proběhly hospitační návštěvy na dvou školách v každé zemi, které vedla Dianna Bannister, zástupkyně University of Wolverhampton, jejímž úkolem bylo zmapovat příklady dobré praxe v různých zemích a vytvořit srovnávací analýzu zaměřenou na využívání technologií v celoškolním měřítku. Návštěvy probíhaly na školách, které byly ve svém zemi klasifikovány jako pokročilé. Cílem projektu nebylo mapovat izolované využívání technologií několika inovativními učiteli ve vybraných předmětech, ale jejich využívání napříč celou školou jak v oblasti samotné výuky a správy školy, tak také na jejich využívání za účelem propojení školy s okolím, ať už s rodiči, místní komunitou, firmami či dalšími aktéry, kteří do procesu vzdělávání zasahují.
Návštěvy škol v různých zemích potvrdily, že inovace školy jako celku je nedílně svázána s využíváním a především pochopením potenciálu moderních technologií. Pozorování na školách, jejichž součástí byly hospitace v několika hodinách, rozhovor s ředitelem školy, diskuse s učiteli i žáky nebo workshop všech zapojených škol, ukázaly, že školy ve vývojově pokročilejším stádium využívání technologií se zaměřují cíleně na inovaci školy jako celku.
Výsledkem srovnávací evropské analýzy je tvrzení, že navštívené školy lze rozdělit do čtyř základních skupin dle míry zapojení ICT do celoškolního prostředí a jejich zapojení do procesu otevření se školy okolí. Stanoveny byly čtyři základní vývojové stupně:
Autor díla: Barbora GrečnerováNejvyšší stupeň vývoje označovaný jako "škola spolupracující" představuje vzdělávací instituci, která systematicky realizuje celoškolní přístup a to jednak formou vzájemného učení se a předávání zkušeností mezi učiteli a dále formou širší spolupráce sahající mimo hranice školy. Míru konektivity či propojenosti školy je možné považovat za ukazatel toho, nakolik existuje ve škole kultura spolupráce a jaký je postoj školy ke změnám. Na základě hospitací byla zformulována hypotéza, že má-li škola maximálně využít potenciál moderních technologií, je nutný vysoký stupeň konektivity.
Změna myšlení
Výstupy projektu, do kterého bylo zapojeno dvanáct zemí z Evropy a téměř 90 škol, jsou až překvapivě jednoduché, finančně nikterak náročné a snadno realizovatelné. Dejme učitelům možnost či spíše systematicky je veďme k tomu, aby chodili vzájemně do hodin a učili se jeden od druhého. Naučme učitele pracovat ve školních, regionálních i nadnárodních komunitách a přesvědčme je, že učitel, byť inovativní, nemůže fungovat jako izolovaný článek řetězce. Využívejme technologie k tomu, aby se škola otevřela i jiným aktérům než jen učitelům, čímž přirozeným způsobem vpustíme inovace a měnící se svět do sféry vzdělávání.
V podstatě ale obě tyto skutečnosti znamenají výrazný posun v myšlení o tom, jaká má být podoba a funkce vzdělávání v dnešním světě. Tuto vizi musí v první řadě nést vedení škol a přenášet ji na celé prostředí a kulturu školy.
České školy, které se do projektu zapojily, přicházely s rozdílnými zkušenostmi. Na některých z nich se hospitace v hodinách příliš nerealizují, na jiných je vedení podporuje, jen výjimečně je ale opravdu systematicky vyžaduje a staví na nich jako na jednom z pilířů dalšího vzdělávání učitelů. Dobrým příkladem může být Základní škola Dr. Edvarda Beneše v Praze-Čakovicích, kde vedení školy již dlouhodobě prosazuje vzájemné školení učitelů a dává mu přednost před externími školeními realizovanými soukromými subjekty.
Další diskutovanou oblastí, které se české zapojené školy věnovaly v rámci projektu, bylo sdílení učebních materiálů. Pro mnohé učitele je těžké překonat pocit, že složitě vytvořené materiály nabídnou ostatním, kteří si je slepě vezmou, či jemně upraví a budou využívat. Je úkolem vedení školy vysvětlit pedagogům, že vzájemné sdílení materiálů a zdrojů vede k lepšímu dialogu mezi učiteli i k rychlejšímu zavádění inovací do výuky. Příkladem můžeme být Gymnázium Teplice, kde jsou všichni učitelé povinni materiály sdílet a škola má vytvořen propracovaný systém jejich ukládání a třídění.
Projekt Living Schools Lab měl přínos nejen v individuální rovině pro zapojené školy a učitele, kteří si odnáší nové zkušenosti a kontakty, ale výstupy projektu ukazují, jakými kroky by se měla ubírat škola, která chce být otevřená, inovativní a chce splňovat nároky vzdělávání v 21. století.
Více informací o projektu a jeho výstupech lze najít na webové stránce projektu http://fcl.eun.org/lsl. Český překlad případové studie o návštěvách na českých školách bude k dispozici na www.dzs.cz/eun.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.