Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
O tom, co by měla přinést reforma v základních uměleckých školách, jsme mluvili s Jiřím Stárkem, který je hlavním manažerem projektu Pilot ZUŠ a současně ředitelem ZUŠ Praha 10 – Hostivař.
Už v roce 2005 jsme zahájili analýzu situace v ZUŠ v celé republice a kromě tradičních kladů, jako je jejich hustá síť či vysoká odbornost učitelů, jsme zjistili i některé nedostatky. Například se ukázalo, že naše ZUŠ nejsou schopné dostatečně reagovat na nové trendy či umělecké směry. Trochu neaktuální učební plány a osnovy jim dosud také neumožňují zavádět nové metody práce. Dalším problémem je jistá neprovázanost teoretické výuky s praxí. Například se vyučuje předmět hudební nauka, který je často úplně odtržen od nástrojové interpretace. Doufám tedy, že reforma umožní základním uměleckým školám, aby to, co je na nich již dnes dobré, mohly zachovat a tam, kde cítí potřebu změny, aby ji mohly uskutečnit a byla legální.
Už dlouho se mi nelíbí, že jsou umělecké školy často hodnoceny pouze podle toho, kolik vyprodukují špičkových žáků, kteří vítězí v nejrůznějších soutěžích. Kde je posouzení klimatu školy, motivace a zájmu žáků o vzdělávání, kde je posouzení celé šíře záběru směrem k aktivnímu amatérskému uplatnění i po ukončení studia? Jestliže zřizovatel hodnotí školu pouze podle úspěchů v soutěžích, pak se nelze divit ředitelům, kteří toto hodnoticí kritérium přenášejí na učitele a ti pak zase na žáky. A najednou tu máte školu, kde se již neuvažuje o žákovi, jako o jedinci, kterému je třeba umožnit maximální osobnostní růst prostřednictvím umění, ale jako o pouhém „nástroji“ sloužícím k public relations ředitele či školy. A přitom jsou umělecké soutěže skvělým instrumentem pedagogické práce a plní i výbornou motivační funkci. Jen je třeba si znovu uvědomit, že ve vzdělávání na ZUŠ nejsou cílem.
To je pravda, ale já jsem přesvědčen, že tomuto zavedenému pojetí ředitelé nemusejí podléhat. ZUŠ mají právní subjektivitu a reforma podporuje jejich autonomii. Ředitel by měl mít odvahu se z tohoto vyvázat a dokázat obhájit, že má skvělou školu, třebaže zrovna nemají kdovíjaké výsledky ze soutěžení.
Ano, já to tak dělám.
Vůbec ne. Ten strach je pravděpodobně zbytečný, všichni se totiž bojí už napřed, takže jiný přístup ani nevyzkouší. Co jde ale podle mého názoru přesně proti tomu, aby ředitelé mohli být skutečně respektované osobnosti a mohli začít naplňovat reformní principy ve školství, je to, že jsou nyní jmenováni na dobu určitou - na šest let. Pokud vím, tak musejí ředitelé v různých krajích podstupovat často nedůstojné konkurzní řízení pro potvrzení ve funkci. Jakoby nyní stát říkal – měli jste jako sebevědomé osobnosti při kurikulární reformě za úkol vnést do škol více autonomie a emancipace, no dobrá, my vám teď ale připomeneme, že vás můžeme kdykoliv seknout přes prsty. To působí demotivačně a u mnohých kolegů poškozuje jejich reformní snažení.
Článek vyšel v časopise VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 1, číslo 1/2012, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://www.nuv.cz/publikace-a-periodika/vzdelavani-1-2012
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
