Reforma nebo transformace?

Celkem zajímavou reakci vyvolaly koncem června publikované nové Technologické standardy pro administrátory ISTE u jedné příslušnice cílové skupiny, jíž jsou určeny. Sheryl Nussbaum-Beach je bývalou obvodní koordinátorkou technologií a ředitelkou školy. Zabývá se poradenskou činností v oboru vzdělávacích technologií a je doktorandkou College of William and Mary ve Williamsburgu (Virginie, USA), kde se specializuje na vzdělávací politiku. Ve svém blogu 21st Century Learning se v příspěvku The Fabric of Community- The Key to Transforming Education (Struktura společnosti – klíč k transformaci školství) nedávno věnovala tomu, jak by měl proces inovačních změn ve školství vypadat.

ISTE přichází s novou verzí standardů pro administrátory s tím, že jejich cílem je definovat, co musí vedoucí pracovníci znát a být schopni dělat, aby dokázali efektivním způsobem nastartovat změny ve svých institucích. Sheryl tento záměr konfrontuje s myšlenkami Phillipa Schlechtyho z jeho nové knihy Leading for Learning: How to Transform Schools into Learning Organizations (Řízení vzdělávání: jak transformovat školy na učící se organizace).

Schlechty rozebírá rozdíl mezi reformou a transformací. Oba pojmy jsou v souvislosti se současným vývojem školství běžně používány, a to nejen v dokumentech ISTE. Podle Schlechtyho je rozdíl mezi nimi značný. Reformou se obvykle rozumí změny postupů, procesů a technologií mající za cíl zlepšit funkčnost stávajícího systému. Jinak řečeno, reforma je o tom, jak efektivněji dospět ke stále stejnému cíli. Naproti tomu smyslem transformace je umožnit, aby se věci dělaly jinak. U organizace se většinou jedná o změnu postavení a orientace, změnu pravidel, rolí a vztahů. Nutně zahrnuje posun názorů, hodnot a významů u jednotlivců, čili vyvolává změnu sociální struktury, což se o reformě říci nedá.

Sheryl dále odkazuje na jiného současného amerického autora Petera Blocka, který ve své poslední knize Community- the Structure of Belonging (Komunita – konstrukce příslušnosti) připomíná, že jedině transformace vede k formování budoucnosti odlišné od minulosti. Tvrdí, že současné způsoby myšlení způsobují mylné očekávání, že lepší zítřky je možné vytvořit změnou politiky, důslednou kontrolou či pevnějším řízením. Jenže skutečné ovlivňování budoucnosti, to je něco jiného, než její teoretický popis, o který se kdekdo pokouší a jenž je určitým způsobem přítomen i v takových dokumentech, jako jsou třeba právě standardy ISTE.

Block je přesvědčen, že změnu sociální struktury lze vyvolat jedině odstraňováním izolovaných nespolupracujících součásti společnosti, ať už jsou to organizace či jednotlivci. Doporučuje na základě pocitu sounáležitosti budovat zdravou životaschopnou komunitu plnou energie a možností, kde každý pracuje pro druhé, a sám se do této činnosti příkladně zapojuje. Jen takováto aktivní společnost je podle něj schopná opravdové transformace.

Vedení školských institucí pracuje v současnosti typicky formou řešení problémů (u nás se jedná často spíše jen o usměrňování toku financí). Nejprve se provede sběr dat, ty se analyzují a odhalí se problém. Pak se začnou navrhovat možná řešení, hledají se příklady podobných řešení jinde, oslovují se experti a provádějí se konzultace. Vhodný postup se posléze ověřuje pomocí pilotního projektu. Většinou se ukáže, že je třeba na realizaci přijmout nové lidi. Jakmile se taková inovace uvede do praxe, může celý proces začít nanovo.

Možná bude nakonec nejlepší Sheryl přímo citovat: „To mi připomíná, jak jsme podobné postupy na řešení problémů používali v praxi našeho obvodního školského úřadu. Na každé z nekonečné řady schůzí jsme připravovali akční plán toho, co je třeba udělat. Chtěli jsme mít měřitelné výstupy, které odůvodňovaly čas řešení problémů věnovaný. Věřili jsme, že jen když budeme mít lepší řízení, vzdělávací plány, financování, výzkum, odbornou přípravu apod., můžeme reformovat školství tak, abychom připravili nadcházející generaci na život v digitální společnosti obklopené globální ekonomikou a udržované spojením a spoluprací. Ale mění se něco podstatného? Po všech těch diskuzích, výměnách názorů, setkáních (konferencích), akčních plánech – je snad vidět nějaký znatelný posun? Stále se snažíme jen dělat, i když třeba někdy lépe, ale vlastně pořád to samé. Snad to lze považovat za reformu, ale není to transformace. Hrozně by mě zajímalo, co si o tom myslíte vy? Máme se snažit změnit vzdělávání tak, že bude zásadním způsobem odlišné? A když ano – jak zajistit přechod od slov k činům? Má smysl se pokoušet dívat se na věc tímto způsobem? Je to všechno vůbec důležité?“

Dříve, než si na otázky položené Sheryl odpovíte, připomeňte si ještě související článek Jakou podstatu má inovace? Dospějete-li spolu se mnou k převládajícímu přesvědčení, že ano, dejte o sobě vědět – zapojte se aktivně. Internet k tomu poskytuje dostatečný prostor.

zdroje:
Sheryl Nussbaum-Beach - The Fabric of Community- The Key to Transforming Education, 21st Century Learning, August 01, 2009
Phillip Schlechty - How to Transform Schools into Learning Organizations, Jossey-Bass, 2009, ISBN: 978-0787994341
Peter Block - Community- the Structure of Belonging, Berrett-Koehler Publishers, 2008, ISBN: 978-1576754870