Psychologické aspekty vzdělávacích technologií

George Siemens se nedávno v příspěvku Tools and our brain na svém blogu Elearnspace věnoval vlivu všudypřítomných technologických nástrojů na myšlení lidí. S odvoláním na významné autority znovu připomněl, že technologie mají moc restrukturalizovat myšlení k obrazu svému. Hlavním zdrojem, který cituje, je Kanaďanka Heather Kanuka, jejíž zasvěcená meta-analýza přinášející přehled praktických aspektů psychologického pohledu na eLearning (Understanding e-Learning Technologies-in-Practice through Philosophies-in-Practice) je jako součást velmi zajímavé příručky Terry Andersona (The Theory and Practice of Online Learning) k dispozici online.

Kanuka se zabývá důvody, proč učitelé technologie používají. I když si to mnohdy ani neuvědomují, každý k nim má nějaký vztah a něco si od jejich nasazení slibuje. Kanuka rozlišuje tři odlišné psychologické přístupy k praktickému uplatnění vzdělávacích technologií.

Uživatelský determinismus
Tento přístup považuje technologie za neutrální nástroj umožňující pouze zvětšovat dosah a rozsah výuky. Rozhodující je vůle uživatele. Názorně lze tuto představu doložit citováním jednoho z představitelů tohoto směru Davida Jonassena: „Truhláři používají nástroje k vytváření věcí; nástroje neřídí truhláře. Podobně by měly být počítače používány jako nástroje pomáhající studujícím budovat znalosti; neměly by je řídit.“ Někteří naši teoretici analogicky přirovnávají využití technologií k použití telefonu, je-li třeba někomu něco sdělit. Na první pohled se zdá být tento přístup logický. Platí ale pouze za předpokladu, že má žák vlastní výukový proces plně pod kontrolou a technologie slouží pouze jako nosič obsahu – tj. proces samotný neovlivňují. Totéž pak platí i pro učitele.

Sociální determinismus
Přístup sociální připouští, že využití vzdělávacích technologií je ovlivňováno též okolím. Zde se uplatňují aktuální jevy jako globalizace, snadný kontakt mezi lidmi pomocí sociálních sítí, vzdělávání v mimoškolním prostředí, celoživotní učení apod. Radikální představitelé tohoto směru uvažování dospívají až k tvrzení, že tradiční škola je překonaná a že v budoucnosti se bude každý učit vždy jen to, co momentálně potřebuje, od toho, kdo mu požadovanou znalost bude schopen nejsnáze poskytnout (citován je Peter Drucker). Tento přístup vede často až k chápání veškerého vzdělání jako zboží, jež lze získat prostě nákupem na otevřeném trhu, kde ho v přímé konkurenci nabízejí příslušné organizace nebo přímo jednotliví učitelé. Ta představa je mimořádně nebezpečná! Dává možnost vedoucím představitelům států zříci se odpovědnosti za výchovu budoucích generací a nechává ji jen na vůli jednotlivců. Do určité míry jsme právě tohoto vývoje svědky již dnes.

Technologický determinismus
Tento přístup přichází s přesvědčením, že na využití vzdělávacích technologií má vliv nejen uživatel a okolí, ale je ovlivňováno též technologiemi samotnými. Znamená to, že technologie jako takové nejsou neutrální vůči výukovému procesu a způsobují dokonce i sociální změny.

Historicky, představíme-li si pod pojmem technologie výrobní prostředky, jsou tyto viděny levicově orientovanými filosofy spíše negativně. I dnes, v éře počítačů, jsou technologie často považovány za příčinu vytvářející propast mezi světem vyspělým a chudým. Jejich nedostupnost způsobuje to, že někdo přístup k informacím má, a někdo ne. Omezíme-li však své další uvažování jen na oblast tzv. vyspělého světa, kam patříme, můžeme přistoupit na představu, že má k informacím prostřednictvím technologií přístup celá společnost.

Zde se dostáváme k problematice, která nás zajímá nejvíce. Stále zřetelněji se totiž ukazuje, že teoretik médií Marshall McLuhan měl již na počátku 60. let minulého století pravdu, když tvrdil, že média významným způsobem ovlivňují společnost a lidskou psychiku. Známý je jeho slogan zpochybňující neutralitu nosičů informací – „médium je zpráva“. S tvrzením, že technologie mají na vývoj lidstva vliv, dnes souhlasí většina odborníků. Zásadní neshoda je tom, máme-li ho považovat za kladný či záporný.

Nejspíše nemá smysl se stavět na kteroukoli stranu. Používat technologie lze nepochybně způsobem přínosným i závadným. Vzdát se jich asi už možné není! George Siemens na zdůraznění uvádí ještě dva odkazy na zajímavé aktuální výzkumy týkající se přímého ovlivňování funkce mozku technologiemi. První, jež vede Alessandro Farnè a Lucilla Cardinali z Claude Bernard University v Lyonu, se zabývá přímým vlivem používání sportovních nástrojů na funkci mozku. Nedávno zveřejněné prvotní výsledky potvrzují, že např. při použití tenisové rakety mozek již po pár minutách předefinuje tzv. schéma těla a pracuje s rukou jako by byla ve skutečnosti delší. Podobný efekt má jistě i používání jiných nástrojů včetně počítačů.

Druhý příklad odkazuje na knihu Normana Doidgeho Mozek měnící sebe sama (The Brain That Changes Itself). Je založena na skutečných příbězích lidí, jejichž mozek dokázal v extrémních situacích neuvěřitelným způsobem změnit sebe sama. Siemensovým záměrem zde je dokumentovat to, co již všichni tušíme – že vývoj mozku je neobyčejně dynamický proces, který je silně ovlivňován podněty z okolí. Soustavné využívání určitých nástrojů přitom jistě patří k takovým vlivům, jejichž dopad nutně musí být velmi významný.

Přes značné množství pozitivních, negativní názory na vliv technologií stále převládají. Z toho pro nás učitele vyplývá zcela zřetelný úkol. Jestliže do styku s technologiemi přichází každý žák a je jím formován, musí každý učitel –
1. detailně proces ovlivňování znát a umět rozlišit jeho kladné a záporné formy,
2. v maximální možné míře při své činnosti pozitivní dopad technologií na vývoj svých žáků posilovat.

Snad je úplně jasné, že tento úkol musí být též patřičným způsobem promítnut do požadavků, které jsou na učitele oficielně kladeny. Týká se to třeba též našeho Standardu kvality profese učitele, který, zdá se, v dohledné době nebude!

zdroje:
George Siemens - Tools and our brain, Elearnspace, July 10, 2009
Heather Kanuka – Understanding e-Learning Technologies-in-Practice through Philosophies-in-Practice, in Terry Anderson et al., The Theory and Practice of Online Learning, AU Press, Athabasca University, ISBN 978-1-897425-08-4, 2008
How tools become part of the body, The British Psychological Society Research Digest Blog, July 10, 2009
Norman Doidge - The Brain That Changes Itself, Viking Adult, ISBN 978-0670038305, 2007
Peter Drucker - Management's New Paradigms, Forbes, 10.05.98
Jonassen, D. H. - Computers in the classroom: Mindtools for critical thinking. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall, 1996
McLuhan, M., & Fiore, Q. - The medium is the massage. Random House, 1967