Tato aktivita pomáhá žákům prožít si poskytování první pomoci v praxi, zážitkově. U různých nasimulovaných situací zraněných žáci přivolávají a poskytují první pomoc. Pro volání využívají cvičnou aplikaci Záchranka, kde si mohou vyzkoušet roli volajícího.
Stupeň vzdělávání: ZŠ
Věková skupina: 11–15 let
Vzdělávací obor: výchova ke zdraví, přírodopis
Tematický okruh: rizika ohrožující zdraví a jejich prevence, první pomoc – Den zdraví
Očekávané výstupy:
Žák projevuje odpovědné chování v rizikových situacích silniční a železniční dopravy; aktivně předchází situacím ohrožení zdraví a osobního bezpečí; v případě potřeby poskytne adekvátní první pomoc.
Časová dotace:
Výuka: 3× 45 minut
Příprava: 1× 60 minut
Pomůcky: mobilní telefon, tablet s připojením na wifi
Oborové: Žák vyjmenuje základní kroky poskytnutí první pomoci v různých situacích.
Digitální: Žák ví, kde vyhledat příslušné kontaktní údaje.
Vzdělávací cíle:
Žák popíše základní kroky poskytování první pomoci u vybraných případů.
Žák reaguje na simulovanou nehodu se zraněnými.
Žák si vyzkouší reálně přivolat první pomoc.
Žák reflektuje průběh zážitkového dne, své reakce a vyvozuje z nich závěry.
Přínos využití digitálních technologií:
Žák si ověřuje své vědomosti a zapamatované postupy poskytnutí první pomoci při nasimulovaných situacích, kde ošetřuje zraněné a zkouší si fungování aplikace Záchranka ve cvičném módu.
Metodická poznámka:
Nejprve je důležité, aby se učitel zaregistroval do výukové aplikace Záchranka.
Po schválení žádosti obdrží e-mail s přihlašovacími údaji – kód a odkaz na stažení simulační Záchranky. Aplikace vypadá zcela reálně, nicméně je tu jeden významný rozdíl, a sice po stisknutí tísňového tlačítka se vytočí předem nastavené číslo mobilního telefonu, nikoliv dispečink záchranné zdravotnické služby. V našem případě je dispečerem proškolený kolega učitel. Máme tedy možnost svým žákům zprostředkovat velmi skutečně vypadající hovor s dispečinkem ZZS.
Jediné omezení je zatím takové, že je aplikaci zatím možné stáhnout do systému Android.
Učitel potřebuje k dispozi ještě jednoho kolegu – jeden prochází se žáky simulovaná stanoviště, druhý dispečer simulované linky první pomoci. Zcela zásadní je, aby to byl někdo, kdo zná správné postupy poskytování první pomoci. Postupně může být takový kolega nahrazen studentem, který má zásadní správné znalosti v této oblasti.
Důležitá je i skupinka dobrovolných studentů, kteří simulují zraněné.
Dle aktuálního počtu žáků ve třídě pak probíhá samotná práce. Učitel promyslí počet zraněných, počet ošetřujících. Zpravidla počet ošetřujících bývá vyšší. Pokud vyhodnotí, že počet ošetřujících je příliš velký (ideální je počet 4 až 5 žáků), postaví ostatní do role pozorovatelů. Poskytnou pak svým spolužákům zpětnou vazbu. Tyto role se pak mohou měnit před každým dalším stanovištěm.
Popis vzdělávací aktivity:
Evokace
Učitel sdílí poster s pojmy a situacemi týkajícími se první pomoci. Ptá se studentů, zda je všichni dokáží vysvětlit a pojmenovat důležité kroky, jak situace řešit.
Učitel se žáky společně prochází jednotlivé pojmy a situace.
Uvědomění
Následuje praktické využití vašich znalostí a vědomostí, které jsme si v úvodu připomněli a probrali. Nyní si je zažije „reálně“ v nasimulovaných situacích. Postupně společně projdeme jednotlivá stanoviště – simulované situace, které jsou připravené v jednotlivých třídách. Třídy se změní v krizová místa, kde najdete různé zraněné spolužáky.
Vašim úkolem bude simulovanou situaci vyhodnotit a podniknout zásadní kroky, které uznáte za vhodné. Přivolávat první pomoc budeme pomocí aplikace Záchranka. Reálně ji vytočíte a spojíte se s dispečinkem, jako by to bylo skutečné. Popíšete situaci, kterou vidíte a necháte se navést dalšími kroky.
Jak přivolat pomoc? Stačí kliknout na červené tlačítko. Budete dotázáni, zda opravdu chcete přivolat pomoc. Následným stisknutím červeného tlačítka budete do čtyř vteřin spojeni s dispečinkem záchranné služby. Spojení proběhne a vám se ozve dispečer – náš kolega učitel, který je pro tento úkol vyškolen.
Následně je také možné podívat se na stranu dispečinku, co a jak v systému vidí (kdo volá, odkud volá atd.).
Před začátkem samotné akce učitel nezapomene zdůraznit, že samozřejmě platí pravidlo STOP – pokud se necítím, je v pořádku to říct. Na situaci pak reaguje někdo jiný.
Dle aktuálního počtu žáků ve třídě pak probíhá samotná práce. Učitel promyslí počet zraněných, počet ošetřujících. Zpravidla počet ošetřujících bývá vyšší. Pokud vyhodnotí, že počet ošetřujících je příliš velký (ideální je počet 4 až 5 žáků), postaví ostatní do role pozorovatelů. Poskytnou pak svým spolužákům zpětnou vazbu. Tyto role se pak mohou měnit před každým dalším stanovištěm.
Reflexe
Celková závěrečná reflexe je zde zcela zásadní, i kdybychom měli přetáhnout předem vymezený čas. Učitel společně se žáky v kruhu prochází celý průběh akce, pocity, dojmy. Ptá se nejen zachránců, ale i zraněných.
Závěrečná otázka zní: Co si odnáším z dnešního dne?
Zkušenosti s použitím materiálu ve výuce:
Zážitkový blok probíhal bez problémů. Každý měl možnost si vyzkoušet volání. Zároveň postupně několikrát zazněla výzva, zda si chce někdo vyzkoušet i roli dispečera.
Vždy před vstupem do jednotlivých tříd byli žáci vyzváni, aby si někdo vzal telefon k sobě a zkusil přivolat pomoc. Potvrdilo se i zdůraznění důležitého pravidla STOP před začátkem. Dva žáci postupně vystoupili ze svých rolí, necítili se komfortně, a i to je naprosto v pořádku.
Velmi zásadní také byla následná reflexe. Prožitky byly velmi silné a čas věnovaný reflexi byl časově náročný. O to víc ovšem celé téma dává smysl a je potřebné. Řada studentů si ze dne odnesla nejen znalosti ohledně poskytování první pomoci, ale i osobní poznání jich samotných a jejich reakcí v krizových situacích.
