První Newtonův zákon

Úvod

Uvedený scénář výuky používáme při výuce vedené podle projektu Heuréka. Při tomto způsoby výuky nejsou poznatky žákům sdělovány, ale žáci jsou vedeni k tomu, aby k nim na základě experimentů či otázek došli sami.

Dle našich zkušeností trvá výuka podle níže uvedeného postupu jednu vyučovací hodinu, část následující hodiny je vhodné věnovat procvičení zákona setrvačnosti pomocí různých problémových úloh.

Správné osvojení zákona setrvačnosti bývá pro žáky dosti obtížné, neboť v praxi se málokdy setkávají s tím, že by výsledná síla působící na těleso byla nulová. Mnohem častěji pozorují, že když těleso nic nepohání, zastaví se. Díky tomu soudí, že aby se něco pohybovalo, musí ho něco pohánět či strkat. Vliv odporových sil si běžně neuvědomují ani dospělí lidé, přetrvávají v nich proto zažité intuitivní představy blízké "aristotelovskému" myšlení. Intuitivními představami žáků ve vztahu k Newtonovým zákonům se na tomto portálu podrobně zabývá Dana Mandíková.

Protože jsou tyto intuitivní představy velmi silné a praxí každodenně posilované, volili jsme při probírání zákona setrvačnosti takový způsob, aby důsledky působení odporových sil mohli žáci dobře rozpoznat.

Ukázka je psána formou rozhovoru učitele se žáky a je doplněná metodickými komentáři pro učitele (psány kurzívou).

Návrh scénáře vyučovací hodiny

U: Sledujte pokus, který vám předvedu.

Učitel podepře desku na jedné straně a kutálí po něm plechovku (míček, kuličku apod.). Plechovka se rozjede a dále se kutálí po stole.

U: Čím můžeme plechovku při pohybu na stole zastavit?
Ž: Rukou, foukáním, proudem vody, magnetem, tím, že na stůl rozložíme hadr nebo kožešinu apod.

Jednotlivé návrhy dětí učitel zapisuje na tabuli pod sebe, děti si je zapisují do sešitu.

U: Zkuste najít, co mají tyto způsoby zastavování tělesa společného.