Proč ve školství přetrvávají snahy o rychlou změnu?

Sektor školství se v poslední době stále více potýká se snahou o rychlou a zásadní proměnu jak cílů výuky, tak postupů pro jejich dosažení. Připomeňme si třeba probíhající velkou revizi RVP, soustavné snahy o plošné ověřování výsledků nebo učení na dálku během pandemie. Docela zajímavým způsobem tuto problematiku mapuje Erik Ofgang na portálu TechLearning [1]. Zeptal se na názor několika známých odborníků.

Justin Reich, ředitel MIT Teaching Systems Lab:
„Ukvapená řešení nabízejí snadné odpovědi na komplikované problémy. Uvědomme si ale, že každá školní komunita je jedinečná a má specifické potřeby. Její rozvoj je vždy místní záležitostí. Docela chápu, že někdo chce najít okamžité řešení použitelné pro všechny. To však není snadné. Já nic takového rozhodně nedoporučuji.“ (též viz Nezdařená disrupce podle Reicha)
„Pokud jste v něčem opravdu dobří, zlepšovat se často znamená nedělat lépe to, co už umíte, ale dělat víc něčeho jiného. Strávil jsem nějaký čas v Singapuru. Tato země zaznamenala působivý růst ve vzdělávacím systému, kterého bylo dosaženo díky velké centralizaci a koordinaci aktivit. Dospěli však k limitu toho, čeho mohli touto cestou dosáhnout. Další zlepšení již nebylo možné bez zvýšení autonomie, nezávislosti a inovace. Plošné intervence mají své místo, ale neměly by bránit každodenním lokálním snahám.“

Virginia Clinton-Lisell, profesorka psychologie, University of North Dakota:
„Snahy o rychlé řešení problémů lze vysvětlit z pohledu psychologie. Jedna či dvě jednoduché intervence lze mnohem snadněji chápat než složité komplexní strategie. Lidský mozek je uzpůsoben tak, že má problém zvládnout více než jen hrstku pojmů v hlavě najednou.“
„Experti se většinou specializují jen na jednu specifickou komponentu problému. Proto jsou jejich návrhy často zaměřeny jen jedním směrem. Přitom soupeří o finanční zdroje, a tak se snaží přinášet přesvědčivé důkazy o nezbytnosti jejich řešení. Asi bychom měli pracovat na změně financování pedagogického výzkumu.“