Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
Nadaní nejsou homogenní skupina. Nejsou ani jen bezproblémoví, ani jen k životu nepoužitelní géniové, i když bychom jich pár z obou zmíněných skupin našli.
Často se uvádí, že nadaných jsou v populaci dvě až tři procenta. Ze solidních zahraničních výzkumů vyplývá, že kdyby měly všechny děti potřebné podmínky pro svůj rozvoj, dokázalo by 20–25 % z nich vyniknout v nějaké oblasti (jak uvádí např. britská psycholožka Joan Freeman v publikaci Educating the Very Able – volně ke stažení na www.joanfreeman.com). To znamená, že ti, se kterými se jako s nadanými počítá, tvoří jen „špičku ledovce“ a naprostá většina potenciálně nadaných zůstává neidentifikována a není patřičně rozvíjena.
Důsledky nedostatečné péče o nadané fundovaně vyjádřila izraelská psycholožka Erika Landau, zakladatelka Institutu pro nadané a talentované děti v Tel Avivu:
„Mnoho nadaných a talentovaných dětí, jestliže se jim nedostává odpovídající podpory, upadá a nerozvíjí své nadání, které by je mohlo dovést k vědeckým objevům, umělecké tvorbě, umožnilo by jim stát se vůdčími osobnostmi nebo prostě jen šťastnými lidmi, s přiměřenou sebedůvěrou. Ignorováním talentů ztrácí i společnost. Ztrácí tvořivé vůdčí osobnosti ve vědě, umění, politice a získává frustrované odpadlíky ze škol, společnosti, veřejného života a někdy i ze života vůbec.“
Pro prosperující společnosti je charakteristické, že věnují velkou pozornost kvalitě vzdělávání a poskytují systematickou péči i nadaným. Například formou zákona o vzdělávání nadaných, který mají zvlášť vedle školského zákona v Jižní Koreji, nebo kvalitní individualizovanou péčí, zohledňující specifické vzdělávací potřeby a jim odpovídající výuku každého žáka, jako např. na Novém Zélandu a ve Finsku. Ač jsou mezi některými zeměmi výrazné kulturní odlišnosti, všem záleží na tom, aby systém péče o nadané přinášel výsledky, které by se projevily v rostoucí úrovni společnosti.
Ukazuje se, že také v péči o nadané Evropa zaostává za mimoevropskými zeměmi, které se prudce rozvíjejí. Tento fakt konečně zvedl zájem EU o tuto problematiku, účinně podněcovaný Evropským centrem talentu v Budapešti. Zakladatel tohoto centra, současný prezident ECHA, prof. Péter Csermely, inicioval před patnácti lety v Maďarsku vytvoření systému podpory nadaných žáků, motivovaných pro vědu.
Systém podpory nadaných žáků v České republice sice také existuje, ale do funkčnosti má daleko. Problematika nadaných dětí je obsažena ve vyhlášce společně s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, ale po její novelizaci už tam není řečeno, jak podporu nadaných realizovat.
Chybí také dostatečná finanční podpora, bez které žádný systém nemůže fungovat. Systém by měl obsahovat hlavně povinné vzdělávání učitelů, aby měl každý pedagog určité minimum a kromě toho by měli být na školách specialisti s větším vzděláním. Také by bylo dobré, kdyby v každém regionu působil koordinátor péče o nadané žáky, podstatně by se měla zlepšit také informovanost. Systém nemá smysl, dokud lidé nebudou vědět, proč to mají dělat. Často se setkáváme s otázkou, zda mají být nadaní žáci integrováni, nebo se jim má dostat speciální péče. Ideální ale je, když existují různé možnosti, aby každé dítě našlo, co mu sedí. A žádné řešení nemá jít na úkor jiných, což se bohužel stává, hlavně když není dost peněz.
Článek vyšel v časopise VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 3, číslo 1/2014, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://www.nuv.cz/publikace/vzdelavani-1-2014.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
