Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Autor působící na SOŠ seznamuje čtenáře se svými zkušenostmi s výukou klávesnicové gramotnosti na obchodní akademii. Příspěvek může být inspirací i pro vyučující na gymnáziích.
Vzdělávací cíle školního vyučovacího procesu se často formulují pomocí pojmu gramotnost. Tento pojem však v dnešní době ztratil svůj původní význam (znalost čtení a psaní) a používá se stále častěji v širším významu s blíže určujícím přívlastkem, čeho se znalost týká. Setkáváme se tak s pojmy gramotnosti čtenářské, druhé, ekonomické, environmentální, finanční, funkční, informační, jazykové, kvantitativní, manažerské, matematické, mediální, nové, numerické, občanské, počítačové, přírodovědné, třetí, vizuální, zdravotní, pro 21. století.
Méně známou je klávesnicová gramotnost. Je to dovednost psát na klávesnici počítače, resp. v širším pojetí ovládat počítač prostřednictvím klávesnice, tzv. hmatovou metodou, to znamená všemi deseti prsty a naslepo (bez sledování klávesnice) pomocí podvědomí, kdy není nutné přemýšlet, který prst ovládá kterou klávesu a kde se tato klávesa nachází. Jaké výhody má klávesnicově gramotný uživatel počítače před uživatelem klávesnicově negramotným (v žargonu nazývaným „datlem" či „dvouprsťákem)?
Na různých internetových fórech (např. na České škole) se občas vedou diskuse, zda je klávesnicová gramotnost potřebná a pro koho. Při dnešní téměř všudypřítomnosti počítače „buší" do jeho klávesnice nejen spisovatelé, kancelářské síly a programátoři, ale i lékaři, právníci, učitelé, policisté, manažeři, politici... Své myšlenky si dnes píše každý sám. A nemusí to být jen v rámci profese a zaměstnání, ale čím dál více je to i v soukromí. Klávesnicová gramotnost přitom nesporně zefektivňuje práci s počítačem a měla by být součástí základního vzdělání.
A jak výše uvedené souvisí s tématem deklarovaným v názvu? Psaní na stroji a dnes psaní na klávesnici počítače se odjakživa vyučovalo na středních školách ekonomického zaměření. Buď v samostatném předmětu, nebo jako součást šířeji pojatého předmětu např. s názvem „Technika administrativy", „Hospodářská korespondence", „Písemná a elektronická komunikace". Nejdříve se psalo na strojích mechanických, později elektrických a elektronických, a dnes na počítačích. Ke změně nedojde ani v blízké budoucnosti, protože RVP pro Obchodní akademie obsahuje učivo „Základy psaní na klávesnici ve výukovém programu" s výsledkem vzdělávání „žák rychle a přesně ovládá klávesnici PC desetiprstovou hmatovou metodou".
Na naší škole s dnešním názvem Obchodní akademie (Plzeň) používáme pro výuku psaní na klávesnici již od školního roku 1998/99 výukový program „ZAV" (tento program však není na trhu jediný, existují další - rozšířený je např. též program „Deseti Prsty" nebo „ATF", nový je „Mount Blue").
Výuka psaní na klávesnici prostřednictvím výukového programu ZAV je typickou ukázkou vhodného použití programovaného učení a vyučování s dodržením všech jeho základních principů:
Kromě již uvedených výhod tohoto programu mohu jmenovat i další, např. (bez pořadí důležitosti):
Ze všech případů využití ICT ve výuce na naší škole považuji používání výukového programu ZAV za nejlepší. Týká se všech žáků školy, používá se intenzivně celé dva roky (v 1. ročníku 2 hodiny týdně a ve 2. ročníku hodinu týdně) a naučí („udělá" ze všech žáků klávesnicově gramotné). Vřele doporučuji! (A se mnou i všichni vyučující, kteří hmatovou metodu ovládání klávesnice PC na naší škole učí - minimálně proto, že už nemusí jako dříve zdlouhavě opravovat strojopisné prověrky.) Podotýkám, že psaní na klávesnici počítače na naší škole nevyučuji. Při svém hodnocení vycházím ze zkušeností kolegů i ze svých vlastních školních zkušeností (jsem absolventem střední ekonomické školy), kdy jsme se jako žáci potýkali s mnohem méně pružnější, nepříliš zajímavou a nemotivující klasickou výukou hmatové metody psaní na (tehdy ještě mechanických) psacích strojích. Ta byla založena zejména na opakujícím se opisování téhož textu z učebnice (s minimem individuálního přístupu).
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.