Přijímání žáků s odlišným mateřským jazykem do škol

Každým rokem usedne do školních lavic nemalý počet žáků, kteří pocházejí z různých zemí světa a jejichž povědomí o České republice a českém školství je velmi malé. Nemluvě o neznalosti vyučovacího jazyka, která je na dlouhou dobu určujícím faktorem práce s těmito žáky. Pro učitele to znamená komunikaci s žákem, který nerozumí a který se řízením osudu ocitl v naprosto novém a neznámém prostředí. Kdo si tuto situaci již sám zažil, rozumí velmi dobře nejistotě, kterou zažívá jak učitel, tak žák s odlišným mateřským jazykem (OMJ) a samozřejmě i všichni spolužáci.

Přechod na novou školu, do nového prostředí a kolektivu je zátěží pro každé dítě, pro cizince, který nerozumí okolnímu dění, chybí mu zprostředkující jazyk, nemůže se zeptat i na nejbanálnější věc, je to stresující dvojnásob. A nepomohou ani rodiče, kteří jsou nebo mohou být v mnoha případech prostředníky mezi učitelem a žákem při vyjasňování potřeb a pravidel. Rodiče migranti situaci v české škole rozumí často ještě méně než jejich děti.

Co si s takovou situací počít?

Za prvé je důležité nově příchozí informovat. Představa, že migranti přicházejí do nové země vybaveni informacemi všeho druhu, je mylná. Někdy ani nevědí, že zde děti do 15 let musí plnit povinnou školní docházku. V zemi původu může být třeba kratší a mohou se mylně domnívat, že se zde na jejich děti naše zákony nevztahují. Opak je pravdou, všechny děti pobývající na území České republiky musí splnit 9 let povinné docházky.

Většina informací a pravidel, které jsou českým rodičům intuitivně jasné, protože sami navštěvovali českou školu, jsou pro cizince pouhou hádankou, kterou je potřeba zodpovědět.

Je tedy dobré informovat je o organizaci školního života, prázdninách, povinnostech rodičů, možnostech stravování, družiny apod. Tipy, na co nezapomenout, najdete na portále inkluzivní škola.cz, který je zaměřen právě na začleňování cizinců do českého školství a je momentálně spolufinancován z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí. V části přijetí je seznam informací, které je dobré rodičům předat. Zároveň jsou na portále i přeložené dopisy pro rodiče do nejčastějších jazyků, mezi nimi například i informace o organizaci školního roku, povinnostech rodičů apod. A také žádost o doklady, které by rodiče měli při přijetí těchto žáků škole dodat. Najdete je zde. Tolik tedy informace pro rodiče, kteří jsou za vzdělávání svých dětí zodpovědní.

Po přijetí a vzájemné výměně informací přichází zásadní rozhodnutí, které může do značné míry ovlivnit výuku žáka. Do kterého ročníku a třídy jej zařadíme, když česky neumí a o jeho dosavadních znalostech nic nezjistíme? Často ředitelé škol sahají k nouzovému řešení a žáka zařadí o několik ročníků níž, aby měl možnost se „doučit češtinu než půjde na střední“. Pravdou je, že pokud se žákovi věnuje pozornost, češtinu se nejlépe naučí mezi svými vrstevníky. S nimi se také mnohem lépe cítí než mezi o hlavu menšími dětmi. A navíc odpadne problém s ukončením povinné docházky do 17 let. Nejlepší řešení je tedy zařazení do ročníku vzhledem k věku, v ideálním případě do třídy s menším počtem žáků, která učitelům umožní individualizovat přístup, který bude z počátku velmi potřeba.

První dny a týdny

Co si ale počít s žákem samotným? Nerozumí, prostředí je cizí a většinou ani ve škole nikoho nezná.

Základem všeho je samozřejmě překladový slovník, v případě malých dětí, které ještě nečtou, pak obrázkový slovník. Bez něho není vzájemná komunikace příliš účinná (pokud tedy žáci nepochází ze zemí, kde se mluví i anglicky, rusky anebo německy).

Na některých školách (možná i díky soutěži Čeština je i můj jazyk, kterou META vloni spolu se Zastoupením EK organizovala) vytvořili spolužáci pro nově příchozí slovníčky, které jim usnadnily prvotní fázi adaptace na školní prostředí. Součástí slovníčků byly nejen názvy běžných školních potřeb, školních prostor, předmětů apod., ale například i užitečné fráze apod. Ukázky finálových slovníčků naleznete zde.

Důležité je, aby se noví žáci rychle zorientovali v prostoru (ideální je mapka s popisem), v rozvrhu (pomohou obrázky), ale také (a především), aby se dokázali domluvit na základních věcech potřebných pro běžný (nejen školní) život. Pro základy komunikace s cizincem jsou opět tipy na portále, stejně jako odkazy na učebnice češtiny, které je také velmi vhodné do školy pořídit. Celá sekce čeština je zaměřena na tuto problematiku. Dobrým tipem, který se v praxi osvědčil i u malých žáků, jsou komunikační kartičky pro žáky s autismem – vyjadřují i základní potřeby podstatné pro pocit bezpečí a komfortu, žáci i učitelé mohou mít jistotu, že žák vyjádří, co potřebuje.

Pro adaptaci žáka je také velmi důležitá kontaktní osoba, jak v osobě učitele, tak mezi spolužáky. V praxi u nás i v zahraničí se osvědčil patronát žáků, kteří mají nově příchozího na starosti. To souvisí také s celkovým nastavením klimatu třídy, protože noví žáci, často ze vzdálených zemí, s exotickým jménem a vzhledem, se mohou velmi brzy stát terčem nechtěného zájmu – narážek, urážek, agresivních výpadů až šikany. Pracovat stále na pravidlech školního života a vzájemném respektu, vyžadovat jejich dodržování a okamžitě jednat při jejich porušování, to je základem pro předcházení rizikům spojeným s multikulturním prostředím našich tříd. A asi nejen těch.

A co výuka těchto žáků?

To je samozřejmě základní otázka všech učitelů – jak je učit. Zde není příliš prostoru, takže jen obecné principy, vycházející z inkluzivního pojetí, protože inkluze těchto žáků neznamená pouhé zařazení do tříd běžných škol, ale především přizpůsobení vnějšího i vnitřního prostředí školy včetně výuky, která by měla být založena na postupném osvojování češtiny.

Inkluzivní přístup je založen na diferenciaci přístupů a metod výuky, zároveň na diferenciaci vzdělávacích cílů pro jednotlivé žáky a s nimi diferenciaci požadavků a kritérií hodnocení. V případě žáků s OMJ to znamená, že prvotním cílem je odstranění jazykové bariéry, kterou by měly provázet odlišné metody a přístupy při jejich vzdělávání. Základem je učit tak, jako se učí cizí jazyk. Důraz by měl být kladen na zvýšenou názornost, práci se slovní zásobou, se zjednodušenými texty, zároveň je potřeba více skupinové a kooperativní výuky a méně frontálního výkladu, který není podnětný pro většinu žáků, natož pro žáky s OMJ. A žáci s OMJ jsou při nich „nuceni“ se zapojit do výuky i do komunikace se spolužáky. S výukou nám pomůžou především učebnice češtiny jako cizího jazyka a především vlastní vyrobené výukové materiály. A také výtvory ostatních, například opět na portále www.inkluzivniskola.cz jsou v sekci čeština i pedagogika ke stažení desítky pracovních listů, které je možné využít.