Preprimární vzdělávání v evropských zemích

Preprimární vzdělávání (ISCED 0)

Preprimární vzdělávání neboli předškolní výchova zahrnuje různé typy vzdělávacích programů pro děti předškolního věku. Řadíme zde vzdělávací programy realizované v mateřských školách, speciálních mateřských školách či přípravných třídách a také institucích neškolského typu, jako jsou centra denní péče či herní skupiny. Předškolní výchovu můžeme definovat jako počáteční stupeň organizované výuky, která si klade za cíl připravit děti na povinnou školní docházku a školní prostředí, podstatou je, aby tento program probíhal mimo rodinu.

V různých evropských zemích má předškolní výchova různě dlouho tradici. Prvním, kdo se zasadil o vznik mateřských škol, byl německý pedagog Friedrich Fröbel, který zakládal v letech 1840–1850 první mateřské školy, jež označoval výrazem Kindergarten. Tento výraz dnes slouží jako oficiální mezinárodní termín označující instituci preprimárního vzdělávání (Štverák, 1983).

Také v českých zemích má předškolní výchova dlouho tradici. První veřejná mateřská škola byla založena roku 1869 v Praze, později přibývaly další instituce v jiných českých městech (Štverák, 1983).

Zavedení veřejného preprimárího vzdělávání je v EU datováno později, zde mělo tradici zejména soukromé hlídání dětí, které bylo u nás od 19. století spíš výjimečné.

Vzdělávací obsah se do předškolní výchovy prosazoval až později. První vlaštovkou byl spis Jana Vlastimíra Svobody, vydaný roku 1839 v Praze, který představoval první český program pro předškolní výchovu, v němž byly zahrnuty také výchovně-vzdělávací prvky. Byla to „novinka“, neboť v souladu s tehdejší rakouskou školskou legislativou byly mateřské školy chápány jako instituce pečující výhradně o tělesný vývoj dětí. Tento spis nese název Školka čili prvopočáteční, praktické, názorné, všestranné vyučování malých dítek k věcnému vybroušení rozumu a ušlechtění srdce s navedením ke čtení, počítání a kreslení pro učitele, pěstouny a rodiče (Štverák, 1983; Opravilová, 2016).

V současnosti existují odlišnosti mezi jednotlivými evropskými zeměmi, které se týkají především vztahu preprimárního vzdělávání k primárnímu, rozdílného pojetí a délky tohoto vzdělávání.

Mateřské školy v zemích EU jsou většinou samostatnými institucemi, jen výjimečně jsou připojeny ke školám (např. Dánsko) či přímo obsahově integrovány do primárního vzdělávání (např. Nizozemí, Irsko).

Odlišnost je také v délce tohoto vzdělání. Ve Francii a Belgii jsou mateřské školy určeny již pro děti od 2 let a ve Finsku, Švédku a Polsku jsou určeny pro děti do 7 let. Většinou však tyto instituce jsou určeny dětem od 3 do 6 let. Obecně se prosazuje trend snížit věk počátku povinné školní docházky (obvykle na 5 let) a zavádět nulté ročníky před primární školou (Vlčková, 2006).

Pokud jde o Českou republiku, jsou mateřské školy určeny dětem od 3 do 6 let, k zápisu může však přijít také dítě mladší tří let a může být přijato, pokud je schopno účastnit se vzdělávání realizovaného dle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. V současné době vláda schválila novelu, dle které se zavádí povinný rok předškolního vzdělávání, realizovaný od září 2017.

Tabulka: Počátek docházky do mateřské školy

Zdroj: Key data on early childhood care and eduation in Europe, 2014

Velké rozdíly jsou také mezi mírou účasti dětské populace v preprimárním vzdělávání v evropských zemích. Největší míra účasti čtyřletých dětí v preprimárním vzdělávání je ve Francii (100 %), Dánsku (93,4 %), Německu (93,1 %). Naopak nejnižší míra účasti je v Turecku (7 %), Polsku (41,2 %) a ve Finsku (48,2 %). Česká republika je s 86,5 % na 4. místě (Eurydice, 2012).

Účast na preprimárním vzdělávání je většinou nepovinná s výjimkou několika málo zemí, kde je zavedena povinná docházka do předškolních tříd, tedy od 4 nebo 5 let.  

Tabulka: Povinná předškolní docházka

Zdroj: Key data on early childhood care and education in Europe, 2014

Současným trendem je snaha co nejvíce rozšířit preprimární vzdělávání z hlediska dostupnosti pro všechny děti a jejich rodiče (také z důvodu kompenzační funkce preprimárního vzdělávání pro sociálně znevýhodněné rodiny).

Obecné výchovně-vzdělávací cíle preprimárního vzdělávání jsou v zemích EU v podstatě shodné. Cílem je vybavit dítě dovednostmi a poznatky pro vlastní rozvoj a další vzdělávání a připravit ho pro život ve společnosti. Tento cíl je dokumentován v různých dokumentech národní vzdělávací politiky, často v kurikulárních dokumentech preprimárního vzdělávání předškolní vzdělávání. 

Existují však rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v tom, do jaké míry se v těchto zemích chápe tento obecný cíl jako prostředek, jímž se do rozvoje dítěte zavádí řízené vzdělávání se stanovenými vzdělávacími obsahy.

Modely preprimárního vzdělávání

Dle toho, jak se tvoří edukační skupiny dětí, rozlišujeme tři základní obecné modely preprimárního vzdělávání (EACEA, 2015):

Školský model

V tomto modelu je preprimární vzdělávání organizováno ve třídách, v nichž jsou skupinky dětí zařazeny podle věku. Tento model je zaveden ve Francii, Španělsku, Řecku, Velké Británii, Maďarsku, Polsku. Ve většině zemí EU je zaveden v předškolním roce.

Rodinný model

V tomto modelu jsou skupinky dětí v předškolním zařízení ve věkově smíšené skupině, podobně skupině jako v rodině. Tento model je zaveden ve Finsku, Švédsku, Dánsku, Německu.

Oba modely

V mnoha zemích se uplatňují vedle sebe oba dva modely, a to podle volby rodičů či zřizovatele. Tak je tomu v Belgii, Itálii, Portugalsku, Nizozemí.

Preference rodinného či školského typu je dána spíše tradicí dané země a subjektivní, politickou volbou.

Podmínky preprimární edukace v evropských zemích

Podmínky v preprimární edukaci jako máme v ČR (hřiště, herny, ložnice, jídelny, učebny, provozní doba atd.) jsou v zemích EU spíše výjimečné.

Na základě vlastních zkušeností z projektu „Učitelé na zkušené“ realizované díky dotacím z ESF, v rámci něhož jsem měla možnost poznat primární a preprimární vzdělávání v 8 evropských zemích, mohu říci, že podmínky pro preprimární edukaci v ČR jsou na velmi dobré úrovni a v mnoha evropských, a to i vyspělých zemích by se od nás mohli učit, inspirovat. V anglosaských zemích je kupříkladu v některých mateřských školách běžné, že si děti nosí do mateřské školy z domova svůj oběd, který je jim ohříván v mikrovlnné troubě. V Anglii byl běžný oběd pro děti formou sendviče. Pokud se podíváme na provozní dobu mateřských škol, jsou velké rozdíly v provozní době konkrétních mateřských škol. Kupříkladu v Anglii a v Dánsku jsem se setkala s mateřskou školou, která byla otevřena pouze 7 hodin (v Dánsku od 8.00 do 15.00 hod., v Anglii od 8.45 do 15.30 hod.), ale také jsem se dozvěděla, že některé mateřské školy fungují od 7 do 18 hod.

V Anglii, Nizozemí či v Dánsku jsem se setkala s tím, že nebyl nijak organizován odpolední spánek dětí. Děti spaly, pokud chtěly, pokud ne, hrály si v koutcích aktivit či na školní zahradě.

V mateřské škole v Anglii, Dánsku či Nizozemí jsme se setkala s tím, že se děti na spaní nepřevlékaly a spaly v tom, v čem si celý den hrály.

Literatura a použité zdroje

VLČKOVÁ, Kateřina. Charakteristiky a vývojové trendy školství a vzdelávání v zemích EU. Masarykova Univerzita, 2006.

EACEA. Structural indicators for monitoring education and training systems in Europe – 2015. 2015.

EACEA. Data on Early Childhood Education and Care in Europe. 2014.

OPRAVILOVÁ, Eva. Předškolní pedagogika. 2016.

ŠTVERÁK, V. Stručné dějiny pedagogiky. Praha, 1983.