Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Představujeme PaedDr. Marii Janků
5,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Rozhovor spolupracovníka Metodického portálu Jakuba Horálka s dlouholetou učitelkou a odbornicí na didaktiku matematiky PaedDr. Marií Janků.
Představit ve stručnosti paní PaedDr. Marii Janků je téměř nemožné. Mnohý by zde asi použil otřepaného publicismu, totiž, že paní doktorka „vykazuje i přes svůj vpravdě doyenský věk obdivuhodnou vitalitu“. Takové sdělení podvědomě sugeruje pocit typu: aha, řekneme babičce, jak dobře vypadá, a vyslechneme si se shovívavým úsměvem její názory. To však není pravda. S paní Janků je prostě třeba počítat – ať už jako s autorkou široké kolekce DUMů (digitálních učebních materiálů) na Metodickém portálu s názvem Prvňáčci a matematika či jako se zkušeným odborníkem a pedagogem, jehož názory mohou být pro současné školství nefrázovitou zpětnou vazbou.
Paní doktorko, v minulosti jste byla spoluautorkou několika učebnic. V současné době jich trh generuje širokou škálu. Jaký máte obecně názor na jejich úroveň? Mají současní učitelé a žáci k dispozici dostatečně metodicky zvládnuté a přehledné materiály?
Učební materiály k vyučování matematiky na prvním stupni základní školy, na nichž jsem se podílela, prošly několikaletým výzkumem. Nejdříve byly ověřovány v experimentálních školách (konec šedesátých let) a až od poloviny sedmdesátých let vycházely jako definitivní, všeobecně platné. Mimo to se o nich diskutovalo na seminářích Jednoty československých matematiků. Takováto důkladná příprava se pak projevila i v tom, že naši žáci byli úspěšní v mezinárodních srovnávacích testech. Takovéto možnosti současní autoři učebnic nemají.
Mně například vadí současná forma pracovních sešitů z matematiky (tj. přílohy k učebnicím – pozn. aut.), které jsou přímo přeplněné různými ilustracemi (což zvyšuje jejich cenu), přičemž toto množství někdy spíše odvádí pozornost žáka, než aby mu obrázky učivo přibližovaly. Podle mých zkušeností jsou pracovní sešity nejvhodnější černobílé, s funkčními obrázky a schématy, které si případně mohou žáci sami vybarvovat. Dále je důležité, aby učební materiály byly přehledné, aby bylo každému jasné, co je jejich obsahem. Někteří autoři však – ve snaze žáky motivovat – uvádějí názvy kapitol nevypovídaje nic o jejich náplni. Mám na mysli titulky jako např. Úklid rakety, Lenka v zajetí apod. Já osobně jsem byla zvyklá v rámci úvodní motivace pokládat žákům otázku: nalistujte si příslušnou stranu v učebnici a řekněte mi, o čem se budeme dnes učit…
Dále jako matematik a hlavně jako učitelka vidím i věci, které jsou metodicky diskutabilní: sčítání se objasňuje pomocí činností přidávání a odčítání pomocí činností ubírání. To představuje – dle mých zkušeností učitelky – pro některé žáky téměř nepřekonatelnou bariéru, která jim brání v dosažení nejnutnějších abstrakcí. Mají potom problémy s řešením úloh typu: „Maminka dala na mísu koláče. Děti tři koláče snědly a na míse dva koláče zůstaly. Kolik koláčů dala maminka na mísu?“ Slůvko „zůstaly“ mají žáci propojeno s představou odčítání, nicméně úloha se řeší sčítáním. Ale to je samozřejmě na odbornou diskuzi. Je to problém, na který se upozorňovalo v metodikách počtů již v minulosti.
Mladí učitelé se do školství zatím příliš nehrnou. Ti dříve narození s nostalgií vzpomínají na jednotné učebnice doplněné o metodickou příručku...
Jednotné učebnice byly jistě velkou výhodou jednak pro žáky, kteří potom neměli problémy při přechodu ze školy na školu, tak pro učitele. Co se týká metodických příruček, ty jsou pro učitele velmi důležité. Především pro ty na prvním stupni, kteří učí všechny předměty od první až do páté třídy. Není v lidských možnostech zvládnout výuku všech předmětů na vysoké úrovni. Kvalitní metodika předmětu je jistě dobrým pomocníkem při startu. Pro mne byly metodiky významnými pomocníky na počátku mé učitelské praxe. Ještě po mnoha letech jsem se např. neobešla bez metodik výchovných předmětů.
Existence vícero typů učebních materiálů má určitě své výhody z hlediska možnosti výběru, ale třináct verzí kompletů učebních materiálů k vyučování matematice v prvním až pátém ročníku, které u nás existují, je přece jen trochu silná káva a musí to působit v hlavách učitelů, žáků i rodičů zmatek.
Dostaňme se nyní k Vašim aktivitám na Metodickém portálu. Zvolila jste cestu realizace svých metodických nápadů v internetovém médiu, jste autorkou DUMů (digitálních učebních materiálů) zaměřených na výuku matematiky na prvním stupni... Teď odhoďte, prosím, na chvíli všechnu skromnost: v čem jsou tyto materiály pro učitele přínosem? Proč by je měli používat?
Ve svých učebních materiálech (prezentace, pracovní listy) jsem se snažila uplatnit své zkušenosti učitelky, spoluautorky učebnic, pracovních listů a metodických příruček, jakož i zkušenosti z pedagogického výzkumu. Volbou typů jednotlivých úloh jsem pamatovala i na nadané žáky, aby i oni měli dostatek podnětů k práci. Veškeré učivo je systematicky zpracováno v podobě prezentace, která je těsně propojena s pracovními listy a kde jsou formou animace uváděna řešení jednotlivých úkolů. Určitě bych přivítala, kdyby mi učitelé, kteří se rozhodnou tyto materiály využívat, poskytli zpětnou vazbu; a určitě snesu i příkrá slova... Pokud by měl někdo zájem, mám vytvořeny i kompletní učebnice a metodiky. Na Metodickém portále jsou pak k publikaci připraveny učební materiály Druháci a matematika. Doufám, že se s nimi již brzy budou moci učitelé seznámit.
I když jsem v úvodu slíbil, že nebudu akcentovat Váš věk, přesto se nemohu nezeptat: byl pro Vás problém přejít od psacího stroje k počítači?
Zvládnout práci na počítači bylo pro mě nezbytností k tomu, abych mohla prožít aktivní stáří a necítit se tak trochu na okraji společnosti. Měla jsem veliké štěstí, že jsem po odchodu do důchodu mohla ještě deset let učit. Nejdéle jsem učila v Základní škole Mohylová, která byla vybavena počítačovou učebnou již před patnácti lety, přestože je to škola „pouze“ prvostupňová, a tam jsme měli jednou týdně některý z předmětů učit v této učebně. To bylo velmi silným podnětem k tomu, abych se přihlásila na Univerzitu třetího věku (U3V) při Vysoké škole ekonomické, která poskytuje bohatou nabídku předmětů zaměřených na informatiku, které již několik let navštěvuji, a kde jsem prošla i kurzy počítačové grafiky.
Paní Janků a počítač - nerozlučná dvojice (foto autor)A tak jsem začala své materiály vytvářet na počítači. Protože jsem při své práci učitelky zjistila, že v učebnicích a pracovních sešitech, které jsou u nás k dispozici, není učivo geometrie zpracováno tak, aby bylo přístupné žákům mladšího školního věku, napsala jsem Metodiku vyučování geometrie mladších žáků a pak, když jsem zvládla i počítačovou grafiku, jsem začala i s učebnicemi. Nakonec jsem se pustila i do tvorby výukových materiálů v podobě PowerPointových prezentací pro Metodický portál... Občas si představuji, kolik by toho napsal Komenský, kdyby měl k dispozici počítač, a ne pouze nějaké brko…
Kdybyste měla Metodický portál trochu vychválit, za co by to bylo?
Metodický portál může významně přispět ke zkvalitnění výuky. Učitelé zde sdílejí své dobré zkušenosti a vše, co se jim osvědčilo, vyjadřují své názory. Dostupnost kvalitních učebních materiálů na internetu může pomoci i těm, kteří z nejrůznějších důvodů vyučují děti doma. Setkala jsem se např. s kamarádkou své vnučky; ta kamarádka žije v Dubaji a má malé děti na počátku školní docházky. Ta byla mými materiály na Portálu nadšená, stáhla si je na „flešku“ a poznamenala si adresu Metodického portálu. Rovněž tak paní Helena Dedičová, profesorka na Vanier College v Montrealu, žijící v Kanadě, mě již před rokem žádala o moje materiály a adresu Metodického portálu pro své známé s malými dětmi.
Co si naopak Portál za rámeček nedá? Které změny byste uvítala, ať už jako autorka nebo jako běžný uživatel? Setkala jste se při publikování s některými problémy?
Zpočátku mě mrzelo, že můj první publikační pokus na Portálu, kam jsem již v roce 2007 nabídla k uveřejnění „Metodiku vyučování geometrie na prvním stupni základní školy“ a učebnice matematiky pro první až třetí ročník, vyšuměl kamsi do ztracena…
Až v roce 2009 mě oslovil koordinátor Metodického portálu a moje materiály, prezentace a pracovní listy začaly být postupně vydávány. Nicméně – co mi není příjemné, jsou dlouhé čekací publikační lhůty. Moje materiály pak i po recenzích leží dlouho v úložišti, než se na Portál dostanou.
Jako autorka bych přivítala podrobnější pravidla, jak uvádět citace obrázků a použitých fotografií.V tom někdy nejsou zajedno ani recenzenti. Také bych byla ráda, kdybych mohla jako autor s recenzenty ohledně jejich posudků komunikovat.
Jako uživatel si mohu přát jediné: aby Metodický portál i nadále nabízel kvalitní výukové materiály.
Vy jste ve školství mnoho zažila. V rámci svého působení ve Výzkumném ústavu pedagogickém jste se podílela na realizaci tzv. množinové reformy. Musím se přiznat, že já – coby žáček – rád vzpomínám na atrapy jablíček a hruštiček, kterými paní učitelka na magnetické tabuli plnila jednotlivé množiny. Proč vlastně tento pokus vyšuměl...?
To je na delší povídání, ale taková velmi stručná odpověď je: v šedesátých letech probíhala ve vyspělých zemích velmi silná vlna modernizace vyučování matematice s uplatňováním množinového přístupu. Prosadit realizaci tohoto směru v našem školství nebylo snadné. Bezprostředně hrozil zákaz zavádění „množinové matematiky“ do našich škol, protože to byl „výmysl západního kapitalismu“. V té době navštívil Výzkumný ústav pedagogický profesor Markuševič z tehdejšího Sovětského svazu, myslím, že to byl dokonce jejich tehdejší ministr školství. Když mu profesor Cipro, který byl tehdy ředitelem VÚP, o situaci u nás referoval, profesor Markuševič se vyděsil a pak se na ministerstvu školství výuky množin zastal.
To pak po „sametové revoluci“ vedlo k tomu, že byl množinový přístup v učivu matematiky odsouzen, protože byl „prosazen mocensky v dobách totality“.
Ptám se hlavně proto, že i dnes jsme ve víru realizace školské reformy. Na učitele se hrnou pojmy jako „kompetence, evaluace, autoevaluace, inkluzivní vzdělávání“, ale jako by se v tom trochu ztrácela elementární lidská poloha. Které vlastnosti by měl mít učitel?
Učitel by měl především mít rád děti. To neznamená, že si s žáky bude místo učení hrát, ale že dokáže vzbudit jejich zájem o výuku. Měl by být spravedlivý, nikoho neprotěžovat a vždy umět svoje rozhodnutí vysvětlit. Vezměte si tuto situaci: Jirka dostane „za dvě“ a Petr „za tři“, a to za stejné chyby v úloze. Pokud učitel uplatňuje v hodnocení tento přístup, nesmí opomenout žákům zdůvodnit, že je to proto, že se Jirka zlepšil a on mu chtěl ukázat, že se při takové úrovni může ke dvojce dopracovat, zatímco Petr se zhoršil, má na víc a tady projevil velkou nepozornost...
Velkou roli v osobnosti pedagoga hraje upřímnost: nehrát si na vševěda, umět přiznat i svůj omyl, to všechno jsou aspekty, které žáci ocení... Důležité je také podle mého názoru snažit se naučit žáky vše potřebné ve škole a nepřenášet své povinnosti na rodiče. To také znamená vést je k dovednosti zeptat se na to, čemu nerozumí, a být ochoten jim látku znovu vysvětlit.
Učitelka a její žáci (archiv paní Janků)Také se mi příčí zbytečné psaní poznámek do žákovských knížek či notýsků; zkrátka a dobře, školní problémy si vyřizovat s žáky ve škole a nepřenášet je na rodiče. Zároveň je záhodno žáky směrovat tak, aby dokázali sami doma pravdivě říci, co bylo ve škole.
Učitelská veřejnost si stěžuje, že chování žáků (a potažmo i jednání s rodiči) je rok od roku horší. Setkávám se s názorem, jak to bylo kdysi všechno „at ease“. Je to pravda? Narážím zde na Vaši „koupel“ v pivu...
Problémoví žáci na školách byli, jsou a budou. Nemyslím, že by se situace zhoršovala. Já sama jsem hned na počátku své učitelské praxe měla hodně problémových žáků. Pamatuji se např. na žáčka, který z ničeho nic začal při vyučování běhat po třídě a skákat po lavicích. Nebo když jsem se nad ním naklonila, chytil mě kolem krku a nepustil tak, že jsem ho musela nosit. Chtěla jsem o něm mluvit s jeho pěstouny (byl v pěstounské péči) a musela jsem za nimi. Zazvonila jsem u dveří, otevřel mi muž s půllitrem piva v ruce. Když jsem řekla, že jsem učitelka jejich chlapce, to pivo na mě vylil a zabouchl dveře.
Dnes se učitel s takovouto situací asi nesetká, ale každá doba má své. Děti i rodiče jsou dnes informovanější, dobře vědí, co učitel smí nebo nesmí. Dnes si musíte umět poradit s takovými výroky zlobidla jako: poznámka mi nevadí a facku mi dát nesmíte.
Tak ji viděli žáci aneb Žákovská evaluace (archiv paní Janků)Učitel by měl dokázat zachovat svou důstojnost za všech okolností. Takového, který je na úrovni, umí učit, je vzdělaný a nenechá se vyprovokovat, žáci a rodiče respektují...
Již je tomu hodně dávno, co jsem jako studentka prestižního gymnázia zažila opravdu ošklivou šikanu profesorů. Šikanovali jsme ty profesory, kterých jsme si nevážili.
Lidská společnost se skládá z jedinců nadaných, průměrných a podprůměrných, přičemž každého lze při uplatnění specifického přístupu dovést k určité metě. Vy jste při setkání se svými bývalými žáky vyhodnotila jeden zajímavý poznatek ohledně rádoby nadaných žáků...
Velkým poučením pro mě bylo, když se žáci mé třídy, kterou jsem vedla od první až do páté třídy, ve svých třiceti letech sešli a mě na toto své setkání pozvali. Velmi mě překvapilo, že vysokou školu nevystudovali ti, kteří prošli základní školu s jedničkami, ale tzv. dvojkaři a lepší trojkaři. Měla jsem v této třídě jednu velmi nadanou žákyni. Když jsem se jí zeptala, proč nestudovala vysokou školu, odpověděla: „Paní učitelko, základku jsem zvládla levou zadní i domácí úkoly jsem většinou zmákla ještě ve škole; na gymplu jsem se již musela učit, a když jsem si představila, jak bych musela dělat na vysoké, raději jsem to vzdala.“ Z toho vyplývá, že je třeba pamatovat na nadané žáky již od nejnižších tříd a zaměstnávat je tak, aby se naučili systematicky pracovat a překonávat překážky…
Za zajímavé postřehy, zpětnou vazbu pro Portál a příjemné chvíle strávené při rozhovoru děkuje Jakub Horálek.
.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.