Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Předškolní pedagogika - ŠVP, TVP, IVP, práva dítěte
5,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Úryvek vymezující pedagogické termíny jako školní vzdělávací program, třídní vzdělávací program a individuální vzdělávací program je z knihy Předškolní pedagogika.
Třídní vzdělávací program vychází ze ŠVP, ale vybírá a upravuje témata, náměty nebo celé bloky ze ŠVP ve vztahu ke konkrétní třídě a potřebám dětí. Není dopředu uceleně zpracovaný (jako ŠVP), ale je to otevřený pracovní plán učitelek z dané třídy, který je připravovaný a postupně dotvářený. Vychází z vyhodnocení podmínek dětské skupiny a zaměřuje se na konkrétní cíle a činnosti ve vzdělávací nabídce, realizované v integrovaném bloku. Učitelky mají po společném promýšlení na začátku školního roku určitou představu, jaká témata budou se svou třídou zpracovávat (např. vybírat si je ze ŠVP). V průběhu roku však upřesňují jejich volbu, rozhodují se, kam směrovat vzdělávací cíle, aby pokrývaly komplexní rozvoj osobnosti dětí. Vzdělávací celky (s integrovaným obsahem) postupně připravují, promýšlejí a konkrétně si volí vhodné činnosti, které jim pomohou zajistit zájem a aktivitu dětí a naplnit tak vzdělávací cíle.
V průběhu školního roku by každá učitelka měla reflektovat úspěšnost svého vzdělávacího snažení, diskutovat o své práci s druhou učitelkou ve třídě, zpřesňovat poznávání dětí a uvědomovat si jejich vědomosti a zájmy, což jí bude pomáhat při přípravě dalšího vzdělávacího celku (bloku).
Učitelky si mohou samy rozhodnout, jakým způsobem se na vzdělávací práci s dětmi budou připravovat.
Příprava může mít podobu:
Ředitelka mateřské školy může doporučit, jakou formu by měla mít příprava učitelek na vzdělávací práci.
TVP by měl učitelky vést k tomu, aby pracovaly cílevědomě, pružně reagovaly na potřeby a zkušenosti dětí a dokázaly postupně prohlubovat a rozvíjet dětské vědomosti a dovednosti.
Třídní vzdělávací integrované bloky (celky), které naplňují TVP, se nemusí připravovat na celý rok dopředu. Jsou zpracovávány postupně a také obsah jednotlivého bloku je postupně realizován v určitém časovém rozsahu. Není třeba striktně dodržovat vše, co si učitelka připraví. Odklon od plánu by měl být zdůvodnitelný a měl by vycházet z vyhodnocení vzniklé situace nebo z tvořivosti dětí, které mohou směrovat učitelčinu práci jiným, ale pro ně motivujícím směrem. V průběhu vzdělávací práce je třeba zaměřit se na děti. Učitelka děti citlivě vnímá a všímá si, zda vzdělávací práce postupuje podle jejích záměrů, zda jsou děti aktivní (nebo se připravené činnosti míjejí svým účinkem), a podle toho volí další způsob práce.
Učitelka by si měla uvědomovat své postupy, rozhodnutí, organizaci a volbu činností ve vztahu k možnostem dětí, sebereflektivně vyhodnocovat svůj přínos, co se zdařilo, nezdařilo, na co navázat, co prohloubit, co udělat jinak.
Individuální vzdělávací program se doporučuje zpracovávat v následujících případech:
V prvním případě dostávají učitelky do ruky nějakou formu diagnostického materiálu z PPP nebo SPC, spolupráce s rodinou je dobrá a učitelky postupně, od jednoduššího k složitějšímu, připravují obsah činností pro dané dítě. Výsledky průběžně sdělují rodičům a v optimistickém ladění jim doporučují, jak s dítětem dále v rodině pracovat.
V druhém případě rodiče s dítětem do žádné z výše jmenovaných institucí nedocházejí nebo učitelky nemají o diagnostice z těchto institucí žádné dostupné zprávy, ale dítě v konkrétní oblasti individuální práci potřebuje. Učitelky ve prospěch dítěte připravují dlouhodobější program, postupně s ním seznamují rodiče a podněcují je k alespoň jednoduchým činnostem s dítětem doma. Tím postupně získávají určitou oporu pro IVP u rodičů, což je velmi důležité, i kdyby to bylo jen v malém měřítku. Ve škole se pak zaměřují nejen na úzký rozsah problému dítěte, ale snaží se o komplexní rozvoj směřující ke školní připravenosti. V závažnějších případech rodičům doporučují konkrétní instituci, kterou mají navštívit – jedná se většinou o děti ze sociálně slabých rodin, ale někdy i z rodin velmi zaneprázdněných.
V třetím případě jde o odchylky ve vývoji nebo o jeho zpomalení a čas pro nápravu v mateřské škole je delší. Rodiče si myslí, že dítě problematickou oblast samo dožene, učitelky ale se svými zkušenostmi vědí, že bude pro nápravu potřeba delší čas a že dítěti je třeba začít pomáhat. Doporučí rodičům konkrétní místo (instituci) pro návštěvu a konzultaci. Obě učitelky na základě společné diskuse nastíní zaměření individualizované práce s tímto dítětem, případně začnou spolupracovat s odborníkem, v jehož péči dítě bude, a s rodiči. Týká se to především logopedických prevencí a poruch.
Ve čtvrtém případě mohou učitelky připravovat stimulační (podněcující) program pro malou skupinu dětí se srovnatelnými problémy; důležité je opět informovat rodiče, získávat je pro práci s jejich dítětem, ukázat jeho výsledky a doporučit nebo dodat materiály k společné činnosti s dítětem v rodině. Pro přípravu a postupnou realizaci všech druhů IVP je nutné zohlednit osobnost dítěte, typ jeho speciálních potřeb a vytvořit aktivní a optimistický vztah učitelky a dítěte. Je třeba vycházet z dovedností, zkušeností a poznatků dítěte a nenasadit nároky příliš vysoko – postupovat citlivě tak, aby dítě zažívalo úspěch a dovedlo postupně začleňovat nové poznatky k těm, které již má utvořené.
Úmluva o právech dítěte byla přijata Valným shromážděním OSN 20. 11. 1989. Byla zpracována a formulována s ohledem na kulturní, náboženské, etnické, politické, ekonomické a další odlišnosti mezi národy světa. Dítě pro svou tělesnou, duševní a sociální nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a právní ochranu. Potřeba zvláštních záruk byla formulována již v Ženevské deklaraci práv dítěte z roku 1924, postupně byla aktualizována a následně zakotvena do Všeobecné deklarace lidských práv (1989). Deset základních zásad bylo rozpracováno do 54 článků, z nichž část je zaměřena na práva dítěte a část na povinnosti státu.
Práva dítěte vycházejí z hierarchie potřeb podle A. Maslowa (uvedeny v kap. 4.1 pod čarou) a zaměřují se na osobnost a jedinečnost vývoje každého dítěte. Svým charakterem směřují takto formulovaná práva k ochraně a sebeurčení dítěte.
Výchova a vzdělávání dětí od předškolního věku by měly probíhat s ohledem na práva dítěte a s vědomím, že tato práva existují, jsou oporou pro dítě a mohou být i oporou a zdrojem pro práci učitele. Učitel může jejich myšlenky aplikovat v přirozených situacích a s přihlédnutím k rozumovým schopnostem dětí a podpořit tak kvalitu probíhající socializace.
Uvádíme výčet některých práv dítěte, vybraných s ohledem na předškolní děti:
K dalším zásadám vztahujícím se k výchově dítěte patří, že je třeba:
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Předškolní pedagogika.Úmluva o právech dítěte [online]. [cit. 2010-08-19]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf.
Všeobecná deklarace lidských práv [online]. [cit. 2009-09-08]. Dostupné z: www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.doc.
Manuál k přípravě školního (třídního) vzdělávacího programu mateřské školy [online]. 2005. [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2010/02/Manual_SVP-MS.pdf.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.