Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Zlobí, ruší, neposlouchá, neustále má s někým konflikty, takové bývá dítě s problémy v chování. Problémové chování má mnoho příčin, učitelé ale často zajímá především to, jak s dítětem pracovat a jak mu pomoci začlenit se mezi vrstevníky. Kniha zkušené odbornice z nakladatelství Portál, s. r. o. nabízí zejména předškolním pedagogům vysvětlení příčin poruch chování, možnosti jejich prevence a také ovlivnění projevů problematického chování.
K ovlivnění problémového chování též doporučujeme Proaktivní model osmi kroků k lepšímu chování, který jeho autor Russell Barkley doporučoval pro práci s dítětem pouze v rodině (Goetz, Uhlíková 2009, Michalová 2011). Máme zkušenost, že jej lze adekvátně využít i v prostředí mateřské školy.
Slouží k zahájení včasné intervence, jež by zabránila přechodu z problémového chování v závažnější formy, například v agresivní chování. Pokud se nepodaří realizovat komplexní intervenci v rámci prostředí kolektivního zařízení, problémové chování se bude prohlubovat.
Prezentovaná metoda směřuje k postupnému upevnění vztahu s dítětem s problémovým chováním prostřednictvím vzájemného respektu a spolupráce, omezuje množství každodenních konfliktů, stimuluje dítě ve společensky přijatelném chování a tím mu napomáhá k adekvátní socializaci. Z praxe máme zkušenost, že stejným způsobem je možné pracovat i se žáky s poruchou autistického spektra. Pořadí jednotlivých kroků v programu je nezaměnitelné, nový krok nacvičujeme až po zvládnutí kroku předchozího! Nejúčinnější samozřejmě je, když se uváděného postupu drží rodič v domácím prostředí a zároveň učitelky v mateřské škole.
1. krok Věnujte dítěti pozitivní pozornost.
2. krok Získejte dítě pro spolupráci.
3. krok Konkrétní srozumitelné pokyny a příkazy.
4. krok Učte dítě nepřerušovat práci.
5. krok Zaveďte bodovací systém.
6. krok Postihujte nevhodné chování tak, aby to dítě motivovalo ke změně v chování.
7. krok Time out.
8. krok Zvládání dítěte na veřejnosti.
Pozornost dospělého je pro dítě s problémy v chování velice důležitá. Pokud dospělý nedokáže na chování dítěte ocenit nic dobrého a spíše je ignoruje, než by se mu věnoval, dojde dítě k závěru, že je pro něj lepší získat alespoň nějakou pozornost dospělého než vůbec žádnou. Aby si ho dospělý všímal, bude provokovat ostatní, pošťuchovat, odmlouvat, dohadovat se, křičet apod. Abychom takovému upoutávání pozornosti předešli, musíme se naučit ocenit u dítěte i snahu chovat se dobře. Ocenění musí být jednoznačné, nejlépe bezprostředně po tom, co se dítě chovalo alespoň náznakově podle našich představ. Pochvalou může být pohlazení, úsměv, poklepání na rameno, velice účinná je jednoznačná slovní pochvala. „Jsem ráda, když vidím, že se tak snažíš.“ „Zlepšuješ se každým dnem.“ „To bylo super!“ „Dobrá práce!“
Pozor!!! Pochvala, kterou dítě oceňujete, nesmí být v žádném případě kombinována s kritikou. Takovým způsobem snižujete význam udělené pochvaly a dokazujete dítěti, že stejně nevěříte v jeho dobré schopnosti a vlastnosti. Snižujete tak jeho sebevědomí a přispíváte ke snížení motivace dobře pracovat, jednat a chovat se.
Příklad nesprávné pochvaly: „No to tedy vůbec nemohu pochopit, že jsi dneska při obědě nehrabal rukou nikomu do talíře, to jsem se asi špatně dívala a nesledovala jsem tě po celou dobu oběda!“ „Ty sis nezapomněl přinést jablíčko, jak jsem vám včera říkala, to je perfektní, moc tě chválím. A opravdu jsi na to nezapomněl? Nebyla se náhodou maminka zeptat paní Novákové od Pepíka, co s vámi bydlí v jednom domě? Ten nikdy nic nezapomene!“
Pro děti, jež jsou v mateřské škole z pohledu učitelky opravdu nesnesitelné, je vhodné vyčlenit si tu a tam čas pouze pro ně a nabídnout jim nějakou aktivitu, která je zaujme – skládanku, hru… A právě v této době může učitelka pozitivně ocenit něco z chování dítěte: „No tys to ale krásně vybarvil (sestavil…). Jsem překvapená a moc tě chválím za to, jak jsi celou dobu se zaujetím pracoval a vůbec jsi při tom nekřičel.“
Pokud se dítě bude v této době chovat nevhodně, chvíli je vhodné toto chování přecházet, pokud se však jeho chování nezmění, aktivitu je nutné přerušit a dítěti oznámit, že budete pokračovat, až se bude chovat lépe. Dítě je rádo, když se mu paní učitelka tímto způsobem věnuje – pokud jsou dodržovány uvedené zásady, těší se ze společnosti dospělého a společné aktivity se domáhá.
Pokud je dospělý při volné hře schopen začít k dítěti přistupovat bez zbytečného napomínání, volně s ním komunikovat, pozitivně ho oceňovat bez zbytečných příkazů a zákazů, lze přistoupit k dalšímu kroku.
Smyslem tohoto kroku je naučit se dítě hodnotit za to, že s učitelkou spolupracuje, nikoli za samotný výsledek práce. Cílem tedy není dokazovat dítěti, že neposlouchá, ale naopak že je schopno spolupracovat.
Učitelka by měla navázat s dítětem kontakt vždy, když na něm pozoruje, že nemá co dělat. V takovou dobu je vhodné požádat ho o drobnou pomoc. „Přines mi prosím pastelky ze skříně.“ „Mohl bys zalít květinu?“ Když dítě zareaguje odpovídajícím způsobem, je nezbytné, aby učitelka zdůraznila, jak je ráda, že ji dítě poslechlo a zareagovalo. Pokud neposlechne, nezareaguje, v tuto chvíli není vhodné to komentovat. Postupně je dítě schopno na naši žádost reagovat i v případě, že se jedná o činnost, která pro něj není atraktivní, obzvláště pokud je oceněno za splnění nějakou výhodou nebo odměnou. Lépe si osvojí, že má své povinnosti dělat automaticky.
Při tomto kroku je důležité, aby se učitelka či rodiče naučili dávat dítěti takové pokyny, o nichž vědí, že je dítě skutečně může splnit. Zároveň by měli mít jasno v tom, že hodlají splnění pokynu skutečně vyžadovat. Pokyny je třeba dávat dítěti jasně, jednoznačně, srozumitelně. Nestačí říci: „Za chvilku budeme svačit, tak si všechno kolem sebe ukliď a jdi si umýt ruce.“ Je třeba říci: „Teď si ukliď do krabice kostky“ a až je dítě sklidí, teprve potom pokračovat: „Výborně, a teď si jdi umýt ruce, před jídlem si je vždy myjeme.“
Pokyny je nutné dávat klidně, srozumitelně, bez emocí. Chybou je dávat několik pokynů najednou, dítě si to nezapamatuje. Práci, kterou má vykonat, je nezbytné rozdělit do dílčích kroků, jež budeme zadávat postupně. Přitom musí dospělá osoba vědět, že ji dítě vnímá, proto je vhodné při zadávání úkolu navázat s dítětem oční kontakt, požádat je, aby zopakovalo, co má dělat. U některých dětí se osvědčuje vizualizovaný návod s postupem jednotlivých kroků, které je dovedou k stanovenému cíli.
Kromě frontálního zadání práce by měla učitelka dítěti konkrétně sdělit, jaká činnost se od něj v určitou dobu očekává, co konkrétně bude dělat, a musí zdůraznit, že nebude při plnění práce vyrušovat.
Při samostatné práci však je nezbytné za dítětem několikrát přijít (podle intenzity poruchy zpočátku třeba i každé tři minuty) a pochválit ho, jak hezky pracuje. Intervaly mezi udílením pochvaly je třeba postupně prodlužovat. Když už je dítě schopno pracovat celou dobu samostatně, je nezbytné mu za to dovolit něco mimořádného, udělit velkou pochvalu apod.
Za dosahované úspěchy v chování potřebuje dítě být zjevně odměňováno. Můžete používat například barevné žetony. Stanovte přesně, za co lze žetony získat a kolik za který úkon. Volte takové činnosti, jež nejsou pro dítě odměnou, ale určitou prací, kterou se musí učit vykonávat. Bodové zvýhodnění zvláštním počtem bonusů se poskytne tehdy, když dítě udělá práci na první výzvu, bez odmlouvání, ochotně, včas. Rozhodněte dopředu, co bude odměnou při získání určitého počtu žetonů. Žetonový systém stanovte zhruba na dva až tři měsíce, za kratší dobu se dítě nenaučí vykonávat to, co po něm vyžadujete. Po zvládnutí potřebných činností stanovte nové úkoly, za něž dítě může získat žetony.
Žetonový systém lze využít i na podporu vhodného chování. Pokud dítě nechce vykonat nějakou činnost, odmlouvá a vzdoruje, je nezbytné mu říci, že když činnost do určité doby nezahájí či nesplní, odejmete mu určitý počet bodů nebo žetonů. Pokud dítě činnost nesplní, musí být učitelka či rodič důslední a skutečně mu body odebrat.
Ale pozor!!! Tato metoda by se neměla používat často. Pokud dítě rychle přijde o všechny žetony, systém už ho nemotivuje, neboť nemá šanci uspět ve srovnání s bezproblémovými spolužáky. Tehdy je třeba přehodnotit pravidla pro získávání žetonů a upravit je v souvislosti s potřebami dětí s největšími problémy v chování.
Tento krok by měl být schválen rodiči a stejným způsobem by měl být aplikován opět nejen v mateřské škole, ale především v domácím prostředí.
Pokud dítě dostane nějaký úkol a nechce jej splnit, nebo se dopustí vážného přestupku, je možné ho uklidnit a zároveň potrestat omezením volného pohybu. Opatření lze přirovnat trestu v hokeji – pokud hráč udělá při hře přestupek, je vyřazen na nějakou dobu mimo hru.
Když dítě něco provede nebo nesplní, musí si jít sednout na konkrétní místo a zde po určenou dobu vydržet. Trest by měl být jednu až dvě minuty za každý rok věku a podle závažnosti přestupku.
Některé děti zkoušejí, co se stane, když místo opustí. Učitelka/rodič ho musí odvést zpátky a říci mu, že příště mu odebere navíc i žetony. Pokud ani to nepomůže, je potřeba si k němu stoupnout a nepustit ho pryč (týká se především dětí se závažnější poruchou, zde je nutné využít přítomnosti asistenta pedagoga). Židli, na které má dítě sedět, je třeba umístit tak daleko od zdi, aby do ní nemohlo kopat. Na dosah by neměly být ani žádné zajímavě věci, jež by mohly upoutat dětskou pozornost, a ani další osoby, především spolužáci, kteří by se mu mohli posmívat a tím přivést dítě až do afektu. Po ukončení trestu musí dítě úkol splnit. Když splní, nezapomeňte ho pochválit.
Pozor také na to, že tato metoda by se neměla používat příliš často, maximálně třikrát v týdnu.
Pokud učitelka zvládá dítě v prostředí třídy, ale přetrvávají problémy v chování mimo toto prostředí (vycházka se třídou, jízda dopravním prostředkem…), je čas pokusit se o změnu. Před odchodem ze třídy se jasně domluví pravidla, signalizující očekávané chování na veřejnosti. Vhodné je tato pravidla i vizualizovat, tzn. znázornit pomocí obrázku, schématu, fotografie a podobně. Je potřeba určit pravidla chování mimo třídu, odměnu za spolupráci a pěkné chování, trest za zlobení. Dobře lze využít i time out.
Důležité! Učitelka by neměla dítě venku příliš okřikovat a napomínat, ale spíše zasáhnout ve chvíli, kdy vidí, že dítě se chystá přestoupit domluvené pravidlo.
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Předškolák s problémovým chováním.Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
