Přednášky s technologií okamžité zpětné vazby

Při přednáškách pro velké auditorium se často vysokoškolským profesorům stává, že si při pohledu do řad studentů nejsou jisti, zda dotyční vůbec rozumí tomu, co jim chtějí sdělit. Pravdu se většinou doví až u zkoušek. Na univerzitě v americkém Wisconsinu začali s úspěchem používat nové zařízení, které tento problém řeší.

Odborně se nazývá „systém osobní reakce" ale říká se mu „clicker". Dává přednášejícímu možnost okamžitě poznat, do jaké míry posluchači porozuměli problematice, případně které téma je třeba ještě zopakovat. Zároveň umožňuje vnést do jinak pasivní činnosti studentů tolik žádoucí aktivní prvky.

Při příchodu na přednášku studenti spolu s výukovými materiály obdrží též clicker, který vypadá podobně jako dálkové ovládání od televize. Má na sobě asi tucet tlačítek dovolujících odlišné reakce. Zařízení pracuje na principu přenosu infračerveného záření. To znamená, že v sále musí být v dohledu všech přítomných umístěn přijímač. Jakmile přednášející zadá posluchačům otázku a oni zareagují, objeví se výsledky okamžitě v podobě digitální grafiky na místním projekčním zařízení. (Pozn.: našinec se může s něčím podobným setkat v některých televizních soutěžích.)

Jeffrey Henriques, lektor psychologie, je příznivcem technologií. Používá popsané zařízení ve svém úvodním kurzu pro 200 posluchačů a získává pomocí něj užitečné informace o tom, jak studenti postupují. Pravidelně se pomocí této okamžité zpětné vazby ptá nejen na věci z lekcí minulých, ale snaží se zjistit i znalost studentů ohledně témat budoucích. Říká: „Na rozdíl od klasické metody, kdy studenti reagovali zvednutím ruky, je tato metoda anonymní. V mnoha případech tak studenti ztrácejí obavu z přiznání neznalosti." Henriques připouští, že byl zpočátku díky zvýšeným nákladům na kurz (studenti připlácejí 25$) dost skeptický. Nyní je ale přesvědčen, že se to vyplatí díky okamžitému lepšímu porozumění probírané problematiky. Podle studentů je zajímavé dozvědět se, jak vypadají jejich znalosti ve vztahu k ostatním.

Michael Pitterle, profesor farmacie, říká, že jejich fakulta zakoupila systém pro všechny studenty. Proto ho používá celá řada přednášejících. On sám pracuje při přednáškách s několika případovými studiemi, při nichž studenti navrhují způsob léčby pacienta a porovnávají ho se správným.

Jay Martin, profesor mechaniky, byl zapojen do práce s clickerem prostřednictvím americké nadace National Science Foundation. Se svým kolegou Johnem Mitchellem vyvinuli specializovanou metodiku nazvanou „vzdělávání orientované na hodnocení", které tuto technologii využívá významným způsobem. „Klademe různé otázky s výběrovou odpovědí tak, abychom podchytili více odlišných aspektů probírané látky. Některé se orientují na teorii, jiné na definice, další zase na dovednosti a schopnosti studentů porozumět tomu, jak věci fungují." Podle Martina nemá sice tato technologie u studentů 100% podporu, většina ji však přijímá kladně. K tomu dodává: „Mým přáním je, aby posluchárna byla místem aktivního zapojení studentů do výuky s možností okamžitého hodnocení jejich porozumění. Clicker je v tomto směru neocenitelným pomocníkem."

zdroj: Brian Mattmiller - Classroom 'clickers' catching on as instant assessment tool, UW-Madison News, May 2, 2005